Císařova kletba - napsala Ema Zděradičková

Donald Trump nesnášel opouštění svého pohodlného Bílého domu. 

Nesnášel opouštění Ameriky. 

Nesnášel opouštění bubliny fanatických následovatelů, kterým tak pracně vymyl mozek. 

A ze všeho nejvíc nesnášel návštěvy Evropy. 

Tolik let mu trvalo si vybudovat pečlivou image trvdě pracujícího podnikatele žijícího si svůj americký sen a návštěvy do Evropy mu vždy připomněly, jak strašný systém takzvaná „land of freedom“ má. 

Schizofrenní restaurace - napsala Zdena Součková

Vstoupili jsme do velké místnosti, kde bylo úplně šero. 

Stěny byly jakoby začouzené, a docela nahusto na nich byly nacpané různé parohy, někdy i s celou lebkou a vycