3. květen 1842 – napsala Věra Staňková

Grafitová kamna

Už od rána měl Rüdiger, svobodný pán ze Stillfriedu, dobrou náladu. Jako ředitel svojanovské továrny na výrobu grafitových výrobků čekal vzácného hosta z Litomyšle, majitele tamního pivovaru. Docela se na něj těšil. Ti dva se nikdy předtím nepotkali, ale Rüdiger o svém hostu hodně slyšel. Pivovarník měl pověst veselého chlapíka a ambiciózního podnikatele. 

Rüdiger ho chtěl poznat osobně a také u něj tušil velký obchodní potenciál.
Odpolední setkání předčilo očekávání.

O stařeně, která zavřela oči - napsala Dana Emingerová

Na hradě Svojanov léta visel v jídelně obraz staré paní z konce 19. století. Její oči byly zvláštní – nehleděly na malíře, ale jako by za jeho zády vyhlížely někoho, kdo měl přijít.

Jednoho dne procházla komnatami skupina malých školáků a v jídelně se kluci začali smát: „Proč ta babička na obraze spí?!“ 

A kastelán zůstal stát jako přimražený. Stařena měla skutečně oči zavřené. 

Když děti odešly, dal kastelán obraz prozkoumat. Na hradě však nikdo nepřišel na to, co se stalo. Portrét byl pod sklem, rám držel jako přibitý a pečeť na zadní straně zůstala neporušená. Jen na rozostřené fotografii v hradním katalogu zůstal důkaz o původní podobě malby, když žena ještě koukala do světa a pozorovala místnost za umělcovým ramenem.

Noc na hradě – napsala Věra Staňková

Už hodinu přemýšlím, zda budu mít dost odvahy přespat přímo na hradě v místě, o kterém se říká, že na něm straší. Jsem vybavená spacákem, baterkou i mobilem s kamerou na noční vidění, ale stále ještě trochu váhám a čtu si příběhy různých badatelů, kteří to už přede mnou zkusili. Svojanov je totiž jedním z nejtajemnějších českých hradů, a proto láká... 

Kolik lidských příběhů se tu od středověku odehrálo, a ne všechny měly happyend. Dokladem jsou zdejší pověsti o zazděných silných mužích a dokonce i dětech. Také se dívám se na video novináře a spisovatele Jaroslava Mareše, který přespal na Svojanově v sálech, o kterých se traduje, že se v nich odehrála velká rodinná tragédie.

Zazděná láska - napsala Dana Emingerová

Při proražení nové brány v roce 1805 se objevilo sklepení, jehož temné schodiště vydalo kostru ženy. Ukázalo se, že pochází z 16. století, kdy na Svojanově vládl krutý pán Hertvík Žehušický. 

Po dvě staletí si lidé vyprávěli příběh o tom, jak se Hertvík zamiloval do krásné Kateřiny Rabenhauptové z Lichtenburka a donutil ji vzít si ho za muže. Jenže Kateřinino srdce stále patřilo hradnímu kováři, se kterým se nepřestala scházet ani po svatbě. 

Jednoho dne na rozcestí před Rohoznou jejich tajemství Hertvík odhalil. Kovář přišel o ruce i život a Kateřinu nechal manžel zaživa zazdít do hradního sklepení. Pak se sice znovu oženil za Bohunku Zárubovou z Hustířan, ale krátce po svatbě v roce 1578 zemřel. Každou noc totiž k němu doléhal hlas jeho krutě potrestané manželky. 

Příběh lásky z rozcestí - napsala Jana Bednářová

Spanilá Kateřina, mladá paní, toužila po lásce a milování. Jakub, statný kovář ze vsi Rohozná, vše v dostatečné míře, Kateřině dával. Jenže rodiče ji za šlechtice Hertvíka, pána hradu Svojanov, provdali. Ale i tak se s Jakubem, pod hradem na rozcestí, scházívali. Krásné bylo jejich milování, i když v utajení zůstávali.

Jednoho dne, za vidinou odměny a chvály, ne moc hezká, ne moc chytrá, služebná, Josefína, vše o jejich lásce, pánu hradu, vyzradila. Omluvme tu hloupou ženu, snad ani nemohla dohlédnout následků svého činu.

