Poprvé za mnoho let je na Staroměstském náměstí ticho a prázdno. Ještě nedávno jsem nadávala, že nekonečný dav turistů ruší můj klid.
Teď je dlažba náměstí pomalovaná kříži. Svíčky a kytice připomínají něčí vyhaslý život.
V poledne, jako každý den, zazvoní smrtka na orloji a nastává čas pro přehlídku apoštolů. Netušila jsem, že ticho může bolet.
Modlím se, aby náměstí znovu, místo křídových křížů, zaplnil dav turistů.
Sednu si k šicímu stroji a začínám šít roušky. Chce se mi rozbít to ticho šumem stroje, a s každou sešitou rouškou si říkám, lidi neumírejte.
V tu dobu, na letišti radostně vítají členové Babišovy vlády letadlo z Číny plné modrých roušek, 25 korun za kus. Kolik chlouby zní v hlase předsedy vlády, kolik reportérů posílá do éteru mimořádnou zprávu.
Nesu ušité roušky ke stojanu, který někdo neznámý vyrobil, a přidám k různobarevným rouškám ty své. Nikdo neví, kdo je tam dal, nikdo neví, kdo je vezme.
Dobrý skutek je tichý.
Minulý čas:
V poledne, jako každý den, zazvonila smrtka na orloji a nastal čas pro přehlídku apoštolů. Netušila jsem, že ticho může bolet.
Modlila jsem se, aby náměstí znovu, místo křídových křížů, zaplnil dav turistů.
Sedla jsem si k šicímu stroji a začala šít roušky. Chtělo se mi rozbít to ticho šumem stroje. A s každou ušitou rouškou jsem šeptala: "Lidi neumírejte."
V tu dobu na letišti radostně vítali členové Babišovy vlády letadlo z Číny plné modrých roušek, 25 korun za kus. Kolik chlouby znělo v hlase předsedy vlády, kolik reportérů posílalo do éteru mimořádnou zprávu.
Zanesla jsem své ušité roušky ke stojanu, který někdo neznámý vyrobil. Přidala jsem je k dalším podomácku vyrobeným pestrobarevným rozškám. Nevěděla jsem, kdo je tam dal, stejně jako nikdo nebude vědět, kdo je vezme.
Dobrý skutek je tichý.
