Psaní dává křídla - zpravodaj 8/2025

Pro každého autora výtisk zdarma

Milí přátelé psavci!

Literární svátek na Loučeni se blíží

Naše společné dílo, kniha Tajemství zámku Loučeň, už je v prodeji. Nabízí ji nejen Kosmas, ale i knihkupectví Dobrovský a Dobré knihy. Přes dvacet internetových serverů publikovalo tiskovou zprávu.

O literárním svátku na Loučeni 9. září psala nejen Česká tisková káncelář, ale i Slovenská tisková kancelář. Máme krásné články v Koktejlu a v Právu. Křest možná natočí i televize. Na Loučeni nás totiž čeká velkolepý literární mejdan. Odpolední uvítací přípitek je připravený od pěti hodin. Přesně v šest hodin začne křest s našimi kmotry Milanem Šteindlerem a Ondřejem Neffem, kteří s námi na kurzech oba dvakrát byli. V půl sedmé se vydáme na autorské čtení do zámeckých komnat. Když bude hodně hostů, tak půjdou postupně v několika skupinách. Večer ukončí světelná show na nádvoří. Přeji nám všem, ať si křest pořádně užijeme!!! Dana

---

Velké wow, Dano, že jsi tenhle projekt dotáhla ke zdárnému konci! 

Těch nápadů, možností, variant bylo tolik! Sestavit vše dohromady mohl jen člověk s vizí, obrovskou zkušeností a vůlí. Kdo to nezažil, nedocení. 

Klára Dvořáková

Slavnostní večer začíná přípitkem v 17 hodin

Gratulace autorům, Nataše a dalším lektorům, bez nichž by kniha nemohla vzniknout!

Bohuna Kopřivová

---

Pro každého autora výtisk zdarma

Autorské čtení v osmi komnatách Loučeně

Na tvůrčí mejdan 9. září zveme všechny autory a jejich přátele

Lektorský tým z Loučeně

Už přihlášení zájemci o autorské čtení se sejdou v pondělí odpoledne. Čeká nás tvůrčí večer. Pak přespíme na zámku a od rána budeme ladit příspěvky, které budeme číst v rámci večerních zámeckých prohlídek v osmi komnatách: v knihovně, oratoři, dámské a pánské ložnici, v jídelně, hudebním a orientálním salonku a pokoji komorníka. Pokud bude hodně návštěvníků, půjdou na prohlídky v několika skupinách, mohli bychom se při čtení i prostřídat. Program však musí mít jasnou kontunuitu a režii.

NARCIS PODSEDNÍČEK - napsal Bořivoj Beránek

Mezi nejúspěšnější konstruktéry a závodníky na motocyklech, jakého firma Laurin Klement kdy měla, patřil Narcis Podsedníček. Dá se vlastně říct, že na samých počátcích motorismu byl elitním závodníkem nejen této značky, ale jedním že šampionů evropského formátu. Krátce potom, co se závoděním v roce 1905 přestal, přijal nabídku konkurence, která o něj už dlouho usilovala.

Václav Klement hovoří s Erichem Thurn-Taxisem:

E: Pročpak se mračíte, pane továrníku?

Nebeský souboj - napsala Alena Janková

Dnes se o tom rozhodne, buď ty nebo já. Tys pošlapal moji čest, pověst, důvěru... a to nejhorší je, že chceš JI, mnou milovanou, posvátnou, jedinou. Ne, já dokážu, že jsem ten, kterého chce. Já budu její jediný tenhle rok. Porazím tě, zmetku.
Ona tam sedí někde ve větvích, pozoruje nás. Oh, budu tě hoden, má milá, přísahám!

Pamatuji si přesně na ten moment, kdy sis mě dnes vybrala. 

