![]() |
| Grafitová kamna |
Rüdiger ho chtěl poznat osobně a také u něj tušil velký obchodní potenciál.
Odpolední setkání předčilo očekávání. Oba muži si rozuměli, doplňovali se, mluvili o svých plánech. Poté, co spolu strávili dvě hodiny v nedalekých Hutích, obcházeli společně ložiska grafitu a Rüdiger zaujatě vyprávěl o těžbě, o dvanáctimetrových štolách i o tom, jak se kvalitní grafit vyváží v sudech do Anglie anebo jak se z něj vyrábějí sochy, vázy a další umělecké předměty, odebrali se společně zakončit své první setkání na svojanovský hrad.
„Jen pojďte dál a odložte si,“ nabádal Rüdiger svého hosta v pánském salonku. Jednoduchým gestem ho pobídl, aby si odložil kabát a klobouk, usadil ho ke stolu a otevřel dvířka zdobené komody, z níž vyndal dvě malé broušené skleničky.
„Na květen docela sychravo, že? Mohu vám nabídnout domácí likér?“
Pivovarník souhlasně přikývl. Byl z odpolední prohlídky celý zmrzlý a ošlehaný větrem, takže mu něco na zahřátí přišlo vhod. Uvědomil si, že v místnosti je příjemné teplo. Kamna! Vždyť kvůli grafitovým kamnům vlastně přijel! Neměl však zdání o Rüdigerově oblíbeném obchodním tahu – nejdřív nechat hosta co nejvíc promrznout a pak mu doma pěkně zatopit.
„Tak to jsou naše tahovky,“ ukazoval Rüdiger kamna v sousední místnosti, která sloužila současně jako pracovna i ložnice. „Nejsou krásná? A vedou teplo líp než kachlová!“
Host si grafitová kamna prohlédl, nejdřív trochu nedůvěřivě, ale pozorně. Vypadalo to, že se mu líbí a že jeho zvědavost i zájem rostou.
„Mám je tady už dva roky. A jak vidíte, krásně táhnou.“
„A nebudou časem černit, když do keramické hlíny přidáváte grafit?“ ptá se pivovarník.
Kdepak, vždyť se podívejte. Není tu jediná stopa po jakékoliv černotě,“ ukazuje Rüdiger na strop a stěny.
„Hm, jsou pěkná,“ pokyvuje host, „proberu to s ženou. Doma by se nám hodila.“
„Ještě vám ukážu naši modelovnu tady na hradě. Ale než půjdeme, dáme si ještě jednu stopečku, ať nekulháme,“ usmívá se hostitel.
Po odjezdu pivovarníka se Rüdiger spokojeně posadil do křesla. Měl z celého dne až povznesenou náladu. Dostal pozvání do Litomyšle a možná brzy rozjedná zajímavý obchod. Vůbec věřil, že ho čeká slibná budoucnost. Ani nevnímal, že za okny fouká studený vítr a stromy v údolí se kymácejí ze strany na stranu. „To tak je to krásný den, tenhle 3. květen,“ usmál se.
O den později přinesly noviny zprávu: Hrad Svojanov postihl katastrofální požár. Oheň zasáhl oba hradní paláce i továrnu na výrobu grafitových výrobků. Nikdo neví, zda se výrobu na hradě podaří obnovit.
Odpolední setkání předčilo očekávání. Oba muži si rozuměli, doplňovali se, mluvili o svých plánech. Poté, co spolu strávili dvě hodiny v nedalekých Hutích, obcházeli společně ložiska grafitu a Rüdiger zaujatě vyprávěl o těžbě, o dvanáctimetrových štolách i o tom, jak se kvalitní grafit vyváží v sudech do Anglie anebo jak se z něj vyrábějí sochy, vázy a další umělecké předměty, odebrali se společně zakončit své první setkání na svojanovský hrad.
„Jen pojďte dál a odložte si,“ nabádal Rüdiger svého hosta v pánském salonku. Jednoduchým gestem ho pobídl, aby si odložil kabát a klobouk, usadil ho ke stolu a otevřel dvířka zdobené komody, z níž vyndal dvě malé broušené skleničky.
„Na květen docela sychravo, že? Mohu vám nabídnout domácí likér?“
Pivovarník souhlasně přikývl. Byl z odpolední prohlídky celý zmrzlý a ošlehaný větrem, takže mu něco na zahřátí přišlo vhod. Uvědomil si, že v místnosti je příjemné teplo. Kamna! Vždyť kvůli grafitovým kamnům vlastně přijel! Neměl však zdání o Rüdigerově oblíbeném obchodním tahu – nejdřív nechat hosta co nejvíc promrznout a pak mu doma pěkně zatopit.
„Tak to jsou naše tahovky,“ ukazoval Rüdiger kamna v sousední místnosti, která sloužila současně jako pracovna i ložnice. „Nejsou krásná? A vedou teplo líp než kachlová!“
Host si grafitová kamna prohlédl, nejdřív trochu nedůvěřivě, ale pozorně. Vypadalo to, že se mu líbí a že jeho zvědavost i zájem rostou.
„Mám je tady už dva roky. A jak vidíte, krásně táhnou.“
„A nebudou časem černit, když do keramické hlíny přidáváte grafit?“ ptá se pivovarník.
Kdepak, vždyť se podívejte. Není tu jediná stopa po jakékoliv černotě,“ ukazuje Rüdiger na strop a stěny.
„Hm, jsou pěkná,“ pokyvuje host, „proberu to s ženou. Doma by se nám hodila.“
„Ještě vám ukážu naši modelovnu tady na hradě. Ale než půjdeme, dáme si ještě jednu stopečku, ať nekulháme,“ usmívá se hostitel.
Po odjezdu pivovarníka se Rüdiger spokojeně posadil do křesla. Měl z celého dne až povznesenou náladu. Dostal pozvání do Litomyšle a možná brzy rozjedná zajímavý obchod. Vůbec věřil, že ho čeká slibná budoucnost. Ani nevnímal, že za okny fouká studený vítr a stromy v údolí se kymácejí ze strany na stranu. „To tak je to krásný den, tenhle 3. květen,“ usmál se.
O den později přinesly noviny zprávu: Hrad Svojanov postihl katastrofální požár. Oheň zasáhl oba hradní paláce i továrnu na výrobu grafitových výrobků. Nikdo neví, zda se výrobu na hradě podaří obnovit.

