„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné,“ rozbrečela se.
Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak hrdinka plakala. Zůstane jen přímá řeč a nálada.
„Miláčku, prolévám potoky slz za to krásné, co jsme spolu prožili.“
Anna Vocelová
„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné... nemáš kapesník? Nechci mít rozteklý oči.“
Lenka Doleželová
„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné... Já se už nedokážu vrátit domů. Já už nechci, promiň nemůžu. Nic už nebude jako dřív. Bez tebe už nikdy nemůže být jako dřív.“
Věra Zástěrová Sasínková
„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné. Až se mi chce z toho plakat.“
Vlastislav Janík
„Tady máte!“, rozzlobeně vracel zpět drobné.
Anna Vocelová
„To co jsme spolu prožili bylo moc krásné. Nemáš kapesník? Tohle už asi nevydržim.“
Josef Alb
„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné, nikdy jsem nic takového nezažila… je mí moc líto, že se dnes vidíme naposledy a že to končí… budu na to vzpomínat po zbytek života … fakt… přísahám!“
Alena Štiková
„Nebudete na mě přeci řvát, že jste si špatně přečetl leták a nákup vás vyšel dráž než v Tescu. Tady máte tři koruny a dál se o tom nemusíme dohadovat!“
Anna Vocelová
„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné, přesto že teď brečím a omlouvám se za ty slzy.“
Helena Procházková
„Kolik je hodin?“ zeptala se svůdně.
Anna Vocelová
„Miláčku, kolik je, prosím tě, hodin? Je už čas na snídani do postýlky?“
Anna Vocelová
„Ach, lásko, podej mi kapesník, to bylo tak dojemné! Fňuk…“
Šárka Končalová
„Jsem proti!“ odpověděl naštvaně.
Anna Vocelová
„To jste se snad zbláznil! Dědovi vzali v osmačtyřicátém dílnu a vy chcete, aby nám zase vládli komunisti? Jsem jednoznačně proti!“
Anna Vocelová
