2. prosince 2019

Svět odplácí nevděkem – napsal Jiří Hlaváček

Vždycky jsem dělala, co mi tatíček s mamičkou radili. Byla jsem poslušná.
Rodiče ze mě chtěli mít lékařku a dovolili mi vdát se až po promoci a za inženýra. Ale moje děti mě neposlouchají. Poradila jsem jim snad někdy špatně? Svět mi odplácí nevděkem.
Dcera si vzala nejdřív budižkničemu. Byl pořád v rozpacích a ve flanelové košili. Bohužel jí hned udělal dítě, a tak mě to stálo rok přesvědčování, že s tímhle dřevem se nemůže ukazovat před mými známými. Propadla bych se hanbou.

Pomohla jsem jí najít jiného – za minulého režimu si vedl docela dobře. Uměl mluvit. A chtěl s ní chodit. Řekla jsem jí, ať mu napíše dopis. Za dva týdny přijel a přespal u nás. Poradila jsem dceři, ať mu na Vánoce uplete svetr a pozve ho na hory jako instruktora. Potom se k nám nastěhoval, tak jsem poradila dceři, že už se může rozvést s tím budižkničemu. Ten nový byl ale se svým rozvodem liknavý. Stálo mě to dost přesvědčování, aby mu to připomínala. Poradila jsem dceři, že by měli mít dítě, aby si ho přivázala.
Dcera byla v těhotenství málo poslušná, to já bych si vůči své matce nikdy nedovolila. Ani špitnout! A ten nový hňup se postavil proti mně! Nemůžu ho ani cítit. Můj tatíček a mamička měli vždycky pravdu. Tak já teď taky. Dala jsem dceři ultimátum – buď on, nebo já!
Týdny plynuly a neodstěhovali se. Tak jsem se odstěhovala já, do vedlejší vesnice. Ze svého domu do podnájmu! Půl roku už tady žiju, co si o mně lidé pomyslí?! Co by řekl tatíček? Co by udělal on? Vymysli to! Poraď si. Tak jsem to vymyslela vtipně a elegantně. Tatíček by ocenil, že je to jak na divadle. Požádala jsem ČEZ, aby z mého domu odmontovali elektrické hodiny.
Bez proudu a se dvěma malými dětmi. Však oni se ještě rádi odstěhují.

Žádné komentáře:

Okomentovat