Dredy - napsala Pavlína Šaurová a Eva Kašparová

Ve vlaku do Poděbrad jedou elegantní starší dáma, studentka a potetovaný mladík s dredy. V Mlékojedech mladík vystoupí. Dáma si zamumlá spíše pro sebe:
„Dřív se tetovali leda tak vězni, dneska to má každý druhý.“
„Kdy dřív myslíte? U nás ve třídě má kérku skoro každý,“ studentka na to.
„Myslela jsem za mých mladých let.“
„Jo, takže tak asi před sto lety.“
„No dovolte! Tetování není to jediné, co se od té doby změnilo. Za nás se mladí chovali uctivěji.“
„Ale prosím vás, toho naděláte. Vy jste nosili trvalou, dneska frčí dredy.“

Myší domov - napsala Eva Kašparová

Marcela Konárová, Fakulta designu a umění v Plzni

Moje doupě tvoří dřevěná podlaha a shora je přikryté žlutou deskou. Před ním je komín obložený kamenem. Vlevo je kartonová krabice, prolezu skulinou a jsem mezi starými dekami a osuškami. Tady tvořím nové hnízdečko.
O kus dál je nachystaná pastička s ořechem, ten voni! Musím ho kousat opatrně, je to životu nebezpečné. Jistější je přeběhnout celou místnost, na konci je bedýnka se starým pečivem.
Poblíž je otvor se žebříkem, tam už se nepřibližuji, sedává tam kocour domácích. Žije se mi tady hezky.😃