"Mĕ zebou nohy."
"To známe, už se ti nechce. Vydrž, už jen dva kilásky. Když to ujde ten malej, tak ty taky."
Dĕdova široká záda nekompromisně rázují houštím směrem kostel. Je ještě hroooznĕ daleko. Všude namrzlo a polotma, ačkoliv je po obĕdĕ. Kačka klesne do závěje.
"Nedojdu tam, asi tady umřu."
"Nehrej herečku, jdeme! Mamka řekla až k Ježíškovi, a co řekne mamka to platí. Nenaloží vám nic, když za ním nepřijdete. Copak nejsi zvědavá, jak letos vypadá?"
Kačka zatne zuby a štrachá se nahoru. Nemůže risknout, že obývákovým oknem to miminko se stromečkem v ruce nevletí. I když jí ještě pořád není jasné, jak to všechno unese.
Zlatý prasátko
"Já myslím, že je to podfuk. Že to prasátko vůbec před oknem nelítá. Prasata nelítají, a víš jak je to vysoko?"
Bráška ztiší hlas.
"Prej že zase snědl omylem šunku. Omylem, chacha. A my jsme na kaši, abychom to pitomý prase viděli. Blbost. To prasátko nosí dole pod oknem na tyči taťka, na beton. Vidĕl jsem tu tyč na dvoře, fakt."
"Kecáš, brácho!"
"Kromĕ toho tady s náma nikdy neni, když na nĕj všichni koukáme."
Kačka se ošívá. Nechce, aby ta hra s tím blýskavým zvířátkem skončila. Chce, aby si máma i babi ještě i příští rok daly tu námahu. Prasátko a Ježíšek sou svatý. I když doma jinak žádný svatí nejsou. Na Vánoce prostě přijít musí, zhora, z nebe, kde jinak bydlí. I když holky ve škole říkaly...
Bĕžky pro rodiče
"Ježišmarjá mami, co s tím budem dělat?!" lamentuje mamka. "Sníh byl u nás venku ani nevím kdy a zas takoví sportovci nejsme. A na hory, to se nedá zaplatit, tak co s tím ?"
Babička rezolutně nabere dech.
"To my jsme s partou ze Sokola po válce sjezdili tady všechny stránĕ, i Mordovny. To přece musí na bĕžkách jít. Jen sportujte, ať jste dlouho mladí a svižní. Ve zdravém tĕle zdravý duch ! Když takhle krásnĕ bydlíte v přírodě..."
Taťka si odkašle a natahuje se po čtyřicátém vanilkáči.
"Přestaň, rozežranče!", pleskne ho mamka."Ty prkna tĕ neunesou!"
Kačka se baví.Tak drahý a velký dárek v jejich obýváku ! Představí si, jak by to ten Ježíšek, dřív, když byla ještě malá, tím úzkým oknem pod ten stromek rval. A teď pomáhala babi s mašlemi a balením sama.... Ach jo, už je halt velká.
Říct pravdu
"To zas bylo," vzteká se brácha. "Blbej svetr a ňáký knížky. Ani jedna hra, co sem si přál. Však sem to včas napsal a za oknem to taky bylo, tak co ještě chtĕj?"
"Neblbni, brácho, tak to dostaneš na narozky."
Z modrých kukadel vyskakují hromy blesky. Teď už skoro řve, aby to mamka s babičkou vedle slyšely.
"A ty s tím: Dĕkuju, dĕkuju Ježíšku, přesně tohle jsem chtĕla! To je ale senzační barva, díkyyyyy, holky budou čumět!"
Brácha Kačku nemilosrdnĕ paroduje a je v tom dobrej. Když zuří, tak je to fakt on.
"Přece jim nebudu kazit Vánoce. Nemůžu říct jak ty, tak tohle nechci. Je to hnusný. Chodily v tom mrazu po mĕstĕ, vybíraly to a chtĕjí ti udĕlat radost, tak se radovat prostĕ musíš!!!"
"Jak musím musím, musím říct pravdu, to leda ! Ty ségra naprogramovanĕ lžeš, každej rok znova a znova ! Jak můžeš bejt tak falešná!!!"
Dveře prásknou a Kačka polkne.
Tentokrát mu kontra nedala. Bude o tom přemýšlet.
Zkoušení podprsenky
"Jé, vona dostala svou první podprndu!" hlásí puberťák a drze zírá Kati přes rameno.
