Ale to slovo samotné za to nemůže. A víte proč? No, je to totiž jenom slovo. A slovo může znamenat cokoli.
Nevěříte?
Příběh 1:
Boženka a Rudla
„Co mrmláš? Rudlo, co je?“
„Nic.“
Příběhy 33 až 35:
Příběh 36:
Příběh 43:
„Výborně Kodýtku, výborně,“ chválila Kodýtka Rázná, ale Kodýtek jel dál. Když se rozjel, nebyl k zastavení. Fyzika, ta bylo jeho, ať už ji chápal jako elektrický oblouk, nebo jako lehy a sedy. A tak pokračoval.
„Přiveďte ty dámičky! Uděláme z nich nestoudnice!“ zavelel Hruboň a zbytek chásky zatleskal.
Strýček Google vypravuje bajku
„Tak váš občanský průkaz,“ přerušil ji policajt.
Předala strážcům zákona požadovaný dokument, nechala se poučit o bezpečnosti, o tom, že to dělají kvůli ní, že jí pomáhají, že ji chrání, a pak odešla domů.
„Ale prosím tě, nic! Vždyť tě znám. Vždycky, když takhle vzdycháš, něco ti nejde. Co děláš?“
„Luštím.“
„Luštíš? Ty luštíš?“
„Jo,“ odpověděl naštvaně, jako děcko.
Už chtěla říct něco ironického, jako proč nekouká třeba na fotbal, proč se pouští do křížovky, když za celej život nedokázal vyluštit ani jednu. A upřímně, nebylo divu. Žili spolu 42 let. To už si jeden rád rýpne.
Ale pak si uvědomila, že žádnej fotbal nedávaj. Že se doba se zvláštně proměnila.
„Hm,“ odpověděla a odešla do kuchyně.
Přišla k němu až za deset minut. S vonící kávou a pohlazením přisedla na okraj křesla.
„Korona,“ řekla.
„Co?“
„No tady,“ ukázala prstem, „tady ten ´kruh knižně´ na šest… to je korona.“
Dala mu kafe na stůl a polibek na spánek.
„To přece vím,“ řekl Rudla a spokojeně vyplnil prázdná políčka.
Příběh 2:
Por Salud
Znáte to slavné mexické pivo Corona?
Tak „Na zdraví!!!“
Příběh 3:
Plž a pes
Plazil se. Plazil se směrem k tomu zelenému. Neviděl to, ale nějak podvědomě cítil, že tam mu bude fajn. Už tři dny byl doma a hádal se sám se sebou, jestli vyrazit nebo ne. Ale hlad vyhrál. Vždycky vyhraje.
Přelezl skálu a na druhé straně se skutálel. Tohle používal vždycky, když chtěl být někde rychleji.
Už tam skoro bude.
S potěšením zjistil, že se plazí vodou. Měl chudák problémy s pamětí a tak zapomínal, že jako plž vodní se vodou plazí vždycky. Napil se a chvíli slizil. To mu dělalo dobře a taky to zvyšovalo tempo.
A tempo potřeboval. Hlad už byl k nevydržení. Plazil se dál. A už to cítil. Vůni jídla. Už je skoro tam. Hospoda U listu. Jen otevřít tlamičku a kousnout si.
„Hele, tady je Clithon Corona! Nejbarevnější plž jihovýchodní Asie.“
Ocitl se ve vzduchu. Slyšel, jak o něm mluví.
„Tý jo, fakt pěknej.“
„Haf.“
„Jé, ty máš ještě psa, jo?“
„No, Alíka,“ odpověděl kluk.
„A ukazuješ mi tu nějakýho blbýho šneka.“
Žbluňk.
Padal zpátky akváriem ke dnu, na místo, odkud před hodinou vyrazil. Do háje, to je den, pomyslel si.
Dva sumečci, čistící dno akvária, v tu chvíli vzhlédli nahoru.
„Hele kámo, padá plž, něco si přej.“
Příběhy 4 až 12:
Strýček Google vypravuje
Zdroj www.kdejsme.cz
Výskyt jména Korona: Příjmení: 'Korona', počet výskytů 9 v celé ČR/ Hustota: 1 'Korona' na 1 188 949 obyvatel ČR, průměrný věk: 46.
