 |
| Balónový festival v Chateau d’Oex |
Být balonářem za totáče bylo něco jako být disidentem. Byli jsme stále pod dohledem a pohybovali jsme se minovém poli zákazů, příkazů, důkazů úkazů a nákazů. Občas jsme si mohli spolu s Vernem říct to pověstné: Lâchez tout! - Pusťte vše!
Okovy s balónem ve vzduchu povolily, my jsme stoupali a stoupali a cítili tu svobodu. To se dnes nedá už koupit. To jsme si museli zasloužit.
Pak se to stalo. Na Václaváku jsme svými klíči odzvonili despotismu, aspoň jsme si to mysleli a hurá do světa. První závody venku, Mistrovské body a noví známí. A Chateau d’Oex...
Pak se to stalo. Na Václaváku jsme svými klíči odzvonili despotismu, aspoň jsme si to mysleli a hurá do světa. První závody venku, Mistrovské body a noví známí. A Chateau d’Oex...
Chateau d’Oex
Blbě se to píše, blbě se to čte a nedá se to vyslovit. Přesto se jedná krásnou vesničku v údolí Švýcarských Alpách. Vévodí jí malé návrší a na něm kostelíček. Když někdo vymyslel slovo kostelíček, musel koukat koukat tohle stavení. Kousek vedle je konečná lanovky. Zde pořádají balónovou soutěž a Angličtí pořadatelé ji dovedli do aristokratické vznešenosti. Problém byl, že nám to zapoměli říct. Byli dva roky po revoluci. Přijali jsme pozvání, ale netušili, do čeho jdeme. Ostatně jako každý výlet na západ, bylo i toto velké dobrodružství a neznámo.
Startovné bylo tak vysoké, že bychom za ně pořídili luxusní rodinnou dovolenou, ale okovy povolily a svět lákal. Rok 1991 je je dnešního pohledu pravěk, ale mně bylo jen 31!
Slavnostní zahájení.
Startovné bylo tak vysoké, že bychom za ně pořídili luxusní rodinnou dovolenou, ale okovy povolily a svět lákal. Rok 1991 je je dnešního pohledu pravěk, ale mně bylo jen 31!
Slavnostní zahájení.
Skvělá tabule, jedli jsme a nevěděli co.
Všechno mělo atmosféru poznávání, kterou dokreslovali místní kopce. Připadali jsme si v jako v ráji. To bylo něco jiného než s ROH do Úpy.
„Nelétejte do vedlejšího údolí“
Ráno byla rozprava s piloty, dostali jsme mapy, tabulky, značkovače pro skórování a mezi tím přívalem informací zaznělo: „Nelétejte do vedlejšího údolí“ a „kdo bude v problémech nebo daleko od startu, doletí pro něj vrtulník." Za 600 švýcarských franků, měny blízké zlatu. Tak jsme to hodnotili.
Všechno víme, jdeme na věc.
Rolba nám veze balon na místo vzletu, doprostřed kotle plného diváků. Atmoféra jak na fotbale. Komentátor mluví francouzsky, ale vede dav do extáze. Představuje posádky a tribuny aplaudují. Je to pro nás tak nečekané a neznámé, že se ztěží soustředíme. Z Čech známe jen ticho. Ticho při startu, ticho ve vzduchu...
Balony jsou připraveny a na pokyn startéra stoupají k obloze. Majestátně a vznešeně.
Vnímám ty kopce, lidi, tolik balonů a my mezi tím. Za pár let odtud odletí Bertrand Pikard ke své cestě kolem Zeměkoule.
I my, divoši z východu, něco umíme
Jsme připraveni. Startér mávl praporkem a mohu vzlétnout 2 000, 3 000 metrů a už vidím Mont Blank. Připadne mi nějak normálně. Uvědomuji si, že jsem nějak moc vysoko. Výš než ostatní a že je zde větší vítr než v údolí. „nelétejte do vedlejšího údolí“ - mi zní v uších a cítím to jako okovy z doby nedávno minulé.
Další zákazy!?
Jsem potřetí za hranicemi a zase něco nesmím!
Jsem ovšem poprvé v Alpách, musím se držet zpátky a klesám zpět do údolí.