"Je fajnově béžová, tĕlová, a smíš ji prát jenom v ruce!" culí se dárkynĕ, skoro dojatĕ.
" Vyzkoušet, vy - zkou - šet !!", skanduje dĕda a taky se culí, ale jinak. Babi ho zmrazí pohledem. Je to její druhý manžel, takže vlastnĕ přiženĕný, jak zdůrazňuje mamka, a zmražovat ho musí jeho energická fešná paní pravidelně, když jde o její rodinu.
"Nic se zkoušet nebude, ona si to potom v koupelnĕ sama, že Kati?" matka zasahuje.
Kati rudne a schovává šprndu pod knížky a ponožky.
"Stejnĕ tam má, jak když kuře zobne a povytáhne," prohlásí dĕda a myslí to smířlivĕ. Pro Kati je ale představa, že jí do hrudníku zobe kuře a pak povytáhne, zvláštně vyšinutá až hororová.
A to má pečené kuře absolutně nejradši ze všeho, rozhodně víc než toho pitomého králíka, co jim ho máma ve skromných variacích nutí každou nedĕli. Jen proto, že toho mají plnou králíkárnu, kde musí Kati pravidelnĕ čistit kotce. A druhá babi je musí extra jezdit klepnout za krk až z mĕsta, protože její syn filosof si na to netroufá.
"Dĕkuju moc, to určitĕ vynosím," hodí mladá zpátky repliku do rodinného lůna a sklidí široké úsmĕvy obou žen. Nastává nová éra.
Kila
"Ježíši, to jsme byli hodný, tolik balíků," diví se babi a všichni s ní.
"Co to má bejt?" kroutí hlavou máma nad první hromadou starých novin. Když vybaluje druhou a třetí a čtvrtou, rodina už výská nadšením. Samý papír a papír, jenom samý papír.
"Musíš si to zvážit," špitne taťka a první to dojde babi, která je celoživotní dáma a celoživotnĕ drží formu.
"Stejnĕ tam má, jak když kuře zobne a povytáhne," prohlásí dĕda a myslí to smířlivĕ. Pro Kati je ale představa, že jí do hrudníku zobe kuře a pak povytáhne, zvláštně vyšinutá až hororová.
A to má pečené kuře absolutně nejradši ze všeho, rozhodně víc než toho pitomého králíka, co jim ho máma ve skromných variacích nutí každou nedĕli. Jen proto, že toho mají plnou králíkárnu, kde musí Kati pravidelnĕ čistit kotce. A druhá babi je musí extra jezdit klepnout za krk až z mĕsta, protože její syn filosof si na to netroufá.
"Dĕkuju moc, to určitĕ vynosím," hodí mladá zpátky repliku do rodinného lůna a sklidí široké úsmĕvy obou žen. Nastává nová éra.
Kila
"Ježíši, to jsme byli hodný, tolik balíků," diví se babi a všichni s ní.
"Co to má bejt?" kroutí hlavou máma nad první hromadou starých novin. Když vybaluje druhou a třetí a čtvrtou, rodina už výská nadšením. Samý papír a papír, jenom samý papír.
"Musíš si to zvážit," špitne taťka a první to dojde babi, která je celoživotní dáma a celoživotnĕ drží formu.
"Jo, to jsou ty jeho kila, co shodil," rozesmĕje se a všichni o překot začnou zeštíhlenému novopečenému podnikateli klepat na rameno. I matka, a ta štĕdrovečerní pusa přede všemi je možná ta nejhezčí apoteóza...
Vánoce u cizích
Katce je divně. Od žaludku i jinak. To asi ani nebudou Vánoce, tisíc kilometrů od našich. U jeho rodiny, jakože u cizích. Vĕzí v decentním novém kostýmu pro tĕhotné, rozbaluje drahý šmuk a snaží se neříct nic špatnĕ. Ani v němčinĕ, ani vůbec. Asistuje nesměle v kuchyni a je ohromená mísami, stříbrem, dlouhým vyprávĕním u stolu a smokingy pánů. Neví, jestli si zvykne. Jestli ještě nĕkdy bude mít Vánoce, jako ona, Kačka. Zatím je jen divnĕ.
Ale koneckonců, celý svět je divadlo.
