Referát: Jak psát cestopis pomocí všech smyslů - připravila Dagmar Kokešová

Smysly nejsou samoúčelné ozdoby – jsou funčkním nástrojem důvěryhodnosti, autenticity. Jsou důkazem, že autor byl na místě – a ví, proč o něm píše.

ZRAK (vidím) 

Viděl by to jen někdo, kdo tam byl déle než pět minut?
Funkce: orientace, kontext, konkrétnost
Používej: barvy, světlo, pohyb, detaily, které by turista přehlédl
Vyhýbej se: katalogovým výčtům, pohlednicovým klišé
❌ Špatně: Město bylo krásné, barevné a velmi živé.
Proč nefunguje:
– abstraktní hodnocení
– zaměnitelné pro stovky míst
– žádný důkaz přítomnosti
✅ Dobře: Fasády domů byly oprýskané do tří vrstev barev a mezi zaparkovanými auty se sušilo prádlo na provazech.
Proč funguje:
– konkrétní vizuální detail
– nezaměnitelnost
– čtenář „vidí“

Bahnzeit - část poslední - napsala Vendula Beaujouan Langová

Jacek Rużyczka, Wikipedie

Pátek: Wien Hauptbahnhof - Praha hl. n.

(5. pokračování deníkové reportáže z kolejí)

Bahnzeit na Prahu mě čeká ve 13:10.
Po včerejším koncertě ve zmijí díře (Viperroomu)  s černobílými rockery se mi ve Vídni zalíbilo. Připadala jsem si tam jako v pražském devadesátkovém klubu Bunkr.

V srdci Ťan-Šanu mezi nebem a peklem - napsala Kamila Sochová

Kyrgyzstán, pohoří Ťan-Šan, pod sedlem Ťuz, 

3 900 m. n. m. Je šest hodin ráno, teplota sotva na nule, od pusy s každým vydechnutím stoupá obláček páry. Otevírám oči a ve slabém denním světle vidím, že stan je omrzlý i zevnitř, kapičky rosy přes noc vytvořily malé perličky, které lze jen stěží nehty odloupnout. Honza ještě v klidu oddechuje. Ani nevím, jestli jsem víc spala, nebo bděla, každopádně vím, že to bude náročný den, a to ještě netuším, co vše nás čeká. 

Tyrkysové jezero - napsal Šimon Pravda

Tektonické desky
se srazily.
Dno moře
se do světa vylilo.
Hory vystoupily
z vyprahlých
hlubin země.
A tam nahoře
sníh, ty vločky,
co tak nesnesitelně
pomalu padají,
aby nakonec roztály
v tyrkysové jezero
dole v údolí

Hladina zamrzla
v zrcadlo mezi
nebem a nebem,
kde nejvyšší místo
teď v téhle chvíli je led,
na kterém právě stojím.

Psaní dává křídla - novoroční zpravodaj 1/2026

Milí přátelé psavci!

Začíná rok Arnošta Lustiga

Měla jsem v životě mnoho skvělých učitelů. 

Ti nejdůležitější byli rodiče. Dali mi bezpodmínečnou lásku a ani za totality neskrývali své názory, abych dokázala rozpoznat dobro od zla. 

Foto: M.Salajka

Měla jsem i skvělé dědečky. Jeden bojoval v první světové válce jako legionář a za první republiky objížděl svět. Po komunistickém puči v roce 1948 o všechnu kariéru přišel. Díky němu jsem pochopila, že zážitky a zkušenosti z cest nikomu nikdo nevezme a že s humorem se dá všechno přežít. Druhý dědeček byl z chudé rolnické rodiny a věřil komunismu. Když přijeli v roce 1968 ruské tanky, dal mi do vínku, že tváří v tvář poznání můžeme své postoje přehodnotit. Devadesátiletý spisovatel Viktor Fischl mi poskytl naději, že stáří se dá nosit i vznešeně jako kytka na klopě kabátu. Mým literárním mentorem a velkým vzorem byl Arnošt Lustig. Zažil holokaust a přece dokázal odpouštět. Odpouštět, ale ne zapomenout, aby se lidská zvěrstva už neopakovala. Níže si o něm můžete přečíst...  