Dítě lásky - napsala Nataša Richterová

Věděl to. Jen nevěděl, co si s tím má počít. Jeho žena stála před ním a byla mu v té chvíli tak protivná, až ji téměř nenáviděl. Vítaná změna po letech lhostejnosti, pomyslel si s cynickým úšklebkem. Věděl, že dítě není jeho. Nemohlo být. Posledního půl roku svou ženu vůbec neviděl. Trávil čas mezi Vídní a Prahou. Ale šeptanda o půlnočním dostaveníčku jeho bratra v ložnici jeho ženy, která zpočátku byla jen klepem služebných, mu každým dnem rostla přímo před očima více a více, tím jak se zvětšovalo břicho jeho manželky. Dostaveníčko tedy nezůstalo bez následků. A následek už nešlo zakrýt volnějším střihem šatů. Věděl, že ten panchart musí zmizet hned, jakmile se narodí. Nesnese ho vedle sebe, vedle svých dětí, ve svém domě!

Po svatbě - napsala Hana Hermanová

„Ani si v tom šampaňském nesmočila rty,“ pomyslí si princezna Karolína dotčeně a pozoruje svou švagrovou, kněžnu Marii, jak s omluvným úsměvem odkládá netknutou křišťálovou sklenku na sněhobílý ubrus. 

Marie je o devět let mladší než Karolína. Je krásná, sečtělá, umělecky nadaná a nekonečně trpělivá. Karolínin bratr, kníže Alexandr, si nemohl vybrat lepší ženu. Přesto Karolína nedokáže Marii vystát. Něco v jejím zasněném a jakoby rozmazaném pohledu ji nekonečně dráždí. Ale což, nebude si přeci kazit svůj vlastní svatební den nějakými nejasnými pocity zášti.
Karolína se podívá na prince Gustava. Ode dneška je syn samého šestého řezenského knížete jejím mužem. Ráno se za vzdáleného bratrance v loučeňském kostele provdala. Jak to bylo všechno krásné a vznešené: kněz v bílém ornátu, který Karolína sama zlatě vyšila, družičky, které jim sypaly okvětní plátky růží pod nohy, ranní světlo, které sklo vitráží barvilo do růžova. 

Autorské čtení v Písku - napsal Šimon Pravda

Děkujeme Městské knihovně v Písku za příležitost číst povídky v tak úchvatných kulisách se skvělou hudbou. 
Těšíme se na pokračování.
I paní ředitelka Štěpánka Činátlová byla spokojená:

Vítání osvoboditelů - napsala Irena Lahodná

80 let trvající tabu

Válka se chýlí ke konci. Tři kamarádky, Anna od starostů, Róza z pošty a její sestřenice Olí ze Mcel, utíkají vítat Rudou armádu, aby ve svých rodných domech nabídly osvoboditelům ubytování. 

Do voňavého květnového odpoledne si obléknou své nejhezčí šaty, po cestě mezi zahrádkami si upletou věnečky do vlasů. Němci ještě včera zajali partyzány v Jabkenické oboře a zastřelili Anně a Rozárce tatínky, pana poštmistra Dragouna a starostu Kocha, kteří v legionářských uniformách hlídali muniční sklady u Jíváku.

Cestopisná senryu - napsal Šimon Pravda

Sen v Riu

Kriste, měl jsem sen:
V Riu skočils, na zádech
ti letěl jsem střem

Vzpomínka na Itálii

Městičko Chieti

Kde svítí slunce
v mém srdci Chieti vždy
stejně chčijety

Senryu je japonský satirický básnický útvar, podobný haiku, ale zaměřený na lidskou povahu a její nedostatky. Je charakteristický třemi neladěnými verši s počtem slabik 5-7-5.
Senryu se často vyznačuje ironií, humorem a satirou.

Z koně na auto - napsala Zdena Součková

Dějiny automobilismu sahají až do doby Leonarda da Vinci. Roku 1495 dokončil Leonardo nákresy vozu, který byl poháněn velkou pružinou. Ta se musela nejprve ručně natáhnout. K pohybu nebylo potřeba koňského spřežení, mohli bychom ho tedy považovat za auto. V roce 1680 si nizozemský vynálezce Christian Huyghens uvědomil velký potenciál motoru s vnitřním spalováním. Jeho nápad se, bohudík, neujal, protože jako palivo chtěl použít střelný prach.

