U pařezu - napsal Adam Roskovec

Zpěv a halasení se rozléhá po celé louce, tam na pařezu sedí brouci a sosají. Však zítra je neděle, nikdo nebude muset do práce, všichni vyrazili něco popít k pařezu.Tesařík dopije a bouchne kalíškem do stolu: “ Vám povím pánové, že to je pěkná hovadina, co chtějí prosadit v té vládě. Chtít odvádět tři procenta z medu je fakt zlodějina.”
Ostatní brouci přikyvují.

Náčelník - napsal Adam Roskovec

Rozezní se zvonek, předsíní se rozléhá elektronická melodie jeho vyzvánění. „Kluci, jděte se podívat, kdo to je. Adame, jdi tam ty. Nemůžu, jdi tam sám.“ 

Naštvané dupavé kroky se vydávají z bratrova pokoje do chodby, teatrální mlácení dveřmi naznačuje, že už je v předsíni. Chvíle ticha a pak: "Náčelník je tady! Ale tam já už nejdu. Já byl minule. Ať jde Adam." 

Park zbojníků - napsal Adam Roskovec

Právě se na mě vykašlala jedna slečna a šla na podzimní trhy s jedním blbečkem. Vyrazil jsem tedy sám. Moji ex a toho šaška jsem potkával pořád dokola.
Po jednom trdelníku, kousku tureckého medu a třech pivech jsem opustil ty nejhorší trhy, co jsem kdy zažil. Cesta kolem stánku s klobáskami, uvnitř s tři postavy v rádoby dobových kostýmech.
Celou cestu jsem přemítal na tím, jak bych nakopal toho šaška, co teď koštuje cukrovou vatu napůl s moji Klárou.

Literární esence - napsal Adam Roskovec

Prázdniny
Bylo léto. V zahradě plné kytek, borůvek a rajčat stojí dům. Jediné bezpečně místo v tomhle světě. Daleko od města a od té děsné školy. Tady známky nikdo neřeší. Největší starostí je, aby jeden stihl Večerníček. Děda rozloží lehátka a babča přinese vše, nač si člověk vzpomene. Slunce hřeje, zahrada voní a pohodlné lehátko příjemně uspává.

Vzpomínka na písničku - napsal Adam Roskovec

Bonny M

Adam Roskovec

Marodím a ležím v posteli. Jediné co zvládnu, je koukat do mobilu a projíždět Instagram. Další a další hovadiny. Pak přijde video s partou Asiatů houpajících se na lávce nad vodu. K tomu hraje Bonny M - flash back jak sviňa. 

Brácha a já o deset let mladší. Na zádech ručník namísto sametového pláště. Zrovna koukám na videoklip ke stejné skladbě. Jediný mužský člen skupiny předvádí taneční kreace, za které by se nestyděl ani dobře vyklepaný epileptik. 

Koukáme na to a hltáme inspiraci. Za chvíli totiž přijde taneční duel u nás v pokoji!

Úhel pohledu - napsal Adam Roskovec

Štafeta (Ich forma)
Adam Roskovec 

Tak a blíží se štafeta.

”Tady jde o všechno!” křiknu na holky. Zakloním se a převážu si své tretry. 

“Co čumíš?" 

Ten šašek mi zas kouká na nohy. Rychle se otočí a dělá že nic. Fakt jak malí kluci. 

Stahuju vlasy gumičkou. Mou šťastnou, tou růžovou. Hluboký nádech a výdech. Párkrát poskočím.

Tady zapnout a už frčí - napsal Adam Roskovec

"Jé, chytrej mobil. To jste si neměli dělat takovou škodu."
"To nestojí za řeč."
"No, a jak na něj?"
"Tady zapnout a už frčí. "
"Teda, ten je parádní. Tak já zavolám Frantovi, ten bude čumět!

"Tady jsou ty kontakty aaaa... Sakra, volám zubaře!"

"Kliknuls vedle, rychle to zavěs!"
"Joj, sakra, teď tu mám foťák!

Orient express - napsal Adam Roskovec

Tak a začalo mučení hodné španělské inkvizice. V přetopeném kupé sedí student, čerstvý tatínek, jeho děťátko, tremp, jeho pes a . .. Jak začátek špatného vtipu. Topení hučí a sálá z něj šílené teplo, pečení cestující ve vlastní šťávě. Celý zpocený se lepím na sedačku z červeno hnědé koženky. Ta už předem ulepená se proměňuje v něco podobného mucholapce. Pocit nepříjemné lepivosti umocňuje několik zažloutlých žvýkaček, které vykukují z protější sedačky.

Chytlavé názvy pro horor, pohádku a zamilovaný román - napsaly Linda Hájková, Petra Petrlíková a Jana Venzlů

Zadání:
Píšete horor, pohádku a zamilovaný román. Rozhlédněte se a zapojte věci, co vidíte kolem sebe do pěkně chytlavého názvu.

Horor 

– Muž bez očí (Linda Hájková)

– Vražda pod lampou. Smrt hledej v pračce. Krvavé trní. (Petra Petrlíková)

– Prach pod postelí (Jana Venzlů)

– Postrachy z prázdné peněženky, Prst v zásuvce (Adéla Podrazká)

Pirát na baterky - napsal Adam Roskovec

Už jsem viděl, jak se naše loď tříští pod přídí parníku a přední stánky novin zdobí má fotografie s titulkem: Nezodpovědný teenager postrachem Lipna.

Je to tři roky zpátky, co jsem byl pozván plachtit na Lipno. Souhlasil jsem, avšak po příjezdu do Maríny zvítězila má introvertní povaha, radostná nálada zmizela. Čtyři dny namačkaný na malé loďce se čtyřmi prakticky cizími lidmi.