Tachov 4
Brandýs nad Labem 3
Plzeň 1
Stříbro 1
Příběh 13:
Magnus a Jesper
„Go, heya!“ vyslali oba naráz povely ke svým spřežením. Magnus jel první a razil stopu. Jesper těsně v patách. Mráz jim zacpával nosní dírky a na vousech dělal krupičky všemožných velikostí a tvarů. Milovali zimu a severní noci plné hvězd.
„Geee,“ nocí zněl další povel. Psi zahnuli doprava a jejich neunavitelné svaly zdolávaly další zasněženou kótu. Kótu, kde stráví noc. Tu poslední.
„How, how!“, zařval Magnus a psi zastavili. Byli na místě. Vypřáhli je. Ale tím jejich práce nekončila. Lopatami vyhrabali místo a z větví, které vezli na svých saních, rozdělali oheň. Seděli u něj a mlčeli. Jen pozorovali hvězdy a pokuřovali.
„Je čas,“ řekl po chvíli Jesper, odložil kožich a podával ho Magnusovi.
Magnus neodmlouval. Vzal ho, položil na sáně a nechal Jespera sedět jen tak v košili. Věděl, na co tu je, a respektoval to. Odvézt psy zpátky do vesnice. To je jeho úkol.
Jesper koukal na hvězdy a přes plátěnou košili se do něj zakousávala zima. Magnus mezitím dělal ze dvou spřežení jedno. Když svou práci dokončil, jejich oči se ještě jednou setkaly. Naposledy.
Přečetli si v nich, co věděli už dávno. Úcta, respekt, láska.
Magnus se otočil a zařval: „Go, heya, go, heya!“ Psi se dali do pohybu. Oheň i jeho otec Jesper zmizeli za ohybem kopce. Ohyb se za chvíli proměnil v horizont a o pár chvil už jen v kótu na mapě.
V kótu, kde pod slavnou Corona Borealis (souhvězdím Severní Koruny) odešel starý Jesper na věčnost.
Příběh 14:
Jerry a Linda
„To ne! Ne teď! Ne tady!“
Motor auta začal vynechávat a ručička, ukazující teplotu chladicí kapaliny, se zvedala do červených čísel. Zastavil. Do města zbývalo ještě třicet kilometrů.
„Kurva, kurva!“ řval do pouště. Věděl, že je to fatální. Věděl, co tomu je a taky věděl, že tady to neopraví. Kdyby se mu vždycky všechno jenom nepodělalo. Jerry smolař. Tak mu říkali. Na co sáhne, to podělá.
Otočil se k ní s výrazem, který kombinoval provinilost i obavy zároveň.
Podívala se na něj. Levou rukou ho pohladila po tváři a pravou rukou si hladila jejich poklad.
Vzdychla a zasténala. To ho probralo. Vytáhl mobil.
„Haló! Nemocnice?!“ Stručně vysvětlil situaci. „Už jedou. Vydrž, Lindo! Prosím, vydrž…“
Opět vzdychla. Nestihnou to. Čekala sice první, ale věděla svoje.
„Jerry! Budeš muset ty…!“
„Lindo,“ přerušil ji. „Tohle já nezvládnu.“
Stiskla mu ruku a položila si ji na břicho. „Miluju tě, Jerry.“
A tak se stalo, že se na silnici číslo 60, třicet kilometrů od města Rollestone, pod souhvězdím Corona Australis (souhvězdím Jižní Koruny) překonal Jerry smolař sám sebe.
Příběhy 15-21:
Telekonference společnosti Hotels & Restaurants for people.
„Hello, Hello, Bonjour, Hola…“
Pozdravy zněly telekonferenční místností. Manažer společnosti Hotels & Restaurants for people si odškrtával účastníky a prezenční listina se mu rychle plnila.
„,Dzien dobry, tu hotel Korona, miesto Kruki Polska.“
„Ciao, aqí hotel Corona Dolomites Italia.“
„ Bonjour, hotel Corona Paris.“
„Jó napót, hotel Mercure Korona, Budapest.“
A tak to šlo dál a dál, od hotelu Corona del Mar v New Port Beach přes kempink Corona Guest Farm z Namibie až po restauraci Corona v Holicích v Čechách.
Upřímně: co tam probírali, nevím. Já to neposlouchal. Ale ruku na srdce: až tohle všechno pomine, nestálo by za to zjistit, jaké příběhy se v těch místech odehrávají?
Příběh 22:
Příběh opravdové družice
Píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp,
píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp, píp…
Tolik k příběhu vojenské družice jménem Corona.
Příběh 23:
Vyhlášení ankety Grammy 2020
Moderátor se chápe mikrofonu, hudební celebrity se tetelí, diváci šílí. Ano, takové je letošní vyhlášení cen Grammy. Grammy 2020. Ročníku, který vstoupí do historie.
„A vítězem kategorie HIT ROKU se stává…“
Moderátor stupňuje napětí, přežvykuje souhlásku em, protahuje ji do dlouhého mmmmmm, ale nejde to donekonečna, a tak už to říká, už se mu to dere skrz rty a mikrofonem vzápětí projíždí ta všemi očekáváná informace.
„Mmmmmmm… italská skupina Eurodance Corona s písní Rhytm of the Night.“
Celebrity si gratulují, diváci freneticky pokřikují, zpěvačka vítězné kapely štěstím omdlévá.
A my ostatní?
My jenom dáme moderátorovi za pravdu. Ano, je to historická chvíle, protože na tuhle kapelu jen tak nezapomeneme…
Příběhy 24-29:
Strýček Google vypravuje 2.:
Zdroj www.kdejsme.cz
Výskyt jména Corona: Příjmení: 'Corona', počet výskytů 6 v celé ČR/ Hustota: 1 'Corona' na 1 783 424 obyvatel ČR, průměrný věk: 21
Česká Lípa 3
Litoměřice 2
Praha 1
Příběhy 30-31:
Jak nešel Eman na koncert (hanácky)
„Emane! Vesmradíš dneská na tu slavu?“
„Jaké slavu?“
„Tu tam gvečeró, bude hratva.“
„Jaké hratva?“
„Nó ta mozeka. Metal.“
„Ký metal?“
„Corona Metal z Prahó. Só z Prahó, ale sú dobří ogaři, tož póď, trocha sa picnót. Nebuď morós. Polemtéme tu našu Litovlu.“
„Nendu. Je to žbrunda a vobec, před tédněm sem bel v Olomóci na katastró cálovat pokutó. Nemám ni koronó!“
Příběh 32:
Poleski park Narodowy aneb teta Wikipedie vypravuje
Poleský národní park, polsky Poleski Park Narodowy, je národní park v Lublinském vojvodství ve východním Polsku, v polské části historického regionu Polesí. Park byl založen v roce 1990 a v současnosti jeho rozloha činí 97,62 km2. Park leží v rovinaté krajině, je zde mnoho jezer, rybníků a bažin. V prostoru parku má místy krajina ráz tundry nebo lesotundry, nacházející se zde nejdále směrem na jihozápad Evropy. V této oblasti se vyvíjely bažinné ekosystémy bez zásahu člověka od konce posledního zalednění. V Poleském národním parku roste okolo tisíce druhů cévnatých rostlin. Mezi vzácné živočichy, kteří zde žijí, patří jeřáb popelavý a želva bahenní.
Z vesnice Korona, vzdálené cca třicet kilometrů, je to autem do parku slabá půlhodinka.
Jednoduchá algebra
„Jó, jó, už budu.“
Nevnímala, co říká. Vnímala jen nastupující orgasmus. Zapomněla na všechno. Byl jenom ten pocit. Zaryla mu prsty do zadnice a tu si přitiskla co nejvíc do klína. Jejich stan křičel jejími ústy do okolí zprávu, že…
O pět měsíců později:
„Táži se vás, slečno Kašková, jestli dobrovolně vstupujete do sňatku s panem Františkem Koronou?“
„Ano,“ řekla a její šaty křičely do okolí tu zprávu, že…
O další čtyři měsíce později:
„Dýchejte, paní Koronová, dýchejte!“
„Dýchej miláčku, dýchej!“
„Nepřekážejte, pane Korona, nepřekážejte!“
Řev.
Smích.
Pláč.
Jednoduchá algebra křičí do světa tu zprávu: Jedna Korona plus jedna Korona = tři Korony.
Příběh 36:
Jirka a Veronika
Seděli na skále za městem. Drželi se za ruce. Mladí, nesmělí. Naklonil se k ní a přitiskl svoje rty k jejím. Nebránila se. Zkusil polibek trochu vylepšit. Nebránila se ani teď. Líbali se. Poprvé. Líbali se tak, jak se líbají ti, co se milují. Spojením jejich rtů zářila korona zapadajícího slunce.
Příběhy 37-42:
Primárky (bajka)
Byly jednou jedny primárky a ty primárky dopadly jako obvykle. Prostě primárky. No posuďte sami.
Corona Kalifornie – účast 51 %, demokrati 62 %, republikáni 38 %.
Corona Nové Mexiko - účast 77 %, demokrati 29 %, republikáni 71 %.
Corona Jižní Dakota - účast 69 %, demokrati 19 %, republikáni 50 %.
Corona Tenessee - účast 60 %, demokrati 40 %, republikáni 60 %.
Coronado Island Kalifornie - účast 66 %, demokrati 65 %, republikáni 35 %.
Corona del Mar New Port Beach - účast 44 %, demokrati 55 %, republikáni 45 %.
Řeklo by se, že každý volební obvod je jiný odstín, ale v podstatě to byla to zase plichta.
Poučení: Amíci jsou nudný.
Příběh 43:
Zkouška
„Tý vole, jestli mě tasí, tak jsem jasná,“ sdělovala Monika Jasná svojí spolužačce Renče informaci o tom, kterak místo dohánění fyziky balila Vojtu Kodýtka, a ukazovala jí na mobilu jeho polonahé zrcadlové selfie. Bohužel, než ho stihla Renča lajknout, dveře rozrazila paní učitelka Rázná.
„Jasná,“ řekla Rázná,! „pojď si opravit tady tu pětku z minula. Doutnavý výboj ti moc nešel, tak si dáš dneska obloukový.“
Jasná byla jasná. A Rázná rázná.
„Tak to je druhá pět v tomto týdnu. Nevím, nevím, Jasná…,“ skončila Rázná.
„Tak pojď třeba ty, Kodýtku,“ promptně vybrala dalšího žáka.
A Kodýtek šel. Nebál se. Proč taky. Na rozdíl od Jasné se kromě tužení svalstva břišního věnoval i tomu lebečnímu, a tak spustil.
„Koróna znamená v elektrotechnice samovolný doutnavý výboj, vznikající na hrotech a silně zakřivených elektrodách, vodičích, při překročení počátečního napětí, to je napětí, při kterém výboj začíná být samostatný a nově nabité částice se tvoří nárazovou ionizací. Počáteční napětí závisí na hladkosti povrchu a poloměru zakřivení vodiče a na atmosférických podmínkách, jako je tlak vzduchu, vlhkost vzduchu a podobně. Projevuje slyšitelným praskáním, syčením a viditelným výbojem - modrofialově slabě svítící vrstvou. Využívá se v ozonačních přístrojích, elektrofiltrech, v laserových tiskárnách a kopírkách a podobně.“
„Výborně Kodýtku, výborně,“ chválila Kodýtka Rázná, ale Kodýtek jel dál. Když se rozjel, nebyl k zastavení. Fyzika, ta bylo jeho, ať už ji chápal jako elektrický oblouk, nebo jako lehy a sedy. A tak pokračoval. „Koróna je neúplný samostatný výboj vznikající na elektrodě s malým poloměrem zakřivení, značně vzdálené od druhé elektrody. Jiné projevy má koróna střídavá, stejnosměrná kladné a záporné polarity, hrotová, uni- a bipolární. Koróna je výboj tichý, klidný, modrofialové barvy. Počáteční napětí subjektivní koróny je nejnižší napětí, při němž vzniká na zkoušeném předmětu koróna viditelná ve tmě prostým okem. Mimochodem, podle Whiteheada je skutečný průměr korónové vrstvy kolem drátu 1,9 krát větší než průměr viditelný okem, neviditelné oblasti vysílají jen ultrafialové záření. Nebo je slyšitelná v místech s nízkou hladinou šumu – spektrum zasahuje až do oblasti ultrazvuku a je možno ji identifikovat ultrazvukovým mikrofonem. Počáteční napětí objektivní koróny je nejnižší napětí, při němž vzniká na zkoušeném předmětu koróna zjistitelná vhodnými měřicími přístroji. Lze je vypočítat pro jednoduché konfigurace elektrod, výpočet však platí pro absolutně hladké elektrody daného tvaru zbavené nečistot, jinak bude hodnota napětí nižší…“
„To už stačí, Kodýtku! Za jedna,“ řekla Rázná a byla ráda, že zkoušela ona jeho a ne naopak.
No a Jasná?
Ta zůstala jasná.
Příběhy 44-48
Strýček Google vypravuje 3.:
Zdroj www.kdejsme.cz
Výskyt jména Koronová: Příjmení: 'Koronová', počet výskytů 5 v celé ČR/ Hustota: 1 'Koronová' na 2 140 109 obyvatel ČR, průměrný věk: 39
Tachov 3
Stříbro 1
Brandýs nad Labem 1
Příběh 49
O Hruboňovi a o tom, co se dělo v jeho sluji
„Hou, hou, hrrrr na ně!“ znělo lesem, jak se z okolních svahů sbíhala lupičská banda, co řádila v lesích okolo Brašova. Kočí práskl bičem a vraníci se vzepjali, až jim naběhly žíly. Šlo o život. Kopyta ryla zem ve snaze zvýšit rychlost, ale to už skočili dva lapkové na kozlík a srazili vozku. Uzdy se přitáhly a kočár zastavil.
„Tak kohopak tu máme?“ halekal zvesela vůdce bandy a mečem vylamoval dveře kočáru.
Ctihodné dámy se třásly strachy, a měly proč. Lapka Hruboň zajatce nebral. Jenom ženský. A to jen dočasně, pro zábavu mužstva. Ale živit je nadlouho, to nikdy.
„Svažte je! Vezmeme je sebou.“
„Hohóóóó,“ rozlehlo se mužstvem.
„Oh, óóóóh,“ přidaly se dámy.
Večer v loupežnické sluji probíhal jako každý pracovní. Korbele piva narážely o kamenné stoly a pivo s medovinou tekly po vousech mužů.
„Přiveďte ty dámičky! Uděláme z nich nestoudnice!“ zavelel Hruboň a zbytek chásky zatleskal.
Možná si teď přejete, aby se v rohu místnosti skrýval nějaký udatný Bajaja, aby Hruboně i tu jeho chátru jaksepatří ztrestal, ale to se tenkrát nestalo.
Hruboň s celou bandou ty komtesy znásilnili, zabili a pak je pohodili v lese. No jo, tak to holt někdy chodí a já to tak musím nechat, protože bych nemohl napsat to, že o měsíc později knížepán z Brašova rozmetal tu Hruboňovu sluji na kousky a všechny ty loupežnický hastroše rozsekal na cimprcampr.
A Hruboně?
Nebojte, i na toho došlo. Ještě dneska si v Brašově pamatují ten řev, jak ho tam tenkrát lámali v kole.
A to je konec.
Cože? Že tu není Corona?
No je, ale máte tak trochu pravdu. Vždyť já na to úplně zapomněl. Tak ta Corona je latinské označení města Brašov.
Příběh 50
Byl jednou jeden portál www.kdejsme.cz a na něm bydlela jedna paní.
Jmenovala se Coronová. A tahle paní Coronová žila na tom portálu úplně sama. Ale kdyby jen na něm. Chudák ženská byla sama i ve svým městě, ale kdyby jen v něm. Nakonec byla sama v celý tý zemi, kde ten portál žil.
Ale i když byla sama, žila si spokojeně. V městečku u řeky Labe, které se jmenovalo Litoměřice. Nikomu neškodila. Divoký léta měla už dávno za sebou. Chodila jen na nákupy a občas takhle k večeru na procházky kolem řeky. To když se jí špatně dýchalo. Vůně řeky a stromů ji pomáhaly na obtíže s dechem zapomenout. Až jednou.
„Kdepak máte roušku, paní?“
Policajti.
„Chcete se nakazit? Nebo snad někoho?“
„Ne, to ne, já v ní jen… nemůžu dýchat,“ bránila se paní Coronová.
To paní Coronovou ranilo. Ještě si moc dobře pamatovala dobu, kdy se legitimovalo za touhu svobodně dýchat.
Předala strážcům zákona požadovaný dokument, nechala se poučit o bezpečnosti, o tom, že to dělají kvůli ní, že jí pomáhají, že ji chrání, a pak odešla domů.
K Labi už pak radši nechodila. Seděla doma, koukala na zprávy a šila roušky.
Poučení: Pomáhejme si, ale nezapomínejme při tom dýchat.
A to je konec. Možná trochu smutný, ale nemusí tomu být tak vždy. Koneckonců, viděli jste to sami: je to jenom slovo. A slovo může znamenat cokoli…
