DOMOV - napsala Petra Perlíková

Už na schodech mě obklopil příjemný chládek. Vyběhnu do druhého patra a míjím dědu u otevřeného okna, usměje se na mě a potáhne z cigarety. U dveří cítím vůni jídla. Otevřu ty obyčejné dveře a vstoupím do předsíně. 

„Ahoj babi.“ 

„No konečně, za chvíli bude oběd, kde si se zase courala.“
V nevelkém obýváku se rozhlídnu okolo sebe, je tu vše na svém místě, vše, co je potřeba k normálnímu dobrému životu. 

Naproti dveřím stůl, ze kterého se dá udělat bunkr, když si potřebujete někam zalézt. Vlevo dvě křesla se stolkem, kde se dají hrát s dědou šachy a u okna nízká sedačka, která se rozloží, když se chcete dívat z postele na televizi.

Obyčejný domov, který vás vítá a není potřeba nic navíc k pocitu, že právě tady jste doma.