Stavební úpravy - napsala Nataša Richterová

„Má paní, stůjte! Má paní. No tak, Kunhuto, můžeš se chvilku zastavit?“
Záviš z Falkenštejna se vrátil po třech měsících na Svojanov. Těšil se, že spočine v klidu na domácí půdě. Že spočine v náruči milované ženy. Namísto klidu ho však přivítal zmatek a hluk ze staveniště. Namísto vřelého přijetí, přísná odměřenost a chlad podivný, jaký u Kunhuty neznal. Sotva půl slova s ním promluvila a neustále se buď modlila, vyšívala nebo čeládku peskovala.
Záviš nechápal, který čert ji posedl. Nejen, že se mu vyhýbala, ale ona se snad dočista zbláznila, pomyslel si.

O svojanovském správci Rašínovi - napsala Dana Emingerová

Loutka správce Rašína v hradní expozici

V 15. století spravoval hrad Svojanov a celé panství Boskoviců rytíř Rašín. Tehdy Boskovicové rozšiřovali hradby o vnější hradební obvod se sedmi baštami a krutý správce nejen nutil poddané pracovat až do úmoru a vyčerpání, ale podle dávného zvyku zazdíval silné muže do hradeb, aby s posledním výdechem předali mocným zdem svou sílu. 

Časem si však uvědomil, že zazdíváním urostlých poddaných přichází o zdatné pracovníky, a tak sáhl po „jednodušším řešení“ a do hradeb nechal zaživa zazdít třináct dětí. Jeden z chasníků za to bezcitného Rašína proklel.

S Rašínem na prohlídce – Věra Staňková

Jmenuju se Rašín a jsem hradní kocour. Bavím se tím, že na Svojanově chytám myši, loudím dobroty po turistech v hradní restauraci, nechávám se hladit a někdy s nimi chodím na prohlídky. Mám tu výhodu, že s černým kožichem se sem docela hodím. 

Nejvíc mne baví noční túry, kdy se lidi víc bojí a věří kastelánovi ty báchorky, co jim pořád dokola vykládá. Jako tu pověst o zlém statkáři Rašínovi, po němž jsem dostal jméno a který už pět století jezdí v noci z Rohozné na Svojanov na ohnivém býku.

Storýčko - napsala Nataša Richterová

Když se Vilemína na parkovišti vysoukala ze svého fiátku, zvedla oči. Před ní se tyčil hrad jako z pohádky. Romantika. Vilemína byla nadšená.
Po nekonečné cestě, která se kroutila lesem a připomínala spíš horor, to byla příjemná změna žánru. Vilemína studovala třetím rokem literaturu, a tak dokázala ocenit dobře vystavěný příběh. Ta kamenná věž byla mega! Skvělé kulisy pro první selfie na profilu o knížkách a gotickém stylu oblékání. Na Instagram napsala: New place, new job, #Gothic queen. 

Přivítala se s kastelánem a ostatními, kteří měli stejně jako ona celé léto dělat průvodce. Vydali se na společnou prohlídku hradu. Postupně prošli všechny prostory, komnaty i sklepení. V jedné místnosti se jí najednou udělalo nevolno. Přešla k otevřenému oknu a dýchala. O moc lepší to ale nebylo. Měla divný pocit, že ji někdo pozoruje.

Svojanovská věštba - napsala Dana Volfová

Historický film Záviš a Kunhuta (1985)

Královna Kunhuta, vdova po Přemyslu Otakarovi II., hledí zamyšleně z okna. Její láska k Závišovi a že jej rádcem svým učinila, všem trnem v oku. Neprospěje to ani jejímu synovi Václavovi. I když má Záviše rád. Při pomyšlení na Záviše se Kunhuta šťastně usměje a zasní.
Nemůže však dostat z hlavy dnešní příhodu na trhu. Nějaká žena tam mluvila o ní a Závišovi. Kunhuta zachytila jen pár slov, co jí teď hrůzu nahání. Ptala se po té ženě a řekli jí, že to je Cikánka, věštkyně Katarína. Nedá jí to a přikáže služce, ať ji okamžitě přivede. 

Po chvíli vstoupí do Kunhutiny komnaty mladá Cikánka, postrkovaná dovnitř služebnou.

Svědectví hradu Svojanov - napsala Jana Bednářová

Vlhká vůně jehličí naplnila prostor komnaty. Záviš vstal a s pohárem rudého vína přistoupil k oknu. S pohledem upřeným k nebi jej zavřel a otočil se ke krbu.
Praskání dřeva a malé jiskry odlétající z temnoty krbu, připomínaly černé nebe plné hvězd nad hradem. Zvuk sýčka nebo možná puštíka, se zařezával do uší, jako nepravidelný praskot dřeva v krbu.
Před krbem seděla jeho láska, jeho síla, Kunhuta. S uvolněnou královskou elegancí se opřela o polštář na vrstvách huňatých kožešin z ulovených medvědů a vlků. 