Tajemství zámku Loučeň je na světě! Zveme na křest knihy v zámeckých komnatách 9. září od 17 hodin

Uvítací přípitek v 17 hodin, křest začne v 18 hodin, po něm autorské čtení v zámeckých komnatách

Ve stejný den, kdy světlo světa spatří nový román Dana Browna s příběhem z Prahy, Loučeň vyvolá do světa, že i její zámek má svá tajemství...

Dana na Loučeni

Dana s Kateřinou Šrámkovou

Pod vedením spisovatelky Dany Emingerové se od roku 2020 scházela na zámku Loučeň skupi­na autorů, kteří v rámci kurzů tvůrčího psaní vytvořili mimořádně pestrý a přitom překvapivě kompaktní soubor historických povídek, který spojuje současný příběh na pozadí.

„Ten barák je inspirativní jako kráva!” prohlásil spisova­tel Ondřej Neff, jenž se také jako lektor zúčastnil jedné ze zámeckých literárních dílen. „A kdo jiný než šílenci jsou schopni se pustit do takového projektu, jakým jsou příběhy ze starých časů ze života zdejšího šlechtického rodu. Příběhy lásky, zrady, vášně, ale i převratných vynálezů a technického pokroku.”

Mravenec a pavouk - napsala Hana Procházková

Mravenec si jde tou známou pěšinou. Náhle si vzpomene, že brzy by tu byla odbočka k mrtvému pavouku. Vybavuje si to jasně. Našel ho sám a také to chtěl odnést sám. Ale včera když to našel už byl vyčerpaný a řekl si: "to odnesu zítra. Nikomu to nepovím a nikdo to přeci nenajde. Máme toho všichni až až!"

Tak jak si to sám sobě slíbil, znovu se vydal zarostlou cestičkou směrem ke kořisti. Ale místo zcvrklého těla pavouka už tam z něho nezbylo nic.

Léto, které jsem miloval - napsala Sabina Samenová

Zase jsem vstal moc brzy. Půl páté ráno a už mám na sobě svetr, který páchne kávou, benzínem a trochou samoty. Dny se opakují jak písmena ve jméně, které už nikdo nevysloví. V kuchyni je ticho, kromě vrzání lednice a vzdáleného štěkotu psa, co není můj. Když si sednu ke stolu, z kapsy bundy mi vypadne starý lístek z kina. 12. 7. 2003. Matrix Reloaded. Sál 3. 

Usměju se. Ne kvůli filmu, byl příšerný. Ale protože jsem tehdy držel ruku ženy, která voněla po fialkách a černém čaji. Ta vůně se ke mně vrátila minulý týden v tramvaji.

TELČ, JEDNA Z MÝCH ŽIVOTNÍCH JISTOT - napsala Anna Vocelová

„Neopouštěj staré známé pro nové, zvláště když jsou momentálně v nouzi,“ zpívá Zdeněk Svěrák ve známé písničce. A já jsem v jejím duchu ani letos neopustila starou známou Telč, která by sice mou případnou neúčast na Prázdninách v Telči jen těžko poznala, zato já bych bez ní přišla o jednu ze svých každoročních životních jistot;-).
„Proč nejedeš aspoň jednou k moři? Nebo aspoň na Šumavu?“ zeptala se mě máma.

„Protože mi u moře nezahrajou Ulrychovi ani Žalman a na Šumavě jsou kopce a kůrovec,“

Literární esence - napsala Sabina Samenová

NA LAVIČCE

smutné

Sedí. Pořád na té samé lavičce. Lak na prknech už dávno popraskal, jako její vzpomínky. 

