Okno do údolí - napsal Marek Bucko

Pro mě je to už poosmé. I když bohužel pokaždé dost podobné. Nejprve lanovkou na Skalnaté pleso. Tam gulášek, nebo halušky. Pokud chcete nealko (to slovenské pivo se až na Zlatého bažanta a dvanáctku Šariš stejně nedá ani kloktat, natož pít) jedině s kofolou. Obejít si pleso a na lanovku na Lomnický štít. Prudké stoupání, pofukuje a trochu to houpe. Na konci lanovka vjede do díry ve skále a hlavně do mlhy. Ta je tu skoro vždycky. To je pokaždé stejné. 

Jsem tu poosmé za čtyřicet let. 

Bojovník za svobodu - napsala Denisa Sladká

Miroslav miloval zvuk zaklapnutí dveří. Dokázal vytvořit naprosto neprodyšnou bariéru mezi nespravedlností prožitého dne a svobodou, kterou mu poskytovala náruč jeho garsonky. 

Od rána se v něm kupila nenávist ke všemu a všem. Připomínali, v jak nespravedlivém světě musí už víc jak padesát let žít. 

Lidé, kterým musí každý den ve vrátnici radit, kam jít, jako by nebyli schopní si to najít sami. Doktory, kteří kolem něj na klinice dennodenně procházejí a tváří se veledůležitě, a přitom o světě neví vůbec nic.

Veršíky z lesa - napsala Bára Nováková

Hříbeček sameťáček

Jen začni se v lese pořádně dívat, 

můj hnědý klobouček bude se skrývat. 

Před všemi zvířátky, před všemi lidmi. 

Jen hnědé kloboučky zůstanou vidny.

BOMBASTICKÁ NABÍDKA - NAPSALA PETRA CHARVÁTOVÁ

Můj nejzajímavější zážitek se stal v roce 2016, kdy jsem byla vybrána na týdenní pobyt v Dijonu, ve Francii. No, teoreticky jsem nebyla jejich první volba, ale kvůli tehdejším teroristickým útokům v Paříži se vybraní studenti rozhodli odejít z programu, což umožnilo účasti mně a mých kamarádů. 

Málokdy vám do klína spadne možnost placeného týdenního pobytu, takže jsme se rozhodli jet i přes rizika, která nám každý říkal. 

Když jsme dorazili, tak si nás naše přidělené rodiny rozebraly.

ODPOČINKOVÝ VÝLET - NAPSALA BARBORA SVITÁKOVÁ

Ven ze spacáků, nasadit batohy a natáhnout si pohorky. Je sedm hodin a Korsické slunce se ještě nestihlo přehoupnout přes vršky obrovitých skal, které obklopovaly náš kemp.
„Dnešek bude zotavovací den. Čeká nás odpočinkový výlet na Monte Rotondo a dolů, pak se můžem válet až do večera,” prohlásí táta sebevědomě. Jmenoval se pro dnešní den vůdcem výpravy a za pomoci spousty dalších slibů o snadném výstupu, krásném počasí a turisticky neokupovaných trasách si nás získal jakožto věrné a nadšené následovatele.

KAVÁRENSKÝ TEROR - NAPSALA BARBORA NOVÁKOVÁ

„Poprosil bych jedno kafe, dobrý den. Dobrý? Ano dobrý, dobrý kafe. Aaa dobrý den. Dobrý kafe. Ach s mlíkem, bez, cukr, bez, sójový, pražený, lattéčko, kapůčo, překáplo, černý, horký, lungo, frappé, double, turek, tady, sebou, tácek, brčko, lžičku, klasika, modrna, alterna, na ledu nebo prostě presso? Dobrý den, jedno dobrý kafe prosím. Nemáme. Prosím? Dobrý kafe nemáme, dobrý den.“
Nevím, jaký je Váš názor, ale dle toho mého je dobrý kafe prostě půlka zdraví. Já vím ten nápoj je geniální.

