Po dvě staletí si lidé vyprávěli příběh o tom, jak se Hertvík zamiloval do krásné Kateřiny Rabenhauptové z Lichtenburka a donutil ji vzít si ho za muže. Jenže Kateřinino srdce stále patřilo hradnímu kováři, se kterým se nepřestala scházet ani po svatbě.
Jednoho dne na rozcestí před Rohoznou jejich tajemství Hertvík odhalil. Kovář přišel o ruce i život a Kateřinu nechal manžel zaživa zazdít do hradního sklepení. Pak se sice znovu oženil za Bohunku Zárubovou z Hustířan, ale krátce po svatbě v roce 1578 zemřel. Každou noc totiž k němu doléhal hlas jeho krutě potrestané manželky.
Jednou spatřil její siluetu, jak míří k místu na rozcestí před Rohoznou, kde se potkávala se svým milým. Tak ho to rozlítilo, že se za Kateřininým duchem rozběhl. Ze skály však najednou spadl obrovský pískovcový balvan a zabil ho.
Když Hertvíka lidé našli, nad jeho nehybným tělem rostla podivuhodná klokočina. Pokud někdo na hradě učnil něco zlého, její listy se opotily a padaly z ní obrovské kapky jako slzy lítosti.
Připomínaly, že žádný hrad není tak pevný, aby navždy ukryl lidskou vinu.