Vaše Dana

---

„Pokud by lidstvo bylo román a já psal jeho poslední kapitolu, končila by slovem naděje.“
Arnošt Lustig

Desetidílný dlouhodobý prezenční kurz PSANÍ PODLE LUSTIGA 

začíná 29. ledna od 17.30 v Opletalce.

---

Dlouhodobý kurz o 5000 Kč levnější s kódem ug782ewq

Lustigův odkaz v době umělé inteligence

Desetidílný kurz Psaní podle Lustiga 

Už ve čtvrtek 29. ledna začíná dlouhodobý intenzivní kurz s Danou a Natašou. Budeme psát úkoly podle zadání i tvořit vlastní knihy a také přemýšlet o tom, co to znamená být spisovatelem v době AI. 

"Myslím si, že Arnošt by AI neviděl jako protivníka literatury, ale jako zkoušku jejího smyslu," říká Dana. "On se nebál pokroku, měl však odpor k prázdnotě. Umělá inteligence totiž může napodobit tón, strukturu, dokonce emoci – ale stroj neprožil strach, hlad, ponižování ani volbu mezi dobrem a zlem. Nemůže mluvit za mrtvé, protože nic neztratil a nic nepřežil. A to by Arnošt považoval za nebezpečné. 

Určitě by se nechtěl dožít světa, v němž by se knihy rodily bez bolesti a bez studu, kdy by se autor schoval za generovaný text a z paměti tragédií se stala pouhá estetická dekorace."

Arnošt Lustig byl především svědkem, pro kterého psaní nebylo technikou, ani kariérou, ale mravní nutností.

Ovšem paradoxně tak AI může možná posílit roli spisovatele. V okamžiku, kdy stroj dokáže psát „jako někdo“, musí se spisovatel znovu ptát, proč píše on sám. To nejpodstatnější v literatuře přece neleží v dokonalosti formy, nýbrž v lidské paměti, svědomí a odvaze dát svému hlasu jméno. A to byl Arnošt. Chtěl uchovat paměť, dát hlas těm, kteří o něj přišli. A znovu a znovu se ptát, co člověka dělá člověkem i v mezních situacích. 

---

Arnoštu Lustigovi by letos v prosinci bylo sto let. 

Pro nás vzpomínání vyvrcholí literárním večerem na Dobešce, 

kde se tradiční autorské čtení promění v živou lekci PSANÍ PODLE LUSTIGA. 

Podzimní setkávání se ponesou v duchu příprav Lustigovského divadelního projektu, kde vyučovat bude i Aristoteles, Hemingway a Ezop. Kdo se chce přidat? 

Pište na info@danaemingerova.cz a do předmětu uveďte "Dobeška AL100".

Vánoční etudy - napsala Sabina Prisender

Sněhem do Betléma
"Mĕ zebou nohy."
"To známe, už se ti nechce. Vydrž, už jen dva kilásky. Když to ujde ten malej, tak ty taky."
Dĕdova široká záda nekompromisně rázují houštím směrem kostel. Je ještě hroooznĕ daleko. Všude namrzlo a polotma, ačkoliv je po obĕdĕ. Kačka klesne do závěje.
"Nedojdu tam, asi tady umřu."
"Nehrej herečku, jdeme! Mamka řekla až k Ježíškovi, a co řekne mamka to platí. Nenaloží vám nic, když za ním nepřijdete. Copak nejsi zvědavá, jak letos vypadá?"

Ezop a Krylov - napsal Jaroslav Valach

Ezop se prochází lesem a vyhlíží inspiraci pro bajky. Také Krylov se prochází lesem a hledá, co by mohl literárně zpracovat.
Lvi, medvědi, orli i hovniválové se jim už zdaleka vyhýbají. Nepotřebují být zase vláčeni příběhy s pochybnou moralitou a být pro své domnělé vlastnosti terčem posměchu jiných zvířátek!

