2. prosince 2019

Padesát odstínů šedi na vozíku – napsal Martin Tomášek

Jsem utajený dominant. Cítím potřebu ženám ubližovat.
Zjistil jsem to po zhlédnutí filmu Padesát odstínů šedi. Měl jsem přitom zvláštní pocit – líbilo se mi, jak hlavní hrdina dominoval nad svoji nahou svázanou subinou…
Ptáte se, kde se to ve mně vzalo?
Myslím si, že taková osobnost se u člověka projeví po nějaké traumatické zkušenosti, podobně jako u hlavního hrdiny zmíněného filmu. U mě se to projevilo před pěti lety, do té doby jsem byl „normální“.
Marným hledáním spřízněné duše jsem na seznamkách k dnešnímu dni strávil celkem jedenáct let.

Když investujete takový čas do toho, abyste poznali svůj protějšek, a pak se neustále dozvídáte „…už někoho mám…“ nebo „…nemám zájem…“, tak si řeknete, že nemáte co ztratit a začnete psát zprávy typu: „Ahoj, jmenuji se Martin, je mi 36 let a jsem od narození na vozíku (dětská mozková obrna). Mám rád ženskou nahotu, intimní fotky a videa mně nahrazují skutečný dotek. V reálném světě jsem normální člověk…“
Jediné, co se změnilo, bylo, že mě začaly nazývat úchylem nebo nereagovaly vůbec. Pro mě vlastně žádná změna, až na toho úchyla. S tím jsem ale počítal.
Úplně marnej jako chlap nejsem, měl jsem pár krátkodobých známostí. Tedy přesněji řečeno, měl jsem známost tak dlouho, dokud jsem tu dotyčnou neomrzel. Do té doby šlo všechno dobře – intimní fotky, videa… Díky těmto známostem jsem zjistil, co se mi v sexu líbí. Mám rád, když to ženu bolí a křičí. Je jedno, jestli bolestí nebo rozkoší… Kousat, škrábat, mlátit přes zadek řemenem, dokud nebude červený…! To samé záda a tak dále.
Mám rád i neobvyklá místa – WC, kuchyňská linka, výtah, autobus, restaurace… Tak aby tam bylo hodně lidí, ale nikdo nic neviděl. To znamená noha v rozkroku pod stolem…
A to nejhorší nakonec: chtěl bych ochutnat partnerčinu krev, tekoucí z prokousnuté bradavky. Když o tom tak přemýšlím, možná by stačil i kečup nebo šťáva, ale nevím, jestli to neteče moc rychle nebo zase naopak pomalu. Jde mi totiž o stopy, které to zanechává na ženském těle. Chvíli se dívat a pak to slízat, hmmm, lahoda…!
Jak roky běžely, touha a chtíč narůstaly a něco se ve mně začalo měnit. Cítil jsem to, ale nevěděl, co to je. Až po zhlédnutí toho filmu jsem to pochopil. Díky neustálému nezájmu žen jsem začal cítit potřebu ženám ubližovat. Ze dvou důvodů: přeji si, aby taky okusily, jak jsem se cítil při jejich věčném odmítání, a chci ochutnat pocit moci nad ženou.
A proč utajený dominant? Jednoduché. V reálném světě se můžete ženy dotknout, přitulit se k ní, dát jí pusu, chytit za ruku. Jako dominant se projevuji výhradně ve virtuálním světě, a právě proto, že mi chybí výše uvedené věci.
Tento text jsem se rozhodl napsat, protože už před vámi nechci skrývat tuto část mé osobnosti. Sex považuji za nedílnou součást lidského života, tedy i mého, stejně jako smrt. Bez spojení dvou milujících se lidi by tady dnes život, tak jak ho známe, neexistoval. Chápu, že pro někoho mohou být tyto řádky nepříjemné a místy i nechutné, tak se omlouvám. Ale je to součást mého života.
I tohle jsem já.



Zadání:
Pro spisovatele neexistuje žádné tabu. Vyberte si něco nedotknutelného a toho se "dotkněte". Ale ať to není samoúčelné, ale opravdu zajímavé a zábavné čtení. Je to téma, které nám kdysi zadal Arnošt Lustig. Petr Holub zbořil svatozář kolem samého Arnošta. Další pokusy zde.