Mohu tě pozvat na procházku Berounem? - napsal Honza Smrčka

Beroun je město dvou tváří. Jedna je velmi starobylá a druhá velmi moderní. Nic mezitím. Je to opravdu zvláštní a jedinečné město a je to dáno svébytnou historií. Status města získalo v roce 1265 a letos slaví 760 výročí. Bylo založeno na obchodní stezce mezi Prahou a Norimberkem na břehu řeky Berounky při soutoku s Litávkou. Málo se ví, že Berounka je jediná řeka, která dostala jméno podle města, kterým protéká. Důsledkem je to, že do Plzně přitéká 5 řek, ale z Plzně vytéká vytéká pouze Berounka, která nikde nepramení. Město, jako každé jiné se muselo bránit a mělo své hrady a vstupní brány, jsou součástí města a stojí dodnes. My tak víme, že město žilo v obdélníku cca 800 x 1200 metrů. To není na město, které zůstalo mezi hradbami 600 let, mnoho.

Význam Beroun byl dán trhovci obchodní činností a také tím, že bylo na půl cesty mezi Pražským hradem a královským hradem Žebrák, který je dva dny cesty od trůnu. Králův průvod se zde pravidelně zastavil. Teprve Karel IV. postavil nový hrad blíže tak, aby byl ve vzdálenosti na jeden den jízdy od Prahy - Karlštejn. To ovšem nemělo na význam Berouna velký vliv. Bylo stále královské a čile se zde obchodovalo.
Do města vstoupíme jako královský průvod od řeky, a to Pražskou Branou. Je vystavěna klasickém barokním slohu, takhle ji známe dnes. Je tak prostorná, že jí mohou projíždět plně naložené vozy. Dnes je pouze pro pěší. Pouze jeden blok domů nás dělí od náměstí.

Je nezvykle prostorné, což je ideální pro pořádání trhů. Jsou zde i dnes, tak jako po staletí. Na náměstí nestojí domy s obvyklým podloubím. Je před nimi poměrně široký chodník. Pak úzká silnice s možností parkování aut. Za nimi opět chodník, kde stojí stánky trhovců. Uprostřed náměstí je mezi stánky trávník, kašna a památník mistra Jan Husa, po němž je náměstí pojmenováno. S památníkem koresponduje dům s grafity s husitskou tematikou. Na jižní straně náměstí stojí radnice s balkonem v neobarokním slohu. Radniční balkon je ve starém městě jediný. Pokud bychom šli na sever, pouze jedna řada domů nás bude dělit od hradeb. Jižní a západní hradby jsou o jednu ulici dál. V západní části města je římskokatolický kostel s výraznými prvky husitské evangelické církve. Tato církev byla jakýsi undergroundem či disidentem minulých let a přesto mělo město statut královského.

Opustíme dějiny západní Plzeňskou branou a je nám jasné, že opouštíme historii. Proti nám stojí tvrdá současnost. Už neuvidíme nic staršího víc jak 100 let. Na jih centra letí na sloupech dálnice do Plzně a Norimberka, za ní autobusové a vlakové nádraží. To je vše. Kousek několika asi 50 let starými věžáky je bývalá textilka TIBA, kterou developer přetváří na něco velmi současného. To vše končí původní cestou na Plzeň. Od této cesty na sever bylo postaveno mnoho soukromých vil, škola a pár servisních středisek. Trochu překvapivě se objevilo i pár paneláků a to je vše? Ne kousek od centra je nevysoký kopeček s rozhlednou, medvědáriem a letním kinem.

Beroun má také Zion stadion, Plavecký areál a s tělocvičnami, Polykliniku a Nemocnici, velký autokemp. Množství restaurací různého stylu a hrdost. Vrcholem kulturní sezony je obvykle Talichův Beroun, měsíční festival vážné hudby s dlouhou tradicí.

Beroun má asi 25 000 obyvatel, kteří žijí převážně ve vilkách nebo domcích. Je zde také nevelké sídliště paneláků a obchodní centrum, kde jsou zastoupeny všechny obchodní řetězce, takže máte pocit, že zde musí žít půl Prahy. Přesto se všichni uživí. Beroun je prostě město obchodníků a s touhle bombou se 

s vámi rozloučím.