10 důvodů, proč navštĕvovat Prahu - napsala Sabina Prisender

1. Každý je z ní nadšený. Právem.
Její sláva hvĕzd se dotýká....jako by platilo až teď.
Celý Západ tam chce, celý Východ už tam je.
Západ se s vámi v teplé obuvi pomalu prosunuje Mosteckou a Východ vás zvláštní staročeštinou obslouží v každém menší baru a obchodĕ. Křižovatka svĕtů, křižovatka vĕků. Tĕžko říct, který prvek převažuje. 

Vzniká tím napětí a to škodí srdci. Proto má Praha pro jistotu srdce dvĕ.

Referát: Akční psaní - připravila Dagmar Kokešová

Vytvořeno na základě rozboru a vylepšení Honzova textu o Autrálii:

Austrálie je fajn, když ji pochopíte. Lidé jsou odkázáni sami na sebe. Kromě měst žijí v dost drsném prostředí. Cizinec je neustále upozorňován na havěť, která jej může připravit o život. Hadi, brouci a bůhví co dalšího. Brzy jsem to pochopil a byl jsem na pozoru... 

1. CO JE AKČNÍ PSANÍ
Akční psaní je způsob vyprávění, ve kterém autor:
nehodnotí,
nevysvětluje,
nepojmenovává pocity,
ale ukazuje svět skrze čin, detail a reakci těla. Čtenář si význam domyslí sám.
Zásadní poučka: Když to můžeš ukázat, nepopisuj, nehodnoť, ale ukaž to.

Australská havěť a létající doktor - napsal Jan Smrčka

Kalhoty jsem měl zastrčené do ponožek, košili se zapnutými rukávy a oči otevřené. Hadi, brouci a bůhví co dalšího, co člověka může v Austrálii připravit o život. Pořídil jsem si také speciální lůžko a spacák, kam ta havěť mohla těžko vlézt.


Tahle opatření mi umožňovala jezdit a pohybovat se pustinou a přespávat i mimo kempy. Ale ani kemp nebyla jistota, že se mi nic nestane. Mělo to výhodu jen v tom, že lidi a s nimi záchrana byli blíž.

Austrálie je fajn, když ji pochopíte. Lidé jsou odkázáni sami na sebe. Kromě měst, kterých není mnoho, žijí v dost drsném prostředí. Brzy jsem to pochopil. 

Vyrazil jsem se třeba projít lesem. Jehličí je nezvykle velké a je ho moc. Je to vrstva asi 8 - 15 centimetrů vysoká. Poskytuje prostor havěti, o které víte, že není přátelská. Přesto jsem si po Austrálii jezdil volný jako pták.

My Evropani jsme zvyklí , že z vesnice do vesnice se dá dojít. Tady je vzdálenost mezi obcemi podobná jako mezi Prahou a Plzní. To nedojdete.

Na sever a na jih - napsal Libor Frank

Severní pohled přímo od kolen 

Přes nejkrásnější údolí všech žen 

V srdci muže plamen zahoří 

Pokud na obzoru objeví i pohoří

Kdo z hrudníku se vydá na jih
Dobře ví, co může najít
Přes břišní pláně přeletí
Až do míst možného početí

Vánoční dopis - napsala Hana Hermanová

Žáci 2.B základní školy Pavlíka Morozova Winstona Churchilla píšou dopis panu ministrovi v nové době

Je právě to líné bezčasí mezi Štědrým dnem a Silvestrem, miska s bramborovým salátem je prázdná a linecké a medvědí pracky tiše a ochotně okorávají na plastovém tácku, co se tváří, jako že je z křišťálu. Ale zatímco doma je bezčasí, venku se točí kola dějin. 