„Máš hezký copánek. Uděláš mi taky?“ řekne jen tak do ticha. Naproti nikdo nesedí. Jen papír od sušenky se líně převaluje ve větru. Z kabelky vytáhne zrcátko, ale nekouká se do něj. Místo toho ho nastaví vedle sebe, jako by v něm někdo jiný měl být. Někdo malý. Dýchá mělce. Pořád dokola. 

„Nebreč. Maminka se jen na chvilku zamyslela. To se stává.“

Hlasy jí v hlavě šumí jako suché listí. Zvedne se vítr. Pod lavičku spadne bonbon zabalený v modrém celofánu. Ztuhne. Kouká na něj dlouho, moc dlouho. Nakonec si ho vezme, položí na dlaň, přivoní. Voní jako nemocnice. Spolkne ho nasucho. 

„Už ti je líp, zlato?“ 

Zase ticho. Jen ten list, co vítr žene pryč.

Tanka tragického dějepisce - napsal Šimon Pravda

Byl jeden motýl,
mávl křídly, v tu chvíli
udeřil blesk do Atlantídy

to ale on nevěděl
ve větru se jen zachvěl
a přepsal historii

(Tanka +7)

Tanka je japonská básnická forma dříve nazývaná waka, využívající sylabický verš. V 19. století se rozšířila i mimo japonskou poesii.

Farářova reklamace se zpovědí v prodejně s potápěčskými potřebami - napsala Alena Janková

Pochválen buď!
Prosím Vás, dobrý muži, před nedávnem jsem si tu pořídil potápěčské brýle, víte, jsem muž víry, ale i tak mám smysl pro humor, a na faře o kterou pečuji, a již delší dobu nazývám domovem, zatéká.
Byla ohledně toho schůze města, a tak mě na ní také pozvali a začali s tím, jestli je vůbec potřeba to opravovat a jestli není vůbec nejmoudřejší rekonstruovat to a udělat z toho byty k pronájmu, a nakonec se vůbec nic nevyřešilo. Jen Bůh ví, jestli za těch 36 let, co chodím po světě, dokázali něco vyřešit.

BOSA V ROSE – napsala Anna Vocelová

Sedím v malé kuchyňce naproti své babičce a lógr z nefalšovaného turka mi vrže mezi zuby. Jinde bych takovou břečku nepila ani zadarmo, tady to ale k vesnickému koloritu tak nějak patří.
„Tak mi něco pověz, děvenko, dlouho jsme se neviděly?“ pobízí mě babička ulamující kousek třené bábovky.
„Co jí mám vyprávět?“ běž mi hlavou. „Že na ni nemám čas, protože si už nějakou dobu hraji na pracanta roku, který odchází později než šéf, ale přes den stihne přečíst na internetu všechny dostupné drby, zahrát si několikrát Solitaire, objednat se na masáž, zamluvit fitko a ještě si nalakovat nehty?“
„Asi dobrý, babi, akorát nemám na nic čas, jsem pořád v práci. Bojím se, abych o ni nepřišla.“ odpovídám stručně.
Ona pokyvuje, nic nevyčítá. Chvíli užasle hltám její nadhled, vzápětí si užívám hru jejích obličejových vrásek, když se směje, chvíli přepočítávám chybějící knoflíky na kostkované šatovce, která pamatuje snad i mé dětství.

Poučená veverka - napsal Benedikt Beránek

Byla jednou jedna veverka. Jmenovala se Amálie. Nikdo jí ale neřekl jinak než Amálko. 

Jednou, když se schylovalo k zimě, všechny veverky sbíraly oříšky, aby měly zásoby. A říkaly Amálce: „Pojď sbírat s námi.“ Ale Amálce se sbírat nechtělo. Dál si hrála, skákala po stromech a lítala, kde se dalo. 

Jednoho dne si chtěla dát snídani. Ale nenašla žádný oříšek, jelikož všechny byly pod sněhem. 

Když to viděla její kamarádka, bylo jí Amálky líto, a tak ji pozvala na oříšky k sobě domů. 

Amálka se zastyděla a došlo jí, že bez práce nejsou nejen koláče, ale ani oříšky!

Sexy v nedokonalosti - napsala Sabina Samenová

Často se stává, že partner začne toužit po tvé blízkosti právě v těch chvílích, kdy se cítíš nejméně sexy. 

Ne tehdy, když se cítíš jako královna večera v dokonalém make-upu, nebo když máš na sobě outfit, který zvýrazňuje každou tvou křivku. Ne, je to právě tehdy, když ses umyla, ztratila poslední známky elegance a oblékla se do pohodlného pyžama, které ti sice sedí, ale nezdůrazňuje nic, co bys považovala za zvlášť přitažlivé.

Levandule jako lék - napsala Sabina Samenová

Bylo už pozdní odpoledne, když jsem se zastavila v malém květinářství na rohu ulice. Chtěla jsem jen nějakou drobnost – možná tulipány nebo narcis. Ale sotva jsem vešla, ovanula mě vůně, která mě úplně vytrhla z přítomnosti. Nejspíš to byla kombinace levandule a sušené růže, trochu vanilky a něčeho zemitějšího, co jsem nedokázala pojmenovat.
A najednou jsem tam byla znovu. Seděla jsem v kuchyni u babičky, bylo léto, okna dokořán a závěsy se lehce vlnily v průvanu. Na stole byl modrobílý ubrus a vedle něj miska s ještě teplými sušenkami.

Talíře - nasala Barbora Smýkalová

Proč se pořád tak mračíš, proč nikdy nikam nejdeš, proč jsi pořád zalezlej doma jak krysa, proč se nikdy neusměješ, proč nikoho nemáš. 

Proč, proč, proč, tohle slovo na mě furt někdo háže, zprava, zleva. 

Mámě už ani neberu telefony, občas jí jen napíšu zprávu, že toho mám moc. Jinak by do mě pořád ryla.

Senryu od moře - napsal Šimon Pravda

Afrodita

Senryu o desítce

Potkal jsem ditu
je krásná a má afro,
rozená v moři.


Senryu jednoho slova

Moře, amore.
More, more a more...
more and more and mors.

Senryu je japonský satirický básnický útvar, podobný haiku, ale zaměřený na lidskou povahu a její nedostatky. Je charakteristický třemi neladěnými verši s počtem slabik 5-7-5. 

Senryu of old mariner - napsal Šimon Pravda

Neven, your sunset is
an elevator between
the sea and heaven

Neven Šarunič 

(1946-2023)

Odvaha odejít - napsala Lenka Holcová

Řekl jí, že za třicet let služby viděl tolik zla a smrti, že se každý večer modlí, aby to jednou všechno skončilo! Aby už nemusel dál sledovat utrpení, které se stalo běžnou součástí jeho práce.
Ona vydržela sedmnáct let. 

Smrti tolik neviděla, možná měla štěstí. Ale zla bylo dost. Ne jen toho na ulici. Ale i toho tichého, skrytého, o to zrádnějšího. Zla, které přicházelo z míst, odkud by nemělo. Od těch, kteří nosili stejné uniformy, co ona. Od kolegů, od nadřízených, zevnitř systému.

Škratka - napsala Alena Janková

"Vždycky zavírejte všechny dveře. A dávejte si bacha, je to pěkná potvora," prohlásil strejda, když nám s bráchou předával klíče od svého bytu. Chystal se na pár dní pryč, a na nás spadlo hlídání jeho kočky Škratky. Doteď jsme ani netušili, že nějakou má. Když jsem se ho zeptala, proč to zvláštní jméno, jen se zasmál a řekl, že to uvidíme.
Byt byl uklizený, bílý a až podezřele tichý.
Uplynulo už pár hodin a kočka stále nikde. Prohledali jsme všechny prostory, kam by se mohla schovat a dohnalo nás to k úvahám, jestli si z nás strejda jen nevystřelil.
„No tak jí prostě dáme jídlo do misky a půjdeme ven, ne?“ Navrhnul brácha.
Došel do spižírny, vytáhl z ní konzervu se žrádlem a otevřel ji. Prošel kolem dveří a vtom na něj odněkud zeshora skočila. 