Dobře jsem odhadl proudění a vracím se až na dno údolí, které mne vede zpět ke startovní louce. Lidé tleskají, moderátor zvedá nadšení a upozorňuje, že jsme z Čech. Lidé tleskají nadšeněji.
Dochází plyn, ale dovolím si ještě trochu manévrovat, abych ukázal, že my, divoši z východu, něco umíme. Přistávám na louce, odkud jsme vzlétli. Je to výhoda. Rolba nám opět pomáhá.
Večer je párty a já se baví s jedním Švýcarem. Téma je jasné „nelétejte do vedlejšího údolí“. No jo, nelétají tam a hned otočí k něčemu. Jak je doma a tak. Jdu spát a další „okovy" mně tíží. Ráno opět ve vzduchu a pokušení sílí. Tentokrát prolétneme téměř celým údolím až tam, kde nejsou rolby a my si pěkně mákneme. Vracíme se zpět. Plníme lahve plynem, Švýcar mně zdraví.
Večer je párty a já se baví s jedním Švýcarem. Téma je jasné „nelétejte do vedlejšího údolí“. No jo, nelétají tam a hned otočí k něčemu. Jak je doma a tak. Jdu spát a další „okovy" mně tíží. Ráno opět ve vzduchu a pokušení sílí. Tentokrát prolétneme téměř celým údolím až tam, kde nejsou rolby a my si pěkně mákneme. Vracíme se zpět. Plníme lahve plynem, Švýcar mně zdraví.
"Viděl jsem tě. Doletěl jsi daleko a měl jsi štěstí. Tam není dobré létat. Nemusí to dopadnou dobře," konstatuje, ale nic vlastně nevysvětlí. Zpropadená nejistota.
Od euforie k zoufalství
Den třetí začal nevinně. Rozprava, informace o výsledcích. Stojíme si velmi dobře. Rolba, diváci a vzlet. Už jsme si zvykli. Stoupám výš a s ním i moje sebevědomí. Zápasí s pevností železa, které mne obepíná a brání v rozletu.
Den třetí začal nevinně. Rozprava, informace o výsledcích. Stojíme si velmi dobře. Rolba, diváci a vzlet. Už jsme si zvykli. Stoupám výš a s ním i moje sebevědomí. Zápasí s pevností železa, které mne obepíná a brání v rozletu.
Jsem opět nade všemi. Cílová místa mně nezajímají. V uších mi hučí: výš, výš, výš, dál, dál, dál …
A pak se to stalo. Země se otřásla. Hranice povolily a já prchám za svobodou a mizím z dohledu inkvizice. Svoboda je tak krásná a mazlivá, ale musí se za ni platit, jako děvce v přístavu.
Jeden vrchol, druhý a najednou vysílačka mlčí.
Jak se spojím s doprovodem? Přijedou pro mně?
Ale co. Ještě chvilku mám pro sebe a pak? Dávám si záležet s přistáním.
Je asi poledne. Za pár minut je u mně vrtulník a nabízí pomoc. Já ji hrdě odmítám, věřím svým chlapcům. Vrtulník vysílačkou sděluje místo mého přistání pořadatelům a ti informují můj doprovod. Chlapci vědí kam a vyrážejí za mnou. Situace vypadá jednouše.
Balíme balon a těšíme se, až nás vyzvednou. Slunce se blíží ke konci své dráhy a nás začíná pohlcovat tma a chlad. Není čím jim zavolat, mobily teprve budou vynalezeny a vysílačky se domluví jen na dohled. Už to není tak jednoduché jako v poledne.
V osm večer se nám vkrádají do duše obavy, po deváté je to čiré zoufalství. Každé přijíždějící auto je marná naděje, která zase odjíždí do tmy a nechá nás svému osudu.
Okolo jedenácté promluví vysílačka a pak konečně záchrana. Vracíme se „domů“. V autě je teplo a ticho.
Z programu druhého dne využijeme jen plnění plynem. Nikdo nám nic neříká, mají s námi soucit. My bychom řekli: "Tam nesmíš!" Oni jen: "Nelétejte do druhého údolí."