Procházka Berounem - napsal Jan Smrčka

Beroun je velmi malé město s neuvěřitelně velkým počtem přívlastků, které všechny platí. Vyberu jich jen pár - královské, historické, okresní, trhovské.

Beroun měl zajímavý vývoj. Tak malé město má pouze jeden kostel, kostel svatého Jakuba. Kostel je Římskokatolický. To zní z pohledu historie neutrálně. V protikladu ke kostelu je Nám Mistra Jana Husa, kterému vévodí mistrova socha. V souladu s nimi je dům s výrazným husitskými grafity.

REFERÁT O BAJKÁCH - připravila Nataša Richterová

Víme už, že každé literární dílo má 3 základní – viditelné - části: 

Začátek – uvedení do děje 

Prostředek - zápletka, peripetie 

Konec – rozuzlení 

Každé literární dílo by mělo mít také čtvrtou – neviditelnou – část a to vědomí, proč jsme to psali. My to ještě kolikrát na začátku psaní nevíme. Přichází to k nám postupně, ale na konci příběhu musíme mít jasno. Problém je, že někdy se udělá jasno až po několikátém přepsání… 

Hledání této čtvrté části se cvičí na bajkách.

Jak Aranka Demeterová a Zoltán Arpád slavili svátky aneb ne každý touží po bílých Vánocích - napsal Marek Bucko

„Zoltí, za čtrnáct dnů budou Vánoce…“ prohodila mimoděk Aranka večer v posteli poté, co… co… No, co zhasli.
„Co to sem teď motáš? Vánoce… Zase. Dyk byly tudle, nedávno!“
„Já jenom, že budeme muset sehnat nějaký dárky pro děti,“ řekla a pak se uculila: „No, když už jsme u dětí… Dával sis pozor?“
„Jak v Tescu před detektivem v obleku!“ zubil se Zoltán. „A Aranko, sehnat darky mysliš jako… Koupit???!!!“
Aranka pokrčila rameny a neznatelně pomalu přikývla.

Můj nejzajímavější zážitek aneb jak na první úkol - radí Dana Emingerová

O čem psát? Míto co říct!!!
Kterýkoliv zájemce o můj kurz PSANÍ PODLE LUSTIGA musí na první lekci zvládnout Arnoštovo oblíbené zadání, a to napsat jednu stránku (kolem 1800 znaků) na téma MŮJ NEJZAJÍMAVĚJŠÍ ZÁŽITEK. Podstatou úkolu je si uvědomit, že čtenáře nezajímají něčí niterní úvahy o tom, zda bylo v autorově životě úžasnější to či ono. Příspěvek musí být zajímavý pro čtenáře. Psaní je hlavně o obsahu.
Občas vzniknou i absurdní kuriozity, viz níže... Možná se zasmějete. Ale prosím vás, takhle ne!

Od lahváčů k Samádhí - napsal Yakeen J. Helus

Indie 2025-26 

Musely se hlavně obrousit všechny zbytky zeleného nápisu 10°, aby víčka piva vypadala jako uzávěry takzvané osmičky. Aby byla stříbrná, čistá. S nimi již Karel mohl jít do práce, a beze strachu ukázat tašku vrátnému. 

Psal se rok 1973. 

Lachema Kaznějov, v obci kde jsem vyrůstal, byla na vrcholu produktivity, zaměstnávala 4000 lidí a měla přísné vrátné.
Později se ukáže, že Karel, otčím, svůj vztah k alkoholu nezvládne. S alkoholickou demencí si pořídí klid od všeho.

Čtvrtek: Venezia Santa Lucia - Wien Hauptbahnhof - napsala Vendula Beaujouan Langová

Probudí mě déšť bubnující do okenních tabulí. Bahnzeit mám v 9:56. 