Zlatý dukát - napsala Tereza Selingerová

Utíkal muž s hromadou dukátů v rukách. 

Těžko se brodil hlubokou řekou, až po kolena byl ponořen. V tu viděl záblesk dalších zlatých mincí na samém dně řeky. 

Předehnul se, aby mohl další do své hromádky přidat, a tu všechny vysypal do vody. 

Velký proud odnesl všechno zlato pryč.

Poučení: Kdo chce vše, nemá nic.

Pustý ostrov u Molatu - napsal Benedikt Beránek (8 let)

Moře, vlny, dlouhá cesta lodí, skákání z útesů a rybaření. Tak to vypadalo, když jsme se vypravili společně s tátou Boříkem, Danou Emingerovou, jejím synem Šimonem a vnukem Šimonem do Chorvatska na vzdálený ostrov Molat. Prý to tam Danina rodina má ráda, protože tam nejsou lidi a vypadá to tam, jako by se na ostrově zastavil čas.

„Námořníku, opustit loď!“ vykřikl velký Šimon a my, děti, jsme se vždy vrhly z nafukovacího člunu do moře.

20 základních zápletek podle Ronalda B. Tobiase - referát - připravil Jarda Valach

V knize "20 Master Plots and How to Build Them" od Ronalda B. Tobiase uvádí těchto dvacet základních (tzv. „master“) zápletek:

Pátrání (Quest): Hrdina hledá něco, někoho nebo nějaké místo. Ve skutečnosti může hledat sám sebe, přičemž vnější cesta je zrcadlením té vnitřní. Může se k němu připojit společník, který se stará o drobné detaily a jehož nedostatky kontrastují s hrdinovými většími kvalitami. 

Kuchyně - napsala Veronika Flora

Seděli naproti sobě — dělil je jen úzký kuchyňský stolek. Za oknem zimní chlad kreslil vzory na skle, ale uvnitř bylo teplo — ne od radiátorů, ale z jejich pohledů, z ticha, které mluvilo hlasitěji než slova.

Její prsty svíraly šálek horkého čaje a on se pomalu dotkl její ruky. Ten dotek byl nesmělý, skoro náhodný — ale skrývalo se v něm všechno: něha, touha, tiché přiznání. Místnost dýchala klidem a mezi nimi tiše hořelo něco opravdového.

Psaní dává křídla - zpravodaj 7/2025

Kateřina Šrámková a Dana Emingerová
zvou na Loučeň 9. září v 18 hodin

Milí přátelé psavci!

Rezervujte si podvečer 9. září na Loučeň

Letní bonusová lekce je za námi, stejně jako  literární mejdan u Martiny v Tróji. O prázdninách nás ještě čeká autorské čtení v Městské knihovně v Písku. 

A pak už v úterý 9. září přijde ten velký den, kdy v 18 hodin pokřtíme naši společnou knihu Tajemství zámku Loučeň. Literární slavnost s autorským čtením proběhne přímo v zámeckých komnatách na Loučeni. Naše hostitelka zámecká paní Kateřina Šrámková si přála, aby to bylo stejné datum, kdy v Praze spatří světlo světa Brownovo Tajemství všech tajemství. Na pozdzim se pak rozběhnou nové 

turnusy dlouhodobých kurzů: čtvrtečních povídkových prezenčních a on-line i středečních cestopisných on-line. Poslední víkend v říjnu chystáme literární dílnu pro cestovatele v Železné Rudě. Při včasném přihlásení můžete využívat klubové slevy. 

