Tehdy jsem měla tlačítkový telefon, věrnou Nokiu, a v něm jen pár písní, které mi tam dala máma. Všechny se mi líbily a moje oblíbená dodnes je Země vzdálená.
Jednou hrála v autě na naší hodinové cestě od babičky. Jeli jsme tenkrát ještě naší starou fiestou. Byla jsem unavená a klimbala jsem na zadní sedačce. Bylo to fajn. Mamka v klidu řídila a zaslechla jsem, jak si potichu brouká melodii. Byl to jeden z těch velmi vzácných časů, kdy se nestyděla zpívat. Byl to ten vzácný čas, kdy jsme byly jen samy dvě. Nebyl žádný brácha, žádný otčím, a bohužel ani žádný táta. Byly jsme to jen my dvě proti celému světu.
Ty časy jsou teď vzdálené ale vždy si je přibližuju tím, že si pouštím tuto písničku.
Znám tě mnohem víc, země vzdálená.
