Česko-francouzská - napsal Šimon Pravda

Francouzský překlad

Ja? Ne. Ja je oui, ano?

Já myslím české já
Alors, já tedy je
Myslím francouzsky že
Že panse tedy že suis... je jsem
No, že ne se pa
Jaká suisse, pa suisse
tu me sere šije
Oui boku
sere mandlé

MILIONOVÝ POCIT - NAPSALA JANA BUCHALOVÁ

„41,90 za litr benzínu, zlodějna,“ zabručí si Milan již tradičně pod vousy cestou na benzínku. Ne že by měl auto, na nic takového by nikdy nepřistoupil, protože by pak musel akorát tak solit jednu příšernou sumu za druhou. Výrobci schválně zakomponovávají do aut chyby a poruchy, aby se co nejdříve rozbila a člověk musel platit další a další nehorázné částky za opravy. Kdepak, na to je Milan až moc chytrý, aby jim na to skočil. A tak si každý měsíc cestou na pumpu pochvaluje, jak vyzrál na ten dnešní proradný svět.
Když vejde automatickými dveřmi dovnitř, za pultem už ho vítá prodavačka Jarmilka. „Dobrý den, tak jak dneska, zase jeden stírací?“
„No to víte že jo,“ přikyvuje Milan a rovnou vyndává peněženku.

Psaní dává křídla - ZPRAVODAJ 10/2023

Milí přátelé psavci!

Naši autoři vyhráli první a třetí místo v literární soutěži. Gratulujeme!

 

Letošek je pro mě hodně zajímavý rok. Psala jsem knihu o Loučeni, ale zároveň i stěhovala čtvrt století života z milované Dobešky do supermoderního domu v Radotíně. Budu tedy tentokrát trochu osobnější. 

V novém budu bydlet s rodinou nejstaršího syna, tedy i s vnoučkem a s Milčou, která je už skoro dva roky spolehlivou manažerkou mých kurzů. Také od jara vedu nové kurzy psaní cestopisů s manželem Petrem. Povedly se, takže v polovině října budou mít pokračování. Jenže do té doby bude kancelář PSANÍ PODLE LUSTIGA zavřená, protože dnes s celou rodinou odlétáme za mým nejmladším synem do Vancouveru a následujících čtrnáct dní se budeme pohybovat v divočině mezi medvědy. Že jsou běžnou součástí života ve Skalistých horách, potvrdila i naše spolužačka Safi Narwa, která nás v návštěvě Kryštofa ve Whistleru předběhla. Kurzy normálně poběží pod vedením Kláry a Nataši. Níže si tedy dobře přečtěte důležité informace o autorském čtení na Dobešce i o přesunu zámecké literární dílny na Loučeni do nového roku. 

Hezké čtení Vám přeje Dana

---

Tradiční literárně-jazzový večer s autorským čtením 

bude letos na Dobešce v pátek 1. prosince.

Dejte rychle vědět, kdo chce vystupovat. Zarezervováno je už sedm míst z patnácti.

---

Poslední schod na Dobešce a máma - napsal Kryštof Pravda

Zpětně se dívám na časy, časy co bývaly na Dobešce. Na dětství, které jsem strávil od samého počátku láskou mateřskou, otcovskou a bratrskou.
Mami, mám tě rád. Strašně. Vzpomínám, jak jsme lítali po dřevěném schodišti jako prcci na tvé snídaně a ,,zázvoráče‘‘. Míchala si nám pacholíčkové ,,vylepšánky‘‘ s kakaem a my se jak utržený ze řetězu po nich vrhali. Jak si nám vyprávěla pohádky, pouštěla Harryho Pottera i Pána prstenů na kazetě. Tělem i duší jsme se objevili ve světě kouzel a dobrodružství.

CO MI ZBYLO PO YVONNE - NAPSALA KATEŘINA POSPÍŠILOVÁ

Navždy odešla Yvonne Přenosilová.

Kdybych na ni měla vzpomínat, tak se mi přirozeně vybaví její písničky a taky hlas promlouvající z rádia Svobodná Evropa a později z Českého rozhlasu. Nikdy v něm nechyběla lehká ironie a taky náznaky drsnějšího humoru. Obojí velice sympatické. Ale co přesně mi po paní Přenosilové zbylo?
Byl Silvestr, někdy koncem devadesátých let. Byla jsem mladá holka a přijela jsem s kamarádkou na povánoční návštěvu k mým rodičům.

Jak se stal princ Erich brankářem FK Loučeň - napsal Šimon Pravda

Princ Erich ještě v době studií na Cambridge založil, s pomocí svého přítele Hodgsona, fotbalový klub. Sportovní klub Loučeň byl první fotbalový klub v Čechách vůbec.
Erich hrával na pozici brankáře, trenéra Hodgsona zvolili kapitánem. Do týmu se zapojil též vrchní zahradník, místní řemeslníci či hoši z vesnice. Tréninky pořádali v zámeckém parku, na které se chodil dívat místní lid. Často také knížecí rodina s váženými hosty. O hru se také zajímala paní kněžna, prý však spíše o anglického kapitána, ale to je příběh úplně jiný.

LÁSKA AŽ ZA HROB - napsala Bohdana Pufferová

Jmenuji se Malinda a pracuji na ostrově jako taxikář.

Žiju na Srí Lance už 40 let. Z centrály mi dnes ráno volali, že mám rito. „Cože, jak se mám dostat na druhou stranu ostrova za 5 minut,“ řvu na dispečera. Zřejmě další páreček se potřebuje dopravit na apartmán. Sakra, jako by šlo o život. „Crrr, další hovor.

„Manželka je v bezvědomí po útoku opice,“ řve do telefonu zákazník. Rozčiluje se, že nejezdí na ostrově sanitka.

Přirovnání a časový posun - napsal Martin Paruch

Úkol: časový posun: 

Martin Paruch

o mnoho let později: 

Když se z hříběte stal kůň
o pár oběhů planety později
o deset kilo později

Úkol na přirovnání: 

Martin Paruch
Maká jako mourovatej: má práce jako svačinář v hladomorně

IQ tykve: IQ horký vody

Zahrado mých dědů - napsal Kryštof Pravda

Zahrado, ráji, zemi naše. Domove, štěstí, svobodo. Dáváš už dlouho naší rodině sladkou úrodu a přec né zadarmo.
Ty, která vyrůstáš, dospíváš jako já… jako můj táta i děda.

Měníš se nepozorovaně dnem i nocí. Piješ a žízníš, mrzneš i taješ a větříš. Kolik toho pro nás trpíš.
Sluneční paprsky tě v létě spalují jak plameny pekelné a čerti se ti smějí.
Doufám, že stín se ukáže jak anděl z nebes a odpočinek tvé duši dá. Aspoň na chvíli ti uleví od bolesti. Klidu se ti však nedostane. Jsi tu navěky... a budeš stále.

Labužník - napsala Hana Kavalová

Už vím, co mi sluší.
Jsem něžný labužník
s velkou rozervanou duší.

Mým zákuskem je pohár suchého vína.
Říkáš, že prý „jsem jiná“, když
leješ ho do mého klína.

Cítím, jak napsat by se mi chtělo,
že mým steakem stává se Tvé tělo.

ČERVENÝ A ČERNÝ OSTROV - NAPSALA VENDULA BEAUJOUAN LANGOVÁ

Holbox je úchvatný kus přírody na jihu Mexického zálivu. Lemují ho pláže naplněné jemným bílým pískem smíšeným s tisíci vyplavených lastur a s nánosy drobných řas po bouřích. Oblévá ho klidné průzračné tyrkysové moře, které pulzuje v rytmu fází měsíce. Po ránu se prašnými ulicemi barevného městečka prohánějí od popelnic ušpinění mývalové a v poledním slunci se na rozpáleném písku vyhřívají svraštělí leguáni. Vzduch je sice trochu jako v prádelně a voda vařící jako kafe, ale Holbox není jen o pohlednicových plážích a živých uličkách.

Hana Hermanová vyhrála literární soutěž Kultura 21 - napsala Dana Emingerová

Někteří z vás se zúčastnili letní literární soutěže Kultury 21, v níž bylo úkolem napsat milostnou povídku. Příběhů lásky se sešlo dle organizátorů poměrně dost. První místo obsadila Hana Hermanová s povídkou Cancfranc, třetí získala povídka Mořská nymfa, kterou napsala Nataša Richterová.
Oceněným gratulujeme a rozhovor s vítězkou Janou Hanou si můžete přečíst zde.
Podmínky k nové soutěži, která má uzávěrku 30. listopadu, najdete zde. Úkolem je napsat povídku, ve které zmíníte vlka, tarotové karty a houbičku na nádobí.

JARDA - NAPSAL MAREK BUCKO

Každý kolektiv, každá rodina, každý člověk někdy má svého kostlivce ve skříni. Až na mě. Jsem pracovitá, svědomitá, pečlivá, pravdomluvná a věrná. A opravdu blondýna- žádný peroxid. Na vše se dá koukat z více úhlů. O někom, kdo není schopen přijmout nic nové, můžeme říci, že je pevný ve svých názorech. Pokud je někdo jiný- kam vítr, tam plášť, lze prohlásit, že je flexibilní a jen blbec není schopen změnit svůj názor. (Jakkoli bychom se tím chtěli dotknout toho prvního- pevného.) Ovšem kostlivce ve skříni buď máte, nebo ne. Nic mezitím. Takto to platí i u mě. Tedy platilo. Do včerejška.
Přijdu domů a od první chvíle mám divný pocit. Takové to - nejsem tu sama - cítím přítomnost další osoby. Nějaký šestý smysl, který my ženy zkrátka máme.

JIHOAFRICKÝ ANTIPÓD - NAPSALA VENDULA BEAUJONAN LANGOVÁ

Když se v našich končinách začíná probouzet jaro, u protinožců v Jižní Africe se chystají na deštivou zimu. Přesto je tam vzduch stále teplý a krajina se zelená, že mě to vybízí k podvečerní procházce hoedspruitskou buší v blízkosti slavného safari parku Kruger.
Vykračuji si po cestách buše vystlaných okrovým pískem a sem tam přeběhne antilopa či divoké prase. Srůstám s přírodou a na obzoru se rýsuje obrovský bílý africký měsíc.

ČAROKRÁSNÁ POHOVKA - NAPSALA ANNA DLABALOVÁ

Tak a je to tady. Nabídka na kterou jsem čekal snad celý svůj život. Vintage pohovka za odvoz. Kdyby jste ji viděli, omámala by vás stejmě jako mě. Je potažená tmavě zeleným semišem a má zlaté detaily.
Už jsem se na ní viděl. Ležím na ní, třeba jen tak nebo s knížkou nebo moji přátelé vchází do obýváku s úžasem a možná i malou závistí chrlí na moji pohovku samé komplimenty. To vše a ještě víc jen za odvoz. Jen mě vrtalo hlavou, proč by někdo dával pryč tak krásnou pohovku. 

Někteří lidé opravdu nemají vkus. Včera odpoledne jsem si pro ni teda jel.

Žanda mléčná čokoláda - napsala Irena Lahodná

Kolem Prahy, tam, kde jsou teď sídliště, bývaly státní statky. V jednom z nich poblíž Jinonic pracovala ekonomka Zuzana. Nastoupila hned po škole a byla tu ráda. Každý den jakmile si vyřídila hospodářskou agendu, sebrala pár pamlsků a zamířila k Žandě.
Žanda mléčná čokoláda s hvězdičkou na čele byla kobylka. Hříbě. Bydlela s matkou Elzou v poslední stáji a nohy i oči jí hrály uličnictvím.

Úchyl - napsal Zdeněk Hart

„Holky, slyšely jste to? Řádí tady nějakej úchyl. Dokonce v naší čtvrti v Praze 6. Prý si vytipuje v tramvaji nebo v metru nějakou ženskou a sleduje jí až k bytu. Pokud je tam trochu temné místo, nalepí se na ní, začne jí osahávat a říkat oplzlé a uslintané řeči. Hrůza! To kdyby mě potkalo, tak se zblázním,“ povídá ve sborovně školy Jana, kde učí.
„Je fakt, že něco podobného jsem slyšela, ale loni v létě,“ odpovídá její kolegyně a ostatní pokyvují hlavami a poslouchají.
Po práci ze školy přijela Jana domů a zopakovala manželovi, co sama říkala ve sborovně kolegyním.

LES - NAPSALI ANNA DLABALOVÁ a ANDRÁS ASZTALAS

Obor
András Azstalas

Hneď ako sa zobudím cítim vôňu môjho domova. Nepoznám inú vôňu, iba príjemnú živú a nepríjemnú mŕtvú.
Pozerám z výšky na moju rodinu ako lovia, dynamické malé bodky v labyrinte mojich veľkých zelených bratov, ktorý mi jemne šteklia brucho.
Ranná hmla je moja sprcha a káva, jemne si sadne a očistí mňa a mojich bratov, ich kučeravé korene mi masírujú kým počúvam budík od zobákov malých vtáčikov.
Tento deň je pokoj a ruská ruleta pre každého v mojom dome... ale tak to má byť, tak to bolo vždy a tak to aj bude.