Hezké čtení přeje z Jadranu Dana 

---

Můj tatínek míval úsloví: „Mělo by SE.“ A já jsem se vždycky rozhlížela, kde je ten „SE“, co to všechno zařídí, udělá. 

V případě knihy Tajemství zámku Loučeň je ono „SE“ identifikováno: 

je to naše Dana Emingerová. 

Tuším, kolik práce pro ni sestavení knihy obnášelo. Dani, velký dík! 

💞 🍀 Jana Bednářová

---

První literární dílna na zámku Loučeň v červnu 2020

Autorské čtení v komnatách Loučeně

Tajemství zámku Loučeň pokřtí Milan Šteindler

Loučeňský křest 9. září bude provázet autorské čtení v zámeckých komnatách. Uslyšíte příběhy ze zámku a podzámčí od Dany Emingerové, Nataši Richterové, Yakeena J. Heluse, Bořka Beránka, Marka Bucka, Ireny Taterové, Zdeny Součkové a dalších... 

Na zámek přijede i autor krásných fotografií Petr Jan Juračka a spisovatel Ondřej Neff. Na velkolepý tvůrčí mejdan jsou zváni všichni autoři a jejich přátelé.

Účast a počet Vašich hostů potvrďte do 5. září na: info@danaemingerova.cz.

---

To je neskutečné. Já mám v knize Tajemství zámku Loučeň taky svůj kousek! 

To jste mě tedy fakt dostali. Děkuju moc, to je krásné. Já se snad zcvoknu radostí. 

😀 Lenka Konopásková

---

Růže - napsala Barbora Macko

Slyším kvést v sobě růži
a na křídlech
okraden touhou,
oddán pokušení,
co voní jako mech
a není k utišení.

Válčit s podvědomím.

Vedle sebe cítím
teplo lidského těla,
které není tvoje.

Porucha vozu na poušti - napsal Jan Smrčka

Když auto jede, je to fajn. Když se porouchá, je to nepříjemné. Jsme zvyklý na asistenční služby, na každém rohu je servis. Takže se jedná o nepříjemnost. Musíme dělat něco jiného, než jsme chtěli. 

Náš program je často nepřekročitelný rámec našeho života a jeho narušení nám kazí náladu. Umíte si stejnou situaci představit na poušti? Jste bez jakékoli pomoci. To může být velmi složitě řešitelné. 

My jsme se do podobné situace dostali a mělo to pro nás zajímavé poučení.

Láska aneb... - napsala Lenka Holcová

Helena má za sebou šílený květen.
Oslavila v něm své 45. narozeniny. 

Narozeniny svojí nejmladší dcery. 

Upadla na lesní cestě, když se jí, při běhání, připletl pod nohy její labrador a při pádu se z nějakého zvláštního důvodu nedokázala pustit vodítka, které křečovitě svírala v rukou, ještě když ležela na zemi s odřenou půlkou obličeje. Vracela se z lesa krvácející a s přetrženým meniskem v koleni. 

Cizí dědek odvedle - napsal Marek Bucko

Ten lomoz a šťourání už mi leze krkem. Chci si po obědě v klidu číst a pak na chvilku zdřímnout. Bydlím v paneláku. Absolutní klid ve všední den patří k tomu málu dobrého, co toto bydlení obnáší. Teda klid asi do čtyř odpoledne, pak už to taky není valný. Takhle to zatím za tu krátkou chvíli, co tu žiju, vnímám. Každopádně jako penzista tuhle sídlištní lokalitu na periferii začínám mít rád právě kvůli klidu, který tu většinu dne panuje.
„Co to tam kdo, sakra!“ nadávám a jdu se podívat kukátkem na chodbu. Přitisknu oko na dveře a vidím kluka, ani ne deset let, jak strká nějaký drátek do zámku protějšího bytu. Na pomoc přibírá kružítko a šramotí v zámku, jak kuna na půdě. Znám ho, neznám ho? Vlastně nevím. Tím kukátkem dneska pozoruju chodbu možná poprvé.