Zadíval se na křivky jejího ladného těla a projel jím záblesk touhy. Nepoddal se jí.

Záviš a Kunhuta - napsala Dana Emingerová

Když král Přemysl Otakar II. padl na Moravském poli, zůstala po něm vdova Kunhuta a sedmiletý následník trůnu Václav. Jeho poručnictví se ujal - z pověření vítězného římského krále Rudolfa Habsburského - vzdálený příbuzný. Jmenoval se Ota Braniborský a přijel s vojskem, které zemi jen plenilo. Cizáci plundrovali vesnice, zabíjeli venkovany a znásilňovali ženy. A poručnictví nad Václavem Ota pojal také po svém - zavřel kralevice i jeho matku na hradě Bezděz.

Ohlasy na Svojanov: Černá hradní věž, mučírna, zazděná Kateřina a středověká hostina

Svojanov je pro literární dílnu jako stvořený. Stačilo projít temnou mučírnou se skřipcem a španělskou botou, vystoupat na hradní věž, vyslechnout příběh o zazděné Kateřině, ohnivém býku statkáře Rašína nebo usednout ke středověké hostině, kde se maso trhalo rukama jako před staletími. Hrad založený Přemyslem Otakarem II. nás na pár dní vtáhl do světa gotických hradeb, tajných chodeb a legend. A tak jsme psali jako o život... Povídky vznikaly v loveckém salónku a hned se četly na hradním nádvoří. Kastelán Pavel Haluza nás provedl od hladomorny až po věž a místní černý kocour Rašín působil jako dokonalé strašidlo. 

Literární dílna na hradě Svojanov 3.-6. září 2026, svojanovské příspěvky zde

Rytíř a sedmikráska - napsal Šimon Pravda

Poklekl rytíř k sedmikrásce, 

té ptá se: "Má-, máš mě ráda?

Ona se lekla, v té otázce skví věta, 

co trhá listy v smrt.

 
Květů se nikdo nikdy přece neptá. 

"Ano pro něj jsem vzkvetla."
Pod tíhou zbroje svírá ruce, 

co ničí, jí se nedotknou.

 
Pro ni jen oči v tom spatří krátce, 

v její Kráse proč on žil
Rytíř se svalí pospas lásce, 

z ran mu smrt se zbarví v látce.

Snění o mlsné - napsala Zdena Součková

Slunce se opírá do hradních zdí. Dnes výjimečně můžu před hradby, dnes je totiž výjimečný den.
Původně mě chůva za trest vykázala do mé komnaty. Přistihla mě totiž, jak šmejdím po kuchyni a hledám dobrůtky. Podařilo se mi ukrást sladkou hrachovou homoli. Je míchaná s medem a politá sádlem… ještě teď cítím tu sladkou chuť na jazyku. Ale přesvědčila jsem chůvu, aby mi dovolila jít do zahrady. Naštěstí je tak zaneprázdněná, že se mě ráda na chvíli zbaví.
Nejsem sama, to bych se bála, jdou se mnou dva velcí ozbrojenci.
Bože, jak ráda se vyhřívám na slunci! Na hradě bývá pořád chladno.

Kunhuta na Svojanově - napsala Dana Volfová

Kunhuta, vdova po králi Přemyslu Otakarovi II., vyprovodila Záviše na nádvoří hradu Svojanov. Ještě cítí omamnou chuť jeho polibku a bůhví pokolikáté opakuje si jeho slova: „Kunigund, musím mluvit s biskupem dřív, než naši nepřátelé. Než se stmí, máš mě nazpět, lásko moje milená.“
„Bůh tě opatruj, Záviši. Navrať se brzy!“
Drahnou dobu toulá se královna zámeckými zahradami. Opájí se krásou a vůní květin v růžovém sadu, hrajícím všemi barvami.

Svojanov - napsal Marek Bucko

Na počátku gotiky, místo vší rotyky
Přemysl Otakar druhý, jelikož neměl dluhy
postavil na obchodní stezce hrad.
Aby ho přestali lapkové srát.
Mezi Brnem a Litomyšlí, protože kupci, když z Brna vyšli
Do Litomyšle již nepřišli.