2. července 2020

Stíny na duši - napsal Pavel Pulkráb

Po obědě jsem volal Alence. Zase mi odsekla: "Prostě nevím, kdy přijdu!"
Jako už delší dobu. Prý má hodně práce a neví, kdy se jí podaří se utrhnout. Ty jejich důležité projekty. A šéf je hroznej vůl a neví, kdy přestat makat.
Poslední víkend nebyla doma. Nutně si musela odpočinout s kamarádkami, a tak si vyjely do nějakého resortu. Prý se tam cvičí jóga a navíc se tam scházejí všechny ženský, který s tomto státě něco znamenají. Už jsem o tom slyšel...
Tam moc chlapů nejezdí, probleskne mi jen hlavou. Vůbec mě však ani nenapadne se zamyslet, jestli Alena jela zrovna tam a zrovna s kamarádkami...

Před měsícem jela na víkend za rodiči. Trvala na tom, že pojede sama. Normálně trvá na tom, abych jezdil s ní. Tchán mě nemá moc v lásce. Ani já jeho. Jezdím tam ale, protože to považuji za svou další "pracovní povinnost". Je moje žena a oni její rodiče. Přesvědčuji sám sebe, že to dělám z lásky k ní.
Minulý týden jsme spolu byli na večeři. Vzal jsem jí do její oblíbené japonské restaurace. Alenka miluje sushi a saláty z mořských řas. Skoro nejedla, mluvila jenom o banalitách a pořád kontrolovala telefon.
Když jsme přišli domu tak jsme se po delší době pomilovali. Teda pomilovali. Měl jsem pocit, že jsem si zaplatil holku na privátu a ona jenom odpočítává minuty, až to bude mít za sebou. Drží jenom proto, že má zaplaceno předem.
Nemohl jsem po tom zážitku usnout a tak jsem si nalil víno a dal si na terase cigaretu. Přemýšlel jsem, co se děje, že je Alenka poslední dobou taková odtažitá. Nikdy si neztěžovala a když jsem se ptal, co jí je, vždycky se vymluvila na práci. Málokdy se mi dívala do očí.
Byl jsem už opravdu unavený. Byly už dvě hodiny ráno. Potřeboval jsem se trochu vyspat, abych nebyl jak zmlácenej pes. Šel jsem potichu do ložnice. Mezi dveřmi do potemnělé místnosti jsem v posteli viděl siluetu Alenky. Na chvíli se mi zdálo, že vedle ní vidím ještě jednu siluetu.
Naštěstí to byl jenom stín. Lehl jsem si vedle Aleny a poprvé si uvědomil, že ten stín je nejspíš skutečný.

Žádné komentáře:

Okomentovat