Hotelovým pokojem duní temné tóny Helpless Child od Swans a já bojuji se stařičkým fénem. Snad nezmeškám svůj vlak – jediný přímý spoj do Vídně. Cena jízdenky se tentokrát vyšplhala na dvojnásobek. Hádám, že v něm nebudu sama. Ačkoliv jsem se posmívala starému telefonnímu přístroji na nočním stolku, vytáčím naléhavě recepci: „Můžete mi do pěti minut přinést pořádný fén? Za půl hodiny mi jede vlak. S tím, co mám, bych tu byla do zítřka.“ 

MOTÝLCI - napsal Jiří Wilson Němec

(Bacha, trošku horor...)

Na stěně sedí pět motýlků, dva jsou velcí a tři malí
Pět izolovaných hotýlků, pět čirých skel je halí.
Sedí si ve svých placatých rotundách
a ani jeden nemůže na žádný tah…

Jeden má kravatu už z pampy, 

druhý se jmenuje Papilio palamendes.
Vášnivý polibek let lampy třetího hřeje snad dodnes.
Čtvrtý nezvládl kulmování tykadélka,
teď krátká, byla kdysi velká.

Pátý je krasavec, motýl Emanuel, 

s Makovou panenkou hrál svůj duel.
Zmáknul tenkrát kamerový zkoušky, 

slávu hvězdy hltal plnými doušky.
Jako feťák však nakonec skonal, 

etylacetátem se ufetoval …

Super bejvák v našem obýváku má i tvoje oko v lihovým láku …

Kashmir - napsal Martin Paruch

Vypnul jsem letový režim. Za okýnkem se mihl na letištní budově nápis Srinagar. Ve sluchátkách mi hráli Led Zeppelin. Kashmir. “Let the sun beat down upon my face.”
Hranolky s ukazatelem signálu na horní hraně telefonu se párkrát protočily a pak se už nestalo nic. Vůbec nic. Bezradně jsem koukal na display. Data jsem měl zaplacená a ještě v Dillí všechno fungovalo bezvadně. Ne že bych si potřeboval hned zavolat, ale nemít přístup k internetu byl problém. V mobilu jsem měl uložené všechno. Třeba ubytování pro dnešní noc. Matně jsem si pamatoval, jak se místo noclehu jmenuje, jenže stejně nebo podobně se jmenovala stovka dalších.
Voják se samopalem pokrčil rameny, čímž označil moji situaci za neřešitelnou, a ukázal mi rukou směrem k východu.

Bahnzeit - středa: Benátské intermezzo - napsala Vendula Beaujouan Langová

Při cestování je důležité mít cíl. Pokud uháníte vlakem jednu štreku za druhou a nezastavíte se, nezískáte potřebný nadhled. Dávám si proto dnes pauzu. Nechám v sobě uzrát pocity, než se vydám na zpáteční cestu.

V Benátkách jsem popáté. Poprvé jsem tu byla v šestnácti se svou gymnazijní třídou a děsně lilo. Mé kamarádky, které si říkaly železné ženy, začaly rezivět a z plavby na houpajícím se vaporettu jim nebylo do řeči.

Bajka Na sever - napsala Lucie Dynterová

„Promiňte, asi jsem se ztratil, nevíte kudy na sever?“ zeptal se vrabec andulky.
„Píp, píp,“ odpověděla andulka.
„No, tak to Vám pěkně děkuju,“ odsekl vrabec a zamířil dál na jih.



Poučení: Neumíš-li řeči, seď raději doma na zadku.

Haiku - napsal Kryštof Pravda

Lavina
Sníh utichl v rokli
dech dochází pohřběný
čas běží, popelí...

Haiku na kokotiny

Nervy na dranc, co?
Běž se zchladit do mrazáku.
Máš to na háku (haiku?)

Pohádka o kometě se dvěma srdci - napsala Stefanie Michael

Foto: Pinterest

Novoroční oslavy se chýlily ke konci a draci se vraceli zpět do svých domovů. Blanička a Marty seděli u babičky Stefanie a do loučení se jim moc nechtělo.
„Babičko, pověz nám ještě pohádku,“ zaprosila Blanička.