Les - napsali Šimon Škrabal, Karolína Hrachovcová, Petra Charvátová a Barbora Svitáková

Šmouha

Šimon Škrabal

Cyklista na horském kole se řítí jako sněhová lavina písečno-kamínkovou turistickou stezkou v borovicovém lese.
Projíždí prudkými serpentýnami, na kterých zanechává dlouhé smyky, vyhýbá se zákeřným kořenům a kamenům.
Celý les vidí rozmazaně, jako když vidí zamlžené čelní sklo u automobilu. Nestíhá ani pozorovat měkce ležící mech obklopený šiškami.

---

Úderné první a poslední věty z oblíbených knih - připravila Nataša Richtrová

VĚTA PRVNÍ A POSLEDNÍ

První věta rozhoduje. Mnohdy je to totiž právě první věta, co u čtenáře rozhodne, zda mu kniha stojí za přečtení. V ideálním případě ho první věta či odstavec vtáhne do děje, nastíní atmosféru a nenápadně mu předvede, co od příběhu očekávat. První věta může být úplně banální. Čtenáře ani nenapadne, jaký příběh bude následovat. A nebo může už od začátku dávat jasně najevo, o čem se v knize píše. 

Lov na papouška - napsala Adéla Podrazká

Jen jsem na vteřinu odvrátila zrak a už je pryč. Žlutý papoušek svižně vyskočil z otevřené klece, kam jsem před chvílí sypala čerstvé zrní, a vzdušnou čarou přeplachtil do rohu obýváku. Bylo to hrubé přistání, papoušek si nabil zobák o dveře, ale nezdálo se, že by ho to nějak trápilo. Spokojeně seděl na koberci a fascinovaně pozoroval pokojová kvítka.

,,Ty parchante," řekla jsem frustrovaně. Klekla jsem si před něj a položil
a poblíž klacík, aby na něj vlezl.

Vyzrálá káva - napsala Linda Hájková

Usednu k jednomu z volných stolku bistra. Než přijde servírka zalistuji v knize na kapitolu, na které jsem skončil v metru. Snažím se začíst. Čtu jeden a ten samý řádek pořád dokola. Nedokážu se soustředit. Neustále mě vyrušuje smích žen sedících u stolu za mnou. Chichotají se jako dvě puberťačky.
„A co jsi mu řekla?“ směje se jedna.
„No, řekla jsem mu ne!“ odpoví druhá.
„Pššst, ty si blbá, mlč.“

Chytlavé názvy pro horor, pohádku a zamilovaný román - napsaly Linda Hájková, Petra Petrlíková a Jana Venzlů

Zadání:
Píšete horor, pohádku a zamilovaný román. Rozhlédněte se a zapojte věci, co vidíte kolem sebe do pěkně chytlavého názvu.

Horor 

– Muž bez očí (Linda Hájková)

– Vražda pod lampou. Smrt hledej v pračce. Krvavé trní. (Petra Petrlíková)

– Prach pod postelí (Jana Venzlů)

– Postrachy z prázdné peněženky, Prst v zásuvce (Adéla Podrazká)

V POKOJI - napsala Petra Petrlíková

Zadání: Napište dialog mezi dvěma lidmi, kteří si vzájemně odporují: jeden je zamilovaný a druhý ne, nebo jeden chce něco, co ten druhý nechce. Nechce se třeba něčeho vzdát, nechce něco tomu druhému dát. Brání se nařčení... Cokoli, ale ať to mezi nimi pěkně jiskří!

A/ V první verzi pište dialog jako scénář hry, bez uvozovacích vět, bez jmen postav, pouze dialog samotný.

Poté do tohoto úvodního dialogu budete přidávat vrstvy:

Dvě ženy v restauraci - napsala Jana Venzlů a Petra Petrlíková

Cvičení: dialog pokračuje... Vytvořte delší a podrobnější dialog z odposlechnuté věty od vedlejšího stolu z restaurace: 

Jedna žena říká druhé: "Tak co jsi mu řekla?" a druhá žena odpoví: "Řekla jsem mu ne." 
Jaký bude další řádek? 

Pokuste ze dvou vět vytěžit co nejvíce. 

Rozveďte dialog, oživte postavy a vyprávějte příběh.