Zadání:
Popište les "očima" tvorů či rostlin, které ho obývají.

Blomp, blomp, blomp ze Sulawesi v Indonésii - napsal Yakeen

... a tak narážím a narážím a narážím. 

Jsem jako balónek. 

Zesláblá ruka rodiny a tradic, uvolnila provázek… 

Nebo jsem se jí vyškubl? 

Neodletěl jsem do nebe. Kdepak. 

Zatím narážím na strop! 

Je to kurva tvrdá slitina. 

Ale nejde o oteplování, digitalizaci, války... 

Drží mně moje vlastní mysl! 

Někdy se mi totiž zdá, že nemohu letět. 

Jediné, co pak můžete slyšet, je: 

"Blomp, blomp, blomp." 

Psaní dává křídla - ZPRAVODAJ 9/2023

Milí přátelé psavci!

Strávili jsme společně s režisérem a hercem Milanem Šteindlerem prodloužený víkend na scenáristické dílně pod Králickým Sněžníkem. Pro horského ducha Stamichmana jsme tam oživili další pohádkové bytosti.

Do dlouhodobých kurzů, které doběhnou v listopadu, se velmi intenzivně zapojily Klára Dvořáková s Natašou Richterovou. Vydařil se nový desetidílný kurz psaní cestopisů s Petrem Pravdou. Dopsala jsem knihu o Loučeni a 6. zámeckou literární dílnu plánujeme v listopadu. 

Rezervujte si v kalendáři 1. prosince na tradiční předvánoční autorské čtení. Na Dobešce budeme křtít i Natašinu knihu Kuchařka z rybářské chaty, už je v tiskárně.

Hezké čtení Vám přeje Dana

---

Předvánoční literárně-jazzový večer s autorským čtením 

bude letos na Dobešce v pátek 1. prosince.

Dejte vědět na info@danaemingerova.cz, kdo chce vystupovat. Do předmětu napište DOBEŠKA.

---

Strašidlo - napsala Irena Lahodná

Kostlivec ve skříni se protáhl. Kůstky zapraštěly a zápěstí upadlo. Mechanicky ho sebral a připevnil na své místo.
Kdo dnes?
Kroky.
Kluk se rozhlédl, a když se ujistil, že je opravdu sám, zvolna otevřel dveře staré skříně v hloubi půdy.
Zaječel děsem. Obrovský had s hrozivou tlamou vyrazil vpřed a zakousl se mu do obličeje. Kluk zchromlý hrůzou zvedl zoufale tenké ruce v pokusu zatnout je do hadího hrdla, má-li obluda něco jako krk. Svět se mu roztančil před očima.

ESENCE POCITŮ - NAPSALI ANDRÁS AZSTALAS

Stromeček

András Asztalas

Za nami v púšti stál strom, za stromom mohutný muž vybavený s drôtmi, klincami a kladivom v ruke. Za našim chrbtom, ako sme boli zviazaný na zemi, sa dohadoval generál s mohutným mužom:
– Čo s nimi plánuješ?
– Ale tak pán generál, blížia sa vianoce, treba ozdobiť stromček.

Návštěva u Černých Baronů - napsal Marek Bucko

Několikadenní inspekční služební cesta na Plzeňsko. Naštěstí zajištěný nocleh. Kontrola provozoven, sepsání protokolů. Stále stejné výmluvy a ta samá moudra a kecy. Jako řadový zaměstnanec jsem tu buzeraci nesnášel. A teď po povýšení do kontrolní skupiny buzeruju já. 

Konečně, myslel jsem zpočátku… Jenže brzy jsem to začínám nesnášet víc, než předtím. Připadá mi to jako na vojně: rok trpět a poté, co dostane člověk pecku nebo dvě, být trpěný. Po celodenním maratonu konečně přijíždím k pensionu. Penzion Baron čtu na vratech. Dost nabubřelé v naprosté díře pod Nepomukem.

Nezletilý sex v tunelu - napsala Irena Lahodná

Prázdniny. Já, matka a sestra vyrážíme vlakem na Slovensko do jedné ubytovny, která patří máminu zaměstnavateli. Je mi třináct. Mám nový žluťoučký svetr, rostou mi prsa a cítím se velmi zrale. 

Sedíme samy v kupé a moje společnice vedou takové ty trapné řeči na ještě trapnější témata, která mají společné pouze to, že mě vůbec nezajímají. 

Blížíme se do Spišské Nové Vsi. Pak bude Dobšiná. Paní správcová, která tam s rodinou žije a bude se o nás starat, bydlí v dvoupatrovém paneláku uprostřed pastvin a skal slovenského Rudohoří.

Kolem chodí krávy, na cestě leží kravince a všude létají ovádi. Budeme pít opravdické mléko a jíst neuvěřitelně nadýchané knedlíky. Posledně mi nabízeli malinovku z malin. Ležely na dně ve tlusté vrstvě. Odmítla jsem. Nikdy jsem takovou malinovku neviděla a nechtěla jsem ji poprvé okusit před svědky. Co kdybych se nějak znemožnila...

Sestře je třicet čtyři a mámě sedmapadesát. Jsou za zenitem.

O KLUKOVI BEZ JÍZDENKY - NAPSAL ŠIMON ŠKRABAL

,,Fuj, tyjo, tak jsem ten vlak stihl doběhnout,“ funím. Pot mi stéká po obličeji. Srdce mi buší. Mám sucho v krku. Sedím ve vlaku na záchodě a jedu rovnou domů. Zamykám se tu, protože jedu na černo. Jízdenka je moc drahá. Za takovou cenu bych si koupil dvakrát malé hranolky v KFC. Cítil bych se spokojeně. Ale nemám nic. Pouze přeplněný zelený batoh se špinavým oblečením a černým skicákem. ,,Budu skicovat postavy do svého vymyšleného komiksu,“ udýchaně si řeknu. Začínám kreslit jejich portréty.

TAJEMNÝ PÁN - NAPSALA ANNA DLABALOVÁ

,,Okamžitě zahoďte ty ďáblovy oči!” ozvalo se za mnou.
Prudce jsem se otočila a kde se vzal tu se vzal, starý pán. ,,Tyhle bobulky nejezte,” zopakoval už klidným hlasem. ,,Jsou jedovaté.”
,,Cože? To nejsou borůvky?” vyjekla jsem.
,,Ne, slečno, nejsou.”,

,Tak to jsem moc ráda že jste mě zastavil… Děkuju. Já vám vlastně vděčím za život!”
,,Ale tak bych neřekl, to byla maličkost. Vy nejste místní, že?”

Křtil jsem knihu - napsal Standa Forejtek

To mi jednou přišlo úžasné pozvání:

Milý Stando, oficiálně tě tímto zvu na křest mé poslední knihy „Kravaťáci“, konané v divadle Dobeška… Pokračují pokyny kdy, co a jak. Na závěr douška: Neumím si představit, že bys tam chyběl. Knihu jsem ti v tiráži věnovala a ráda bych tě hostům představila. Mezi hosty mimo jiné jsou pozvaní: Dana Drábová – atomová baba, Jirka Borovec – ředitel divize ČEZ, přátelé leteckého klubu ČSA a další. Musíš přijet. Počítám s tebou.

No, tě pic. Tohle se nedá odmítnout. Rozum do hrsti a přemýšlet! Co na sebe, koho vzít s sebou, jakým dárkem se revanšovat… Myšlenky se mi honí hlavou jako koně na Velké pardubické.

Termín křtu je tady.

Holubí jeskyně - napsal Michal Hejna

Ve čtyřech se mačkáme na korbě terénní Toyoty. Na nerovné cestě jedeme krokem, přesto každou chvíli nadskočíme a v lepším případě tvrdě dosedneme zpět na polínka pokrývající namátkově korbu, v horším případě nás kovový rám auta dloubne do žeber. Kolem nás se táhne do nedohledna vyprahlá plošina jen místy ozdobená osamělým keřem či stromkem. Občasné zbytky nasucho skládaných zdí dávají tušit, že v lepších dobách byla krajina obydlena hustěji. I takhle vypadají Golanské výšiny.
Před dávnými lety zde vytryskla na povrch láva a zalila plochu přibližně 1000 km2. Většinou se jedná o jednolitou vrstvu horniny, na jediném místě zjizvenou. Tou jizvou je Holubí jeskyně, ke které pomalu, nepohodlně, ale nezadržitelně míříme. Její přítomnost už zdáli signalizuje drátěná ohrada, která má pravděpodobně sloužit jako zábrana proti pádu krav. Jak se později ukazuje, dost neúčinná.

Etiopie - Krokodýlí trh - napsala Bohuna Kopřivová

Na jezeře Chamo (Čamo) v NP Nech Saar žije jedna z největších populací krokodýla Nilského. Této oblasti se říká krokodýlí trh. Krokodýli jsou obvykle samotářští, ale to o tomto místu neplatí. Dorůstají do délky 6 – 7 m a vypadají jako z pravěku.

Když jsme do zátoky přijeli, v poklidu se tito obři vyhřívali na slunci a vypadali docela mírumilovně. Náš kormidelník přijel s loďkou až ke břehu.

ZAČÁTKY - NAPSAL JIŘÍ WILSON NĚMEC

Poslední dny března se chovaly vysloveně aprílově. Hned bylo slunečno a relativně teplo, hned se přihnaly nízko letící mraky a hustá sněhová přeháňka pokryla krajinu čerstvou nadílkou. Do pár hodin se sníh na mnoha místech změnil v šedou břečku, ale nové a další přeháňky stále bojovaly proti přiostřujícím se paprskům slunce a za svou paní zimu, která už svou vládu nad krajinou pomaloučku prohrávala.

Literární esence - NAPSALA BARBORA SVITÁKOVÁ

Požár
Tmou sýpky se nejdřív prokousal kouř. Hustý a dusivý. Jako vata naplnil naše drobná myší plíce. Oba moji sourozenci chvíli lapali po dechu, teď už jen nehybně leželi s tlapkami křečovitě zatnutými.
Mezi stébly slámy se vynořila máma.
Přeskočila mrtvé sourozence. Dokázala jsem k ní pohlédnout, ale dech už mi taky došel. Popadla mě do zoubků a bleskově se mnou vyběhla z pelíšku. Cupitala šedavou peřinou dýmu pořád výš a výš po trámech. Až na doškovou střechu.

La Catrina - napsala Vendula Beaujouan Langová

V Mexiku se člověk na každém kroku setkává se soškami a figurínami elegantně oblečené kostry ženy, kterým dominuje její lebka. Její symbolika pro současníky mi vrtala hlavou. Je to pozůstatek Halloweenu nebo ta smrtka snad odhání zlé duchy od domu? Proč se vyskytuje kdekoliv a kdykoliv?
V hotelovém baru jsem náhodou narazila na Mexičana, který měl lebku Catriny barevně vytetovanou na paži, a tak jsem se bezostyšně zeptala, co je to zvrhlost?
Rozesmál se a vysvětlil mi, že Catrina je pro Mexičany nejen symbolem svátku zemřelých, kdy se do její podoby ženy převlékají.

Referát o cestopisu "Sloni žijí do sta let" - napsala Bohuna Kopřivová

Autory této knihy jsou Miroslav Zikmund, Miroslav Náplava a Petr Horký. Je to cestopis o návratech na Srí Lanku a knížka vyšla ke 100. narozeninám Miroslava Zikmunda v roce 2019.
Cestopisy čtu moc ráda, i když ne úplně všechny. Některé po chvílí odložím a už se k nim nevrátím, ale to se u knížek, snad našich nejznámějších cestovatelů, Hanzelky a Zikmunda nikdy nestalo.
Srí Lanka, kdysi Cejlon je jedno z mála míst kam se tito cestovatelé vraceli.
Na poslední cestu se v roce 2000 vydal již pan Zikmund sám, přežil svého nerozlučného přítele téměř o 20 let.
Je zajímavé vracet se na místa, kde už člověk byl, ale není to vždy jen krásný návrat. Vše se mění a mnohdy z našeho pohledu k horšímu.Na druhé straně je krásné setkat se s dávnými přáteli se kterými jsme něco zažili. Knížka obsahuje hodně moudrého, co pan Zikmund řekl.

Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp - napsala Anna Vocelová

„Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp,“ říká patriotický nápis na průčelí dřevěné Boumovy turistické chaty. Ta stojí na vrcholu hory, o níž se zmiňoval už Dalimil své kronice.
Žádné mléko ani strdí, jak sliboval praotec Čech, sice neuvidíte, zato dokáže tento čedičový klobouk zasazený nedaleko Roudnice nad Labem zavést na scestí lecjakého neznalého turistu.
Když se coby desetiletý žák vydáte na tento vlastenecký výlet s kompasem v ruce, magnetická střelka nekoordinovaně kmitá a ukazuje sever každou chvíli jinde. 

Podivné zvyky z pohledu Evropanky - napsala Bohuna Kopřivová

Po celém světě se praktikují pro nás nepochopitelné zvyky. 

K těm asi nejdrsnějším patří ženská obřízka, převážně u Masajů v Keni, kde je velmi rozšířená. Jedině tak se stane dospělou a věří se, že obřízka snižuje sexuální touhy a funguje jako prevence před nemanželským sexem.

Další pro nás nepochopitelné je například v Mauretánii, kde se od 5 let vykrmují dívky, aby byly tlusté a dobře se vdaly. Jsou tam i vykrmovačky, které dívky nutí jíst pod násilím, a třeba před spaním musí vypít každá několik litrů velbloudího mléka.

ŠKOLA - NAPSALI ANNA DLABALOVÁ A ŠIMON ŠKRABAL

NEJDELŠÍ MINUTA MÉHO ŽIVOTA
Anna Dlabalová

Stojím tam jak sloup a lpím snad na každém slově které je v té napjaté chvíli řečeno a čekám na soudný okamžik pravdy. "Gratulujeme, Anno, prošla jste maturitní zkouškou."

Úkol:
Napište pár řádek, kde vystihnete, co je veselé, smutné, krásné, ošklivé - učíme se literární cihly. Veselé nás musí rozesmát (žádné "někde byla sranda a to jsme se nasmáli..." - smát se musí čtenář), smutné rozplakat. Zároveň se učíme, co je krásné a co je ošklivé (občas potřebuješ pěkně hnusného hrdinu...)

KONZULATACE - NAPSALA BARBORA SVITÁKOVÁ

Paprsky poledního krutě žhnoucího slunce se mi zavrtávají do zpocených zad. Do očí mě pálí sterilní bělost ateliérových stěn a vzduchem se nese pach strachu studentů. Sklopím oči k hromádce skic před sebou a čelo mi zalije nová vlna studeného potu. Jak jsem si mohla vůbec myslet, že mi něco z toho u konzultace projde? Cítím bodavou nespokojenost své vedoucí, která vedle mě žhne jak táborák. 

“Ne. Děj je neúplný, postavy nedotažené a jejich motivace jsou nepochopitelné!” pustí se do mě. Barča mi spěchá na pomoc: 

“Já bych v tom ty motivace docela viděla...,” ale dnes mě ani její přímluva nezachrání.

Novinářské titulky a perex - napsaly Linda Hájková a Jasmin Carmel

Výbuch jaderné elektrárny Černobyl nebyla náhoda! Ale taktický zákrok
Vědci nalezli neznámé dokumenty v okolí Černobylu. 

Dohoda o mlčenlivosti a ochraně informací podepsána zaměstnanci elektrárny. 

Co se tu noc opravdu stalo? Historici pátrají po stopách pravdy.
(Linda Hájková)

NOVÝ DŮM - napsala Barbora Nováková

Medvěd, liška a zajíc se domluvili, že si postaví nový domeček.
Liška se rozhodla, že si nakreslí plán a všechno propočítá. Medvěd byl ale strašně líný, a než se vyspal, tak zajíc postavil celý dům. Pak řekl lišce, jak jednoduché to bylo. Podle medvěda a zajíce nebyly plány potřeba.
Po třech dnech přišla vichřice a dům se sesypal jako domeček z karet. Medvěd a zajíc litovali, že lišku neposlechli.

 
Poučení: Práce kvapná, málo platná.

ODPOČINKOVÝ VÝLET - NAPSALA BARBORA SVITÁKOVÁ

Ven ze spacáků, nasadit batohy a natáhnout si pohorky. Je sedm hodin a Korsické slunce se ještě nestihlo přehoupnout přes vršky obrovitých skal, které obklopovaly náš kemp. 

„Dnešek bude zotavovací den. Čeká nás odpočinkový výlet na Monte Rotondo a dolů, pak se můžem válet až do večera,” prohlásí táta sebevědomě. Jmenoval se pro dnešní den vůdcem výpravy a za pomoci spousty dalších slibů o snadném výstupu, krásném počasí a turisticky neokupovaných trasách si nás získal jakožto věrné a nadšené následovatele.