Původně mě chůva za trest vykázala do mé komnaty. Přistihla mě totiž, jak šmejdím po kuchyni a hledám dobrůtky. Podařilo se mi ukrást sladkou hrachovou homoli. Je míchaná s medem a politá sádlem… ještě teď cítím tu sladkou chuť na jazyku. Ale přesvědčila jsem chůvu, aby mi dovolila jít do zahrady. Naštěstí je tak zaneprázdněná, že se mě ráda na chvíli zbaví.
Nejsem sama, to bych se bála, jdou se mnou dva velcí ozbrojenci.
Bože, jak ráda se vyhřívám na slunci! Na hradě bývá pořád chladno.
Jdu bosá, okraj mé sukně klouže po trávě a hladí malé květinky.
„Anežko!“, slyším volat chůvu.
Dám se do běhu, co mi dlouhá sukně dovolí a mizím za rohem. Stráže neochotně kráčí za mnou.
Nemůžu se dočkat poledne. Už od včerejška se sjíždějí hosté, na tu velkou hostinu. Moje matka Kunhuta se bude vdávat. Toho povyku a drbů kolem! I když nesmím mezi dospělými poslouchat, přece jen někdy chasa něco utrousí, když si myslí, že je nikdo neslyší.
Říkají, že matka má Záviše asi opravdu ráda, někdy se spolu smějí a drží se za ruku.
Nevím, jestli jsem radši, že jsem mohla ven nebo bylo lepší, když jsem se tajně plížila kuchyní a tajně uždibovala sladkosti.
Jistě bude spousta dalších dobrot, jahelná kaše, tu mám taky ráda. Vrány moc ne, zato prasečí ouško, o ty je vždycky velký zájem. A co teprve úhoř! No ale ovšem jestli budou pečené veverky, to bude teprve něco! Zaslechla jsem to, když mě hnali z kuchyně.
Radši se vrátím zpátky na hrad, abych náhodou něco neprošvihla. Spěchám pěšinkou mezi hradbami, už je mi trochu zima a bolí mě koleno.
Už slyším, jak mě volají: „Zdeno, Zdeno vstávej, meditace už skončila!“
Pomalu přestávám cítit teplo. Tvrdá zem mě tlačí do zadku a brní mě přesezená noha.
V uších mi ještě doznívá středověká hudba, která podkreslovala naši meditaci. Nerada se vracím zpět do reality.
Jak by to bylo krásné vrátit se do dětství plného ideálů, štíhlé postavy a čisté hlavy.
S chutí vybaluji svůj chleba s bůčkovou pomazánkou, co jsem si vzala na svačinu, i když vím, že s takovou se zpátky ke štíhlé postavě a čisté hlavě asi hned tak nevrátím.