Literární esence - napsala Adéla Podrazká

Terasa
(krásné)
Kávu jsem si udělala tentokrát perfektně. Vyvážený podíl zrnek, cukru, vody a mléka. Někdo považuje za hřích znesvěcovat kafe těmito přídavky, ale to je mi jedno. Já to mám ráda.
Prošla jsem s hrnkem skrz zadní dveře a sedla si na prosluněnou terasu. Židle byla zahřátá a stůl zaplněný hračkami a pomůckami, které si tam odložil můj malý brácha. 

Odchod k probuzení - napsala Jana Venzlů

Siddhártha už se raději ani neotočil. „Kdybych ho spatřil, upoutal by mě k pomíjivosti navždy.“ Budoucí Buddha se zhluboka nadechl a vyrazil na cestu. Život poustevníka pro něj byl něčím novým. Najednou nemusel pročítat tlusté knihy a připravovat otci podklady na jednání s představiteli ostatních republik, neležel na hedvábných polštářích, z kterých za deštivých dnů sledoval mladé tanečnice najaté jen pro jeho potěšení. Nyní měl spoustu času, a tak se v myšlenkách stále vracel k onomu odpoledni, kdy seděl se ženou na zahradě.

SLOVA: PŘED, BĚHEM a PO - napsala Petra Petrlíková, Linda Hájková, Jana Venzlů a Jana Bednářová

Při vymýšlení názvů povídek a knih můžeme zapojit jazyková cvičení. Třeba hrajeme na: 

PŘED, BĚHEM a PO

Příklady:
mrak – prší – kaluže
sirka – hoří – popel

papír – balí – kámen

Mrak – prší – louže
Granát – výbuch – trosky
Dva – láska – děti
Narození – život – smrt

Země vzdálená - napsala Adéla Podrazká

Tato skladba mě vždy vrací zpět do dětství, když jsem byla na prvním stupni základky. Zvučná kombinace orchestru a elektrické kytary. Silné a nabité vokály.

Tehdy jsem měla tlačítkový telefon, věrnou Nokiu, a v něm jen pár písní, které mi tam dala máma. Všechny se mi líbily a moje oblíbená dodnes je Země vzdálená.

Reklamace brýlí – napsala Martina Talířová

Ty brýle mi byl čert dlužen! Kolikrát sem ještě pojedu?

To mám za to, že jsem chtěl speciální obroučky, aby mi ladili s koženou bundou a harlejem.
Dálnice z Teplic byla prázdná, tak jsem tu nějak brzy. To bych si mohl dát alespoň rychlou snídani v bistru za rohem. Koukám, že otevírají až v deset.
Tak co je? Deset a pět minut a ten prodavač se vleče odemknout stejným tempem, jako jsem se svlíkal při mém první sexu v osmnácti!
Tak podívejte, dneska jsem tu naposledy, vraťte mi peníze a já jedu.

Třetí klapka – napsal Jiří Wilson Němec

Dopište příběh: 

Probudil ses na kavalci a nevěděl jsi, co se děje...

DU FORMA

A pak sis vzpomněl. Najednou jsi měl před sebou celý pitomý včerejší den, a ještě pitomější večer. Někteří kamarádi se ukáží, že jimi nebyli, že tě jen využili pro jejich pikle. Tvrdý kavalec a šedá deka. Mříže. A ta mlha není mlha, ale šedivý strop vězeňské cely. Kdyby ses mohl vidět, spatřil bys na své tváři cizí krev. A taky by sis vzpomněl, čí je a co se stalo.

Reklamace brýlí – napsala Tereza Vrbová

Dobrej den, slečinko. Koukám, že někam telefonujete. Víte, já mám takovej problém a vy jste jediná, kdo mě může zachránit. Manželka si u vás koupila brejle, no, na čtení, na tu stařeckou vetchozrakost. No a pak si na ně asi sedla, nebo co, jak bez nich neviděla, a nějak se jí rozbily. Koukejte, úplně na maděru. Já se omlouvám, vony jsou asi zapatlaný vod čokolády. Já se nestih nasnídat, tak jsem si dal do kapsy nějakou sladkou tyčinku a vono to takhle dopadlo. My nejsme místní, my jsme až z Králík, víte, a já blbec si doma zapomněl paragon. Ta moje vetchá stařenka, jak si večer nemůže číst, tak je celá načuřená.