Přemysl Otakar druhý, jelikož neměl dluhy
postavil na obchodní stezce hrad.
Aby ho přestali lapkové srát.
Mezi Brnem a Litomyšlí, protože kupci, když z Brna vyšli
Do Litomyšle již nepřišli.
Přemysl Otakar druhý, železný a zlatý král
mocí od Krkonoš k Jadranu vládl,
mocí od Krkonoš k Jadranu vládl,
hry svoje mocenské hrál.
Středověk však není víla Amálka, pro vojsko je špatná pustá zahálka,
k obědu pučálka, k večeři zas válka.
Svou ženu, krásnou Kunhůtu, jíž neměl nikdy za krůtu,
opustil navždy v rakouském Dürhutu.
V bitvě na Moravském poli a hodně jí to bolí.
Láska však vždy byla silnější než smrt,
myslel i Ota V. z Branibor- zmrd.
Zavřel Kunhútu na Bezdězu i když mu řekla- tam nevylezu.
Královna Čech a Moravy nakonec zdrhla do Opavy.
V Hradci nad Moravicí, anž měl sám pod čepicí
našel ji konečně Záviš z Falkenštejna.
Cestičkou přes luka a kolem mlejna, okolo ležela kravská lejna,
přišla se Závišem suchou nohou a čerstvě vzbuzenou touhou.
Nic ale na zemi netrvá na stálo. Kunhůta dostala tuberu,
tím že se napila vody ze džberu
a tak se dohrálo.
Záviš byl smutný, ne však dlouho. A aby nebyl jen slouhou,
za další ženu si vzal Alžbětu, holku ostrou jak mačetu- sestru uherského krále.
Jenomže do intrik mísil se dále, u moci chtěl zůstat navždy a stále.
Dneska u zámku Hluboká, pomník jen z kamene- opuka.
Dlouho tam na stéblech krev byla znát,
Právě zde byl Záviš potupně sťat.
Středověk však není víla Amálka, pro vojsko je špatná pustá zahálka,
k obědu pučálka, k večeři zas válka.
Svou ženu, krásnou Kunhůtu, jíž neměl nikdy za krůtu,
opustil navždy v rakouském Dürhutu.
V bitvě na Moravském poli a hodně jí to bolí.
Láska však vždy byla silnější než smrt,
myslel i Ota V. z Branibor- zmrd.
Zavřel Kunhútu na Bezdězu i když mu řekla- tam nevylezu.
Královna Čech a Moravy nakonec zdrhla do Opavy.
V Hradci nad Moravicí, anž měl sám pod čepicí
našel ji konečně Záviš z Falkenštejna.
Cestičkou přes luka a kolem mlejna, okolo ležela kravská lejna,
přišla se Závišem suchou nohou a čerstvě vzbuzenou touhou.
Nic ale na zemi netrvá na stálo. Kunhůta dostala tuberu,
tím že se napila vody ze džberu
a tak se dohrálo.
Záviš byl smutný, ne však dlouho. A aby nebyl jen slouhou,
za další ženu si vzal Alžbětu, holku ostrou jak mačetu- sestru uherského krále.
Jenomže do intrik mísil se dále, u moci chtěl zůstat navždy a stále.
Dneska u zámku Hluboká, pomník jen z kamene- opuka.
Dlouho tam na stéblech krev byla znát,
Právě zde byl Záviš potupně sťat.