PF 2026

Těším se, co všechno spolu letos vymyslíme. Díky za to, že Vás mám. 

Dana

Happy Happy New Year! - napsala Kateřina Latham

Připadám si jako Meryl Streep ve Vzpomínkách na Afriku. Vždycky jsem toužila sem jet. Už jako malá. A konečně se to stalo! 

V Johannesburgu na letišti na mě čekala Mika, tátova sestra, a její manžel Don. A hned bylo vše jinak, než jsem si myslela. Namísto cesty k nim domů měli pro mě překvapení. Naložili mě do soukromého letadla, které patřilo jakýmsi Oppenheimerovým. Jsou snad z přízně s Oppenheimerem, co vynalezl atomovou bombu? Netuším. 

"Ty je neznáš?" 

Post festum - napsal Jiří Wilson Němec

Hledám tě, šílená práce, slepotou raněný
slepeckou holí oťukávám město
brejličky růžový už byly zdaněný
uliček, náměstí, možná tu je sto.

Volám tě, marná práce, raněný němotou
a neschopný jsem k oslovení
bez tebe zahlcen, zahlcen samotou
a řeč mých rukou je cizí zauzlení.

Jsi pevná, pevná jako kmen,
vlas podzimního listí buku - vlas hnědorudý,
jsem ohluchlý, ohluchlý - neslyším srdce sten
a tolik hluku, a tolik suků a konců až za amen.

Jsi pevná, a když tě potkám, pevnější tu není
a já se na tě dívám a procházím bez zastavení
jsem námořník na břehu v bouři rozkolísán
ke komu jsem, ke komu jsem vlastně lísán?

Proměna člověka v úředníka - napsala Dana Emingerová

Klient posílá přes webový formulář dotaz k platbě pojištění nemovitosti. Platí vždy po splatnosti, a proto mu chodí opakovaně upomínky. Tentokrát navíc píše z jiného e-mailu, než má uvedený v kontaktech u smlouvy a chce vědět, zda platba došla.

Pojišťovna odpověděla takto:

Dobrý den, pane Nováku,
reaguji na zaslání Vašeho e-mailu týkajícího se prověření došlé platby k Vašemu pojištění stavby na adrese: Nová 40, Brno 600 01 číslo smlouvy 9996543210. Platby na Vaší pojistné smlouvě jsem prověřila a částku za roční pojistné 1 234 Kčj sem dohledala. Pojistnou smlouvu budete mít touto úhradou zaplacenou na období od 15. 7. do 14. 7. následujícího roku.

Jsem ráda, že jste nám napsal. 

V případě dalších dotazů využijte, prosím, on-line formulář. Některé požadavky můžete také vyřešit v naší samoobslužné Klientské zóně.

Po stopách Agathy Christie z ušáku - napsala Sabina Prisender

Kniha je výlet v hlavě. Když čtu, jsem detektivem a hledám spojitosti. A když čtu detektivku, hledám je ještě naléhavĕji.
Takhle asi uvažovala Agatha Christie, když se jako nešťastnĕ provdaná snažila vydĕlat peníze, osamostatnit se a zušlechtit jistý Story-Telling talent, který v sobě cítila. 

Byly 20. roky a jižní cíp Anglie se jen pomalu probíral z válečných ztrát a z rozpadu staletých kastovních struktur.

Bajka o bílém pečivu - napsala Hanka Kratochvílová

V regálu pekárny si leží vedle sebe bageta a veka. Dohadují se, která je mezi zákazníky oblíbenější.
„Ten, kdo poznal svět, nechce už nikoho jiného než mě,“ vychloubá se bageta.

„Dovedeš si představit narozeninovou oslavu beze mě, Bez krásně obložených chlebíčků s bramborovým salátem a šunkou?“ brání se veka. 

Přichází pekař: „Tak co nám dneska zbylo? Ach jo, tak večer budu zase mít šišky se strouhankou.“

Kamarádi ze skal: O Kobyle, odvaze a tom, co se mezi horolezci nemění - napsala Věra Jelínková

O Kobyle se poprvé doslýchám, když se s Lukášem stěhujeme do společného bytu. Při třídění knih z jedné vypadne zažloutlá černobílá fotografie. Je na ní pískovcová věž – ladný krk s ušlechtilou hlavou – která se vypíná nad lesy Českého ráje.

Nechávám si vyprávět příběh neobyčejné odvahy obyčejných kluků z Turnova – Josky Smítky a Ládi „Fifana“ Vodháněla. Příběh o prvním českém výstupu na Kobylu z července 1939, jejíž hladké stěny byly dlouho považovány za nelezitelné. O nejtěžší cestě na písku své doby. O cestě, která je i po pětaosmdesáti letech mezi horolezci pojem.

Zlatá ulička - háček k cestopisu z notoricky známého místa - napsali Jana Venzlů, Dagmar Kokešová a Jaromír Lounský

Foto. Maros (Wikipedie)

Zlatá ulička vypadá jako místo, kde se malé domky tajně domlouvají, kdo z nich má nejbarevnější dveře a zdi. Když jdeš kolem, připadáš si jako obr, který omylem zabloudil do pohádky skřítků. A když se nakloníš k oknům, skoro slyšíš, jak si šeptají staré příběhy, které se bojí vyběhnout ven.
(Jana Venzlů)

Zadání:
Zlatá ulička v Praze je místo notoricky známé. Napiš perex k reportáži z tohoto místa tak, aby chytil čtenáře, kteří už o Zlaté uličce mnohokrát četli.

Tichý recitál - napsala Adéla Boučková

Záblesky zimního slunce v okně. Dívala se skrz papírové hvězdy, neuměle vystříhané. Za oknem zvadlá tráva, přemrzlé květiny a bledule vystrkující lístky ze země. Typický prosinec.
Cítila se podvedená: každý rok u vánočního stolu rozsvěcela o jednu svíčku méně. Nejprve tátova rakovina, pak Ondrova mrtvice a nakonec maminčin vleklý zánět. Jedinou svíčku nebude dávat na stůl. V lednici jedna porce kapra a 150 g bramborového salátu (nemá smysl ho dělat doma, když jste na to sami).

Strom, on a ona - napsala Sabina Prisender

Co chce on?
Lásku, řád a nohy v teple.
Co chce ona?
Lásku, právo na chaos a cukroví.

Patří k sobĕ, to ví.
Lepší už nepřijde.
Ale i to, co je, už je dobré.
Po 40 letech to musí být dobré, jinak by byl život pouhá fasáda.

Kapre diem - napsal Martin Uhlíř

„Honem z vody.“
„Ale já ještě nechci.“
„Neschovávej se. Podívej se na tu rodinku, už se tě nemůžou dočkat.“
„Ale mně se nechce, tuším, že to nedopadne dobře.“
„Prosím tě, jsou svátky klidu a míru. Všichni se usmívají, co by se ti tak mohlo stát?“
„No, je mi divný, že z kamarádů, pro které jste přišel, se zatím nikdo nevrátil zpátky.“

Psaní dává křídla - vánoční zpravodaj 12/2025

Milí přátelé psavci!

Přeju Vám hezké svátky 

a šťastný nový rok 2026 

Příští rok bude patřit Aroštovi Lustigovi – přesně za rok - 21. prosince - totiž uplyne sto let od jeho narození. Nadace AL připravuje mnoho akcí doma i v zahraničí. Pro nás vše vyvrcholí předvánočím literárním večerem na Dobešce, kde se tradiční autorské čtení promění v živou lekci PSANÍ PODLE LUSTIGA. 

Foto: Alan Pajer

Moderovat ji přijde Aristoteles. Ano, ten Aristoteles. Podzimní setkávání se ponesou v duchu příprav unikátního divadelního projektu. Nebo si chcete raději zahrát Hemingwaye či Ezopa?
Ale to není všechno. Určitě znovu vyrazíme na zámeckou literární dílnu do Kostelce nad Černými lesy. Už letos jsme tam začali odkrývat poklad šlechtického rodu Smiřických, který patřil na počátku 17. století k nejbohatším v Čechách. Věděli jste, že Albrecht Smiřický dokonce aspiroval na českého krále? A že kdyby v roce 1618 neumřel, možná by nám Habsburkové nevládli tři sta let? Historie je někdy napínavější než román. A my si ho zkusíme zase napsat.

Krásné Vánoce a hezké čtení přeje Dana

---

Pro vánoční období jsme připravili speciální nabídku:

Dlouhodobý prezenční kurz od 29. ledna můžete mít se slevou 5 000 Kč 

při použití kódu ug782ewq (platí do konce roku).

Víkendový kurz 24.–25. ledna pořídíte za polovinu s kódem W93573HG.

---

Víkendový kurz 24.–25. 1. za polovinu s kódem W93573HG

Víkendový kurz jako literární prozření

Nejtěžší je udělat první krok

Znáte někoho, kdo rád píše? Nebo by chtěl? Možná jste to Vy. Dopřejte sobě nebo svým blízkým víkendový kurz psaní jako tvůrčí zážitek. Učíme metodou Arnošta Lustiga, který říkal, že psaní nesmí být nuda. A u nás se opravdu bavit budete. Během víkendu pochopíte, že za každým dobrým příběhem stojí poctivé řemeslo s jasnými pravidly. A hádejte – ta pravidla můžete porušovat. Na našich kurzech poskytujeme bezpečné prostředí s upřímnou zpětnou vazbou, kde si všechno můžete vyzkoušet.

---

Dlouhodobý kurz o 5000 Kč levnější s kódem ug782ewq

Naučte se brousit své texty jako diamanty 
Desetidílný intenzivní kurz začíná 29. ledna 

Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou rozhodně není procházka růžovou literární zahradou. Kromě teorie vás čeká hlavně praxe. Před ostatními účastníky přečtete svou povídku. Nataša, dnes lektorka, vzpomíná na své začátky: 

„S bušícím srdcem čekáte na reakce spolužáků. Co řeknou? Možná, že se i zasmějou, možná vás i pochválí... ale pak nastoupí Dana. A pokud jste už trochu pokročilý student, vezme vaše pracně vypiplané miminko... a vy pozorujete, jak z toho vašeho majstrštyku, z té vaší katedrály, zůstává v 

Kód ug782ewq platí do konce roku.

prachu jen hromada kamení. Sedíte, rudnete a chce se vám brečet. Ale když se prach usadí a slzy oschnou, něco se v té suti náhle zaleskne. A to pak je ten diamant, o kterém píše A. Lustig, S. King a další velcí literáti a učitelé psaní. Diamant, nad kterým se posadíte, uklidníte vaše rozjitřené emoce, že se s vaším miláčkem tak necitlivě zacházelo, a začnete ho vybrušovat. A když si přečtete novou verzi, vidíte, že je to konečně to, co jste vlastně od začátku chtěli sdělit světu. Nebo je to naopak něco úplně jiného, protože to původní byla pěkná ptákovina. A určitě vás to nakopne k dalšímu psaní. Protože Dana nejen cupuje, ale hlavně povzbuzuje. A bude vás učit, jak na to, a vy si budete víc věřit. Ale hlavně vás to bude bavit!“

---

Předvánoční autorské čtení na Dobešce v hudebním doprovodu 

rockové kapely Prevence demence se letos konalo po deváté.

Příští desátý ročník bude patřit výročí Arnošta Lustiga.

Děkuji za skvělý zážitek. Večer na Dobešce byl jako pohlazení. Příjemný, milý, uvolněný.

Dano, moc se Vám to s Natašou, Šimonem a Bořkem povedlo!!

Zuzka Hrušková