A je po Vánocích
Ten kluk určitĕ lehne. Možná i oba. Kati poslouchá přerývané dýchání a plné nosy a tiší nekonečné klukovské tahanice na zadním sedadle. Ten přejezd trvá skoro celý den, hošíci potřebují pauzy. Venku šedohnusnĕ a dálniční černosníh, muž naprudĕný, že tĕch dárků zase veze tolik.
Ale co má dĕlat ? Jsou to hlavní svátky v roce, a ona je nikdy nikdy nikdy neslaví doma. Přijedou a začnou nakupovat a vařit, protože tchán s tchyní stárnou a přípravy už nezvládají. Všeho všichni chtějí míň, dárků, svĕtel, svíček, návštěv, jídla i hudby. Kluci a ona sama by zase rádi víc. Víc radosti, víc naivity, víc blbnout. Ale domácí chtĕjí ticho a klid, celé ty dva vánoční týdny. Kati slyší, jak jí skřípají zuby. Samy od sebe.
No co, zaleze si do spodního Hobbyraumu , vyzdobí si to tam cetkami a symboly, tchán bude nahoře předčítat klukům Maxe a Moritze a ona bude polykat jednu knížkou za druhou a slavit třeba s rodinou Mannů v Lübecku, tam jí to chutná.
Moje kontravánoce, usmĕje se v duchu a začne se skoro tĕšit.
Snad si tchán letos na božíhodový obĕd uspoří aspoň to své úlevné: A je po Vánocích...
Šarády u moře
Gymnazista se rozplácne na podlaze a sepisuje body. Dva proti dvĕma, na střídačku. Skvĕlá zábava plná pantomimy a veselých narážek. Rodinný program v úzkém kruhu, jižní slunce a procházky na pláži plné ptáků. Antistres, všichni v tričku, vařit se musí nebo i nemusí, všude číhá pizza nebo vongole. Kluci hrají s místními po parcích fotbal a rodiče usrkávají vánoční sbrizz. Venku, pod jasnou oblohou, mezi uvolnĕnými manželkami a přítelkami, které ani nenapadne dohlížet na krocana či husu, maximálně nakrájet fondy.
Minimalistické svátky, trochu lametty, trochu televize, a hlavnĕ dobrá nálada, daleko od domácích hroud, kde se marnĕ nahání harmonie.
Dolce vita a hned nĕkolik Babbo Natale na kolech na pĕší zónĕ. Jeho rodinu vidĕli před svátky a její přijde na řadu v půlce ledna. Kati vezme toho svého za ruku a vyrážejí k lagunĕ na západ slunce. Teď se žije přítomností. Ještě pár dní v ráji, v tom třetím svĕtĕ, to jsou jejich Vánoce.
Guma v troubĕ
"To smrdí!" otřásá se hlava rodiny a má pravdu. Veganská pečínka dá zabrat, čichovĕ jim všem a chuťovĕ i tomu ragbistovi, co se před osmi lety rozhodl veganštit. Katka se nervuje. Nový byt, kluci už bydlí sami, spousta prostoru, ale i bĕhání. Kopíruje snaživĕ tchyniny recepty, k ničemu. Jeden synátor nechce jíst nic a druhý se cpe gumou a zrním, alespoň pĕti druhy, a všechny mají náročný čas přípravy.
Manžel ustupuje od smokingu, rád by pronášel moudra, ale jeden následník se s ním jen hádá a druhý ho neposlouchá. Když se vede rodinný Smalltalk, tak jim to nejde dost do hloubky, když se zatne do živého, létají třísky. Pokaždé exploze.
"Neříkej mu to," prosí Kati v pracovně, "nech ho alespoň tyhle dny na pokoji. Zase to nevydrží a zdrhne. Jenom přilíváš oleje do ohnĕ!"
"Přece si tady nebudeme hrát na nĕco, co nejsme. A kdy mu to teda mám říct? Vždyť jsou oba pořád v tahu! Právě teď je příležitost na vážné rozhovory. Oni už konečnĕ musí dozrát!"
Katka otvírá další láhev. Nejradĕji by se začala modlit. Kdyby to umĕla.
Jen jeden syn
"Přijde? Co říkal??"
Katka visí muži na rtech.
"Ne. Chce být sám. Zůstane doma."
"A co na to benjamín...? Nemohl by to zkusit...."
"Nech ho, Kati, nech to být. Alespoň že se mnou mluvil." Katka ztratí barvu.
