Jak beletrie, tak žurnalistika se řídí pravidlem, že nadpisu je nutno věnovat obzvláštní péči: je tím háčkem, co chytí pozornost čtenáře.
Další zásadou volající po popření je rada omezující a vylučující přechodníky beroucí textu dynamiku bezmála stejnou měrou, jakou se to děje užitím slov v pasivním tvaru, což je plně prokázáno, podobně jako dlouhé věty s přemírou odboček (a nebo závorek) a vět vedlejších probouzejí ve čtenáři pocit odcizení, ba ztracenosti v zavádějících podrobnostech, místo aby jej rytmus střihu krátkých a dlouhých vět plných verbální akce vtahoval do víru událostí...
Další známé pravidlo praví, že opakování slov působí v textu škodlivě, čtenáře připravuje o požitek z četby a jen opakované čtení napsaného může odhalit a pak napravit škody.
Jsou i další pravidla, která lze porušit. Například nastolit nějakou otázku a pak ji v textu nezodpovědět. Nebo nezmínit její nezodpověditelnost.
Za druhé tu máme pravidlo triád, kterému jsme už jako děti uvykli v pohádkách.
To mě přivádí k odlišnému soudku: co zní jako dobrá hláška v hovorovém projevu, vyzní jako klišé v psané podobě, na to lze vzít jed, to je všem jasné jako facka.
A nakonec může jeden napsat větu, jež se ničemu neprotiví, dává smysl, ale nepohlídal si, zda ji lze vůbec vyslovit, nepodobá se drhnutí hrsti prsti v krku.
Okouzlený úplněk nemrkajícím zrakem nechť nás střehne před zatuchlinou knižnosti a úporné přičinlivosti tzv. „dělat literaturu“. Tím, že si vzpomeneme na květnatá vyjádření Májovců, kteří obdarování múzami k nám pěli zlatem ve svých hrdlech náměty pro maturitní otázky.
Mezi všemi pravidly, která jsem dnes porušil, uctím alespoň jedno.
Skončím včas, i když chyb, které jeden může psaním napáchat, je nespočet.
Třeba pro samé úvody a odbočky se nedostat k hlavnímu, a tím je uvedení literárního večera tvorby účastníků kurzu “Psaní podle Lustiga”. Právě oni na svých dílech prostých chyb napraví, co mnou bylo exemplárně zkaženo.
Okouzlený úplněk nemrkajícím zrakem nechť nás střehne před zatuchlinou knižnosti a úporné přičinlivosti tzv. „dělat literaturu“. Tím, že si vzpomeneme na květnatá vyjádření Májovců, kteří obdarování múzami k nám pěli zlatem ve svých hrdlech náměty pro maturitní otázky.
Mezi všemi pravidly, která jsem dnes porušil, uctím alespoň jedno.
Skončím včas, i když chyb, které jeden může psaním napáchat, je nespočet.
Třeba pro samé úvody a odbočky se nedostat k hlavnímu, a tím je uvedení literárního večera tvorby účastníků kurzu “Psaní podle Lustiga”. Právě oni na svých dílech prostých chyb napraví, co mnou bylo exemplárně zkaženo.