Z programu druhého dne využijeme jen plnění plynem. Nikdo nám nic neříká, mají s námi soucit. My bychom řekli: "Tam nesmíš!" Oni jen: "Nelétejte do druhého údolí."
Až nám příště poradí, budeme je poslouchat.
Původní verze:
Být balonářem za totáče bylo něco jako být disidentem. Byli jsme stále pod dohledem a pohybovali jsme se minovém poli zákazů, příkazů, důkazů, úkazů a nákazů.
Ale pak to přišlo, spolu s Vernem jste řekli to pověstné Lâchez tout! - Pusťte vše!
Okovy povolily, vy jste stoupali a stoupali a cítili to svobodu. To se dnes už nedá koupit.
Pak se to stalo.
Pak se to stalo.
Na Václaváku jsme svými klíči odzvonili despotismu, aspoň jsme si to mysleli a hurá do světa.
První závody venku, Mistrovské body a noví známí. Chateau d'Oex. Blbě se to píše, blbě se to čte a nedá se to vyslovit. Přesto se jedná krásnou vesničku v údolí švýcarských Alpách, kde balónovou soutěž dovedli Angličané do aristokratické vznešenosti. Problém byl, že nám to zapoměli říct. Pozvali nás, my přijeli a netušili, do čeho jdeme. Startovné bylo tak vysoké, že by jste za pořídili luxusní rodinnou dovolenou, ale okovy povolily a svět lákal.
Názvy a háčky k textu Honzy:
Pokušení vzduchoplavcovo
„Nelétejte do vedlejšího údolí!“ Ta věta mi nedala spát a s naléhavou umanutostí se vracela do mých myšlenek.
Nataša
Zpověď vzduchoplavce
Rok 1991 je z dnešního pohledu pravěk, ale mně bylo 31!
Slavnostní zahájení, skvělá tabule, jedli jsme a nevěděli co, důležité bylo, že nám chutnalo a komunismem odchovaný mladý muž by snědl i býka. Všechno mělo atmosféru, kterou dokreslovali místní kopce. Připadali jsme si v jako v ráji. To bylo něco jiného než s ROH do Úpy. Ráno byla rozprava s piloty, dostali jsme mapy, tabulky, značkovače pro skórování a mezi tím přívalem informací zaznělo: „nelétejte do vedlejšího údolí" a „kdo bude v problémech nebo daleko od startu, doletí pro něj vrtulník - 600 SF" SF je Švýcarský frank, měna blízká zlatu. Tak jsme to hodnotili.
A jdeme na věc.
Rolba nám veze balon na místo vzletu, auto by zapadlo a vrátilo se až na jaře. Všemu mraky čumilů, z amplionů hraje hudba.
Každou chvíli nastoupí Sparta i Slavie a doprovodí nás při vzletu. Tohle jsem ještě nezažil. Ty kopce, lidé, tolik balonů a my mezi tím.
Za pár let odtud Bertrand Pikard odletí ke své cestě kolem Zeměkoule.
Jsme připraveni. Startér mávl praporkem a mohu vzlétnout 2 000, 3 000 a už vidím Mont Blanc. Připadne mi nějak normálně. Uvědomuji si, že jsem nějak moc vysoko. Výš než ostatní a že je zde větší vítr než v údolí.
„Nelétejte do vedlejšího údolí" zní mi v uších a cítím to jako okovy z doby nedávno minulé.
Další zákazy!?
Jsem potřetí za hranicemi. Musím se držet zpátky a klesám. Dobře jsem odhadl proudění a vracím se až na dno údolí, které mne vede zpět ke startovní louce. Lidé tleskají, moderátor zvedá nadšení a upozorňuje, že jsme z Čech. Lidé tleskají nadšeněji.
Dochází plyn, ale dovolím si ještě trochu manévrovat a přistávám na louce. Je to výhoda. Rolba nám opět pomáhá. Večer je párty a já se baví s jedním Švýcarem. Téma je jasné „nelétejte do vedlejšího údolí" .
Jo a hned otočí k něčemu jinému.
Jdu spát a okovy mně tíží. Ráno ve vzduchu a pokušení sílí. Tentokrát prolétneme téměř celým údolím až tam, kde nejsou rolby a my si pěkně mákneme. Plníme lahve plynem a Švýcar mně zdraví. Viděl jsem tě. Doletěl jsi daleko a měl jsi štěstí. Tam není dobré létat. Nemusí to dopadnou dobře, konstatuje, ale nevysvětlí. Zpropadená nejistota.
Den třetí začal nevinně. Rozprava, informace o výsledcích. Stojíme si velmi dobře, děkuj. Rolba a vzlet. Startovací louka je u dojezdu k lanovce. Z budovou lanovky je silnice malý kopeček s kostelíčkem. Když někdo poprvé napsal slovo kostelíček, určitě koukal na tohle stavění. Stoupám a detailně si jej prohlížím. Stoupám výš a s ním moje sebevědomí. Zápasí s pevností železa, které mne obepíná a brání v rozletu. Jsem opět nejvýš a cílová místa mně nezajímají. V uších mi hučí výš, výš, výš ... a pak se to stalo, země se otřásla, hranice povolily a já prchám za svobodou a mizím z dohledu inkvizice. Svoboda je tak krásná a mazlivá, ale musí se za ni platit, jako děvce v přístavu.
Jeden vrchol, druhý a najednou vysílačka mlčí.
Jak se spojím s doprovodem? Přijedou pro mně? Ale co.
Ještě chvilku mám pro sebe a pak? To je jedno. Dávám si záležet s přistáním. Je asi poledne. Za pár minut je u mně vrtulník a nabízí pomoc. Já ji hrdě odmítám, věřím svým chlapcům. Vrtulník vysílačkou informuje o místě mého přistání pořadatele a ti informují doprovod. Chlapci vědí kam a vyráží za mnou. Situace vypadá jednouší. Balíme balon a těšíme se, až nás vyzvednou.
Slunce se blíží ke konci své dráhy a nás začíná pohlcovat tma a chlad. Není čím jim zavolat, mobily teprve budou vynalezeny a vysílačky se domluví na dohled. Už to není tak jednoduché jako v poledne. V osm večer se ná vkrádají do duše obavy, po deváté je to čiré zoufalství. Každé auto je marná naděje, která zase odjíždí do tmy a nechá nás svému osudu.
Okolo jedenácté promluví vysílačka a pak konečně záchrana. Vracíme se „domů". V autě je teplo a ticho. Z programu druhého dne využijeme jen plnění plynem. Nikdo nám nic neříká, mají s námi soucit. My bychom řekli, tam nesmíš, oni jen nelétejte do druhého údolí.
Až nám příště poradí, budeme je poslouchat.
Názvy a háčky k textu Honzy:
Pokušení vzduchoplavcovo
„Nelétejte do vedlejšího údolí!“ Ta věta mi nedala spát a s naléhavou umanutostí se vracela do mých myšlenek.
Nataša
Zpověď vzduchoplavce
V těch prvních letech po revoluci, kdy se na konci osmdesátých let Evropa znovu nadechovala a hranice se měnily spíš na čáry v mapách než na zdi mezi lidmi, byl horkovzdušný balón symbolem svobody, která konečně nebyla jen snem. Pro nás, kdo jsme přicházeli z bývalého Československa, měl jeho pohyb vzhůru zvláštní význam. Byla v něm odvaha vykročit do neznáma, radost z nově nabyté lehkosti i trochu naivní víra, že svět je najednou otevřený až po obzor.
Martin Paruch
Balonem za svobodou
Balonem za svobodou
„Do vedlejšího údolí nelétejte, stálo by vás to 600 švýcarských franků,“ oznámili nám bez dalších podrobností pořadatelé balonové soutěže ve Švýcarsku. Neznělo to vyloženě jako zákaz, tak jsme to ignorovali. Zákazů a příkazů jsme si užili dost za socialismu v Československu, teď už máme dva roky svobodu, tak si budeme dělat, co uznáme za vhodné.
Marek Filičko
Údolí dobrodruhů
Údolí dobrodruhů
Letím vzduchem volný jako pták a nabírám směr do zakázaného údolí. Štěstí přeje dobrodruhům, tak proč ho nepoškádlit, když mohu?
Vendula Beaujouan Langová