"Kdybys mi před pĕti lety řekl, že tady budeme na Štĕdrý večer sedĕt takhle rozhozenĕ, jenom ve třech, nevĕřila bych ti to. Jak na tom byl, když mluvil? Mám strach..."
"Musíme to vydržet. Budu mu volat."
"Naši to určite budou zkoušet taky. Jen aby bral telefon."
Kati ví, že to má být trest. Večer nĕjak přežijí, mladší se hroznĕ snaží zaplnit tu díru a pusa mu jede jako nikdy.
Už kvůli nĕmu musíme udržet nervy na uzdĕ a fungovat jako normálně, i beze spánku.
A když to zvládneme, budou zase dva.
Mahalia stárne
Katka má nejradĕji ty zezadu propletené ruce. To objetí ve čtyřech. Nejdříve zazvonĕní. Pak i s dĕtmi vstoupí. Vždycky tiše stojí, všude zhasnuto, tisknou se k sobĕ, dojaté slavnostní obličeje otočené smĕrem k té záři. Pomalu se zklidňuje dech. Každý se snaží zaposlouchat do dramaticky lkavého hlasu z rohu pokoje. Alespoň dvĕ sloky.
Kati klouže očima po nadílce a v pamĕti hledá zapomenuté dárky po skříních. Čichem automaticky zkontroluje stav platýze na pánvici. Na tu kombinaci nejdříve nadílka potom dinner už si dávno zvykla. Kristuspán už jí nechybí, zapĕla si ho v Adventu a v lepším vícehlase než doma. Doma, kde se slaví Vánoce. S tĕmi, které milujeme. Při Tiché noci přepsané do spirituálu. Tmavý alt padá do prostoru, jako už roky. Jako každý rok.
"Nĕjak stárne, ta Mahalia," usmĕje se muž.
"Ty pauzy jsou čím dál tím delší."
Vánoce u cizích
Katce je divně. Od žaludku i jinak. To asi ani nebudou Vánoce, tisíc kilometrů od našich. U jeho rodiny, jakože u cizích. Vĕzí v decentním novém kostýmu pro tĕhotné, rozbaluje drahý šmuk a snaží se neříct nic špatnĕ. Ani v němčinĕ, ani vůbec. Asistuje nesměle v kuchyni a je ohromená mísami, stříbrem, dlouhým vyprávĕním u stolu a smokingy pánů. Neví, jestli si zvykne. Jestli ještě nĕkdy bude mít Vánoce, jako ona, Kačka. Zatím je jen divnĕ.
Ale koneckonců, celý svět je divadlo.
A je po Vánocích
Ten kluk určitĕ lehne. Možná i oba. Kati poslouchá přerývané dýchání a plné nosy a tiší nekonečné klukovské tahanice na zadním sedadle. Ten přejezd trvá skoro celý den, hošíci potřebují pauzy. Venku šedohnusnĕ a dálniční černosníh, muž naprudĕný, že tĕch dárků zase veze tolik.
Ale co má dĕlat ? Jsou to hlavní svátky v roce, a ona je nikdy nikdy nikdy neslaví doma. Přijedou a začnou nakupovat a vařit, protože tchán s tchyní stárnou a přípravy už nezvládají. Všeho všichni chtějí míň, dárků, svĕtel, svíček, návštěv, jídla i hudby. Kluci a ona sama by zase rádi víc. Víc radosti, víc naivity, víc blbnout. Ale domácí chtĕjí ticho a klid, celé ty dva vánoční týdny. Kati slyší, jak jí skřípají zuby. Samy od sebe.
No co, zaleze si do spodního Hobbyraumu , vyzdobí si to tam cetkami a symboly, tchán bude nahoře předčítat klukům Maxe a Moritze a ona bude polykat jednu knížkou za druhou a slavit třeba s rodinou Mannů v Lübecku, tam jí to chutná.
Moje kontravánoce, usmĕje se v duchu a začne se skoro tĕšit.
Snad si tchán letos na božíhodový obĕd uspoří aspoň to své úlevné: A je po Vánocích...
Šarády u moře
Gymnazista se rozplácne na podlaze a sepisuje body. Dva proti dvĕma, na střídačku. Skvĕlá zábava plná pantomimy a veselých narážek. Rodinný program v úzkém kruhu, jižní slunce a procházky na pláži plné ptáků. Antistres, všichni v tričku, vařit se musí nebo i nemusí, všude číhá pizza nebo vongole. Kluci hrají s místními po parcích fotbal a rodiče usrkávají vánoční sbrizz. Venku, pod jasnou oblohou, mezi uvolnĕnými manželkami a přítelkami, které ani nenapadne dohlížet na krocana či husu, maximálně nakrájet fondy.
Minimalistické svátky, trochu lametty, trochu televize, a hlavnĕ dobrá nálada, daleko od domácích hroud, kde se marnĕ nahání harmonie.
Dolce vita a hned nĕkolik Babbo Natale na kolech na pĕší zónĕ. Jeho rodinu vidĕli před svátky a její přijde na řadu v půlce ledna. Kati vezme toho svého za ruku a vyrážejí k lagunĕ na západ slunce. Teď se žije přítomností. Ještě pár dní v ráji, v tom třetím svĕtĕ, to jsou jejich Vánoce.
Guma v troubĕ
"To smrdí!" otřásá se hlava rodiny a má pravdu. Veganská pečínka dá zabrat, čichovĕ jim všem a chuťovĕ i tomu ragbistovi, co se před osmi lety rozhodl veganštit. Katka se nervuje. Nový byt, kluci už bydlí sami, spousta prostoru, ale i bĕhání. Kopíruje snaživĕ tchyniny recepty, k ničemu. Jeden synátor nechce jíst nic a druhý se cpe gumou a zrním, alespoň pĕti druhy, a všechny mají náročný čas přípravy.
Manžel ustupuje od smokingu, rád by pronášel moudra, ale jeden následník se s ním jen hádá a druhý ho neposlouchá. Když se vede rodinný Smalltalk, tak jim to nejde dost do hloubky, když se zatne do živého, létají třísky. Pokaždé exploze.
"Neříkej mu to," prosí Kati v pracovně, "nech ho alespoň tyhle dny na pokoji. Zase to nevydrží a zdrhne. Jenom přilíváš oleje do ohnĕ!"
"Přece si tady nebudeme hrát na nĕco, co nejsme. A kdy mu to teda mám říct? Vždyť jsou oba pořád v tahu! Právě teď je příležitost na vážné rozhovory. Oni už konečnĕ musí dozrát!"
Katka otvírá další láhev. Nejradĕji by se začala modlit. Kdyby to umĕla.
Jen jeden syn
"Přijde? Co říkal??"
Katka visí muži na rtech.
"Ne. Chce být sám. Zůstane doma."
"A co na to benjamín...? Nemohl by to zkusit...."
"Nech ho, Kati, nech to být. Alespoň že se mnou mluvil." Katka ztratí barvu.
"Kdybys mi před pĕti lety řekl, že tady budeme na Štĕdrý večer sedĕt takhle rozhozenĕ, jenom ve třech, nevĕřila bych ti to. Jak na tom byl, když mluvil? Mám strach..."
"Musíme to vydržet. Budu mu volat."
"Naši to určite budou zkoušet taky. Jen aby bral telefon."
Kati ví, že to má být trest. Večer nĕjak přežijí, mladší se hroznĕ snaží zaplnit tu díru a pusa mu jede jako nikdy.
Už kvůli nĕmu musíme udržet nervy na uzdĕ a fungovat jako normálně, i beze spánku.
A když to zvládneme, budou zase dva.
Mahalia stárne
Katka má nejradĕji ty zezadu propletené ruce. To objetí ve čtyřech. Nejdříve zazvonĕní. Pak i s dĕtmi vstoupí. Vždycky tiše stojí, všude zhasnuto, tisknou se k sobĕ, dojaté slavnostní obličeje otočené smĕrem k té záři. Pomalu se zklidňuje dech. Každý se snaží zaposlouchat do dramaticky lkavého hlasu z rohu pokoje. Alespoň dvĕ sloky.
Kati klouže očima po nadílce a v pamĕti hledá zapomenuté dárky po skříních. Čichem automaticky zkontroluje stav platýze na pánvici. Na tu kombinaci nejdříve nadílka potom dinner už si dávno zvykla. Kristuspán už jí nechybí, zapĕla si ho v Adventu a v lepším vícehlase než doma. Doma, kde se slaví Vánoce. S tĕmi, které milujeme. Při Tiché noci přepsané do spirituálu. Tmavý alt padá do prostoru, jako už roky. Jako každý rok.
"Nĕjak stárne, ta Mahalia," usmĕje se muž.
"Ty pauzy jsou čím dál tím delší."
