26. června 2021

Háček k textu Jany Zechmeisterové Máte zácucky o výletech s mentálně postiženými

Tábor, tak trochu jinak 
 A je to tu zase! Konečně! Těšili jsme se na to celý rok! Tábor s našimi dětmi a kamarády. Skvělá skvadra našeho soukromého "integrovaného záchranného systému". Každý rok pořádáme tábor pro handikopavané děti, i když jim je třeba 50. Pořád to jsou děti a my je milujeme. Žádný den není stejný a už vůbec ne klidný. "Děti" překvapují každou chvíli. Třeba když třicetiletá Zuzanka volá na celou kavárnu: "Teto, já kakám!" To prostě okolí nevysvětlíte. Nebo když se padesátiletý Lukáš v cukrátně zeptá: "Máte zácucky? Dal bych si pičku."
Marie Kuchařová


Máte zácucky?
„Teto, já kakám...“
Máte rádi nové výzvy? Tak čtěte dál, nebude to jen o vyměšování. Před lety začala moje sestra jezdit na tábory s mentálně postiženými lidmi. Možná namítnete: „S těmi mimozemšťany? To musí být nuda!“ Tak to vás rychle vyvedu z omylu!
Bohdana Pufferová


Máte zácucky?
Zajímavá otázka, viďte? Dáte s i s námi zácucky?
Rehabilitační tábor pro mentálně postižené dospělé mi každým rokem připomenou jak křehké je naše zdraví a zároveň jak smysluplné a obohacující je se s partou postižených kamarádů vydávat na výlety. Heslo“ dobře dojedťe“ má opravdový význam a každý rok nám přináší novou zkušenost.
Při posledním výletě do Litomyšle jsme se zasmáli společně s majiteli příjemné kavárny nad roztomilou objednávkou Lukáše, když si poručil „Pičku“. V té samé chvíli nám Zuzanka z otevřeného záchoda sdělovala: „Já kakám.“ „Chcete vědět, proč mě to tak baví?“
Martina Talířová


Normálně nenormální
Všechny děti jezdí rády na výlety. My také, ale navíc tam máme ještě nějakou přidanou hodnotu. Nejsme totiž úplně normální. Jsme parta nadšenců, co dělá věci jen tak, s dobrého pocitu. A naši svěřenci zůstaly dětmi i ve středním věku. No a tahle sestava, když vyrazí na výlet, tak musíte očekávat nevšední zážitky už při cestě na místo určení. A to je teprve začátek.
Libuše Hlaváčková


Máte zácucky?
"Máte zácucky?" Obsluha kavárny se chlácholivě usmívá na naši podivnou skupinku. „Tetó, já kakám…“ ozve se Zuzanka z otevřeného záchodu a já svěsím hlavu do klína. Cestovat s partou handicapovaných dětí je občas vážně fuška. Tentokrát jsme zavítali do Litomyšle…
Sofie Epsteinová

 
S "dětmi" v Litomyšli
Vloni jsme vyrazila s kamarády a s kupou dětí různého věku – tentokráte i s několika čtyřicátníky - do Litomyšle. Chtěli jsme trochu odlehčit, jak psychicky tak fyzicky, rodičům těchto dětí od celoroční, náročné služby. A dětem věnovat nezapomenutelné a nevšední prožitky, nejen během cesty, ale i na rehabilitačním táboře. O ty nebylo nouze – posuďte sami……
 Jana Fraitová

Žádné komentáře:

Okomentovat