7. června 2020

Pohled na situaci očima průvodkyně Vuvi - napsal Michal Meissner

„Tak tady je máš,“ slyším výrazný hlas mé sestry Mama Sa. Po ulici horského městečka Sa Pa přivádí tři bílé Evropany. Připadají mi všichni stejní. Určitě zase budou chtít smlouvat o ceně, říká mi sestra raději vietnamsky. Proto si říkám o 30 dolarů za osobu. Dají prý jen 10 za osobu, taky dobrý. Jeden z nich se mě ptá, jestli neznám Mama Či.
„Neznám!“ odpovím pohotově a moje dušička se smrskla v obavě, abychom ji nepotkali.
Vyrážíme do kopců. V noci zase lilo. Dívám se na jejich boty, jak jsou krásně čisté. Zatím. Začínáme si povídat, vypadá to, že mi rozumí. Jsou docela fajn.
Volá sestra: „Bacha, jde vám naproti Mama Či. Tak ať to nedopadne jako minule,“ a položí telefon. Zoufale blekotám, že jestli potkají Mama Či, tak s ní odejdou a já nepřinesu peníze a sestra na mě bude naštvaná. Jeden ze skupinky nechápe, ale nevnímám to. Je mi k pláči. Přestali si mě všímat a já trnu o to víc.
Přichází Mama Či, neochotně ukazuji na toho s foťákem.
„Prý mě hledáš?“ ptá se ho a začínají si prohlížet nějaké fotky. Pořád se smějí, já začínám taky. Najednou se Mama Či loučí, ale skupinka zůstává.

Žádné komentáře:

Okomentovat