24. května 2020

Staré hodiny - napsal Martin Tomášek

Sedím v křesle přímo naproti zdi, kde visí vzácné hodiny po mé babičce. Od té doby, co jsem je našel, nepotřebuju doma žádnou vymoženost dneška. Ty hodiny mi spolehlivě nahradí televizi, rybičky i rádio.
Ne, nezbláznil jsem se.
Hodiny jsou zlaté, číslice římské, mezi nimi sedí na větvi kvetoucí jabloně umělecká miniatura ptáčka.
Uznávám, trochu kýč, ale na druhé straně výrobce zaslouží hlubokou poklonu. Já bych to nedokázal. Rafičky máte možnost vidět na každých kostelních hodinách. Trochu zkroucený kov uprostřed, ale to mi vůbec nevadí. Naopak, v jednoduchosti je krása. Kyvadlo se točí dokola jako centrifuga.
Ovšem největší předností těchto hodin je jejich tikot, který mě spolehlivě uspí. Jako prášky na spaní. Nutí mě také přemýšlet o pomíjivosti času a lidského bytí na tomto světě a jeho smyslu.
Nakonec to nejdůležitější: díky těmto hodinám mohu být v neustálém spojení s babičkou, která tady se mnou už nemůže být. I kvůli tomu má tahle věc nevyčíslitelnou hodnotu. Díky, babičko.

Žádné komentáře:

Okomentovat