Tramvaj – napsala Lucie Vostárková

Přecpaná tramvaj plná upocených lidí zastavila na zastávce.

„Ta paní s tím uřvaným fakanem chce určitě pomoct s kočárem. Nechápu, proč kouká na mě.“
„Tak přece vstaňte a pomozte jí. Svaly na to máte.“
„Proč s tím kočárem vůbec leze do tramvaje a nejde se s ním radši projít? Pak by nemusela nikoho otravovat.“
„Počkejte, až budete mít vlastní dítě a nikdo vám nepomůže!“
„Ale to dítě přece bude mít manželka.“
„No, to jí teda nezávidim.“

Příběhy na sedm slov

Bohdana: Kdyby psi mluvili, lidé by se divili! 

Marie: Koupil květinu, položil, poplakal, navždy se rozloučil.

Sofie: Oční kontakt. Spojení. Porozumění. Úsměv. Na shledanou.

Libuše: Odešel s odpadky a už se nevrátil.

Bohdana: Láska prochází žaludkem, proto jsme většina obézní.

Libuše: Plánoval s ní budoucnost, dobře že nevyšla.

Martina: Vítr, tornádo, dům, auto, už nikam nepojedeme.

Polobůh – napsala Lucie Vostárková

Seděl tam klidně na polštářku a žužlal papáju. Chvilkami to vypadalo, že se vznáší. Na to, že ještě před minutou řval na celé kolo a nebyl k zastavení, nyní působil docela spokojeně.

Pár poskoků ho přišlo ovívat palmovými listy, aby mu náhodou nebylo vedro. Všichni se báli, že zase začne brečet. Proklínala jsem náčelníka, že toho malého poloboha v podobě baculatého batolete museli dát do opatrovnictví zrovna naší rodiny. A to jen kvůli zastaralé tradici obětování jeho matky a otce, jakožto vyjádření díků Mocnému za to, že nám ho seslal.

Háček k příběhu Martiny Dům z nebes

Dům z nebes
Zhluboka se nadechnu a spustí se mi slza na tváři. Slza štěstí. Máme vysněný dům a dcera se konečně uzdravuje. Byl to dlouhý boj, ale vyhráli jsme. 
Jednoho dne jsme jeli na návštěvu k sestře do Poděbrad. Po velikonočním obžerství jsme to šli rozchodit procházkou podél Labe. Byl krásný den. Řešili jsem zdravotní potíže mé dcery s atopickým ekzémem a já jsem si posteskla, že bychom měli změnit prostředí, kde žijeme. 

"Tak na to zapomeň!" říká manžel.
(Marie Kuchařová)

Svátek světel - napsala Lucie Vostárková

Smráká se, svícny s osmi hořícími svíčkami prozařují okna a vchody okolních domů. Je neděle 9. prosince, předposlední den Chanuky - Svátku světel.
S kamarádkou procházíme okolo silničních zátarasů do odlehlé ulice. Míjíme čím dál tím více mužů v černých kloboucích a kaftanech, kteří se ztrácejí a zase vynořují ze tmy. Z oken se line zpěv, odříkávání modliteb a vůně sváteční večeře.