Těhotenství z pohledu miminka - napsala Petra Bejčková

Kdo jsem?
Kde jsem se tu vzalo? Nebylo tu nic a jsem tu já... Podivný útvar, který začíná růst a vyvíjet se. Kolem sebe cítím lásku a blízkost osoby, kterou nikdy nevymažu ze svého života. Ještě nevím, jak té osobě budu říkat. Je to maminka?
Bylo jsem malé cosi podobné zrnku máku. Teď rostu, mé tělo dostává tvar, objevili se ručičky, nožičky. K čemu slouží poznám, až přijde správný čas. V tělíčku mi proudí maminčina krev. Není už jen její. Je to něco, co nás spojuje stejně jako pupeční šňůra.

Ukradené buráky - napsala Petrta Bejčková

Katka Buriánková, Fakulta designu a umění v Plzni

Po dlouhém dni dojdu večer k šatní skříni s hromádkou oblečení, které jdu uložit. Zároveň v hlavě přemítám nad tím, co si druhý den vezmu na sebe. Čeká mě důležitá porada… Džíny nechám doma. Připravím si sukni, halenku a přemýšlím, zda si vezmu nízké či vysoké boty… Přeci jenom začíná podzim a rána už bývají chladná. Venku fouká silný vítr a ve starém domě se v podkroví občas stává, že je cítit chlad z přilehlé půdy, někdy je patrný mírný závan od dveří… S nepřítomným výrazem koukám do skříně, kdy ž tu najednou je cítit závan studeného vzduchu přes obložení a ze škvíry nad skříní vyletí kousek čehosi a snese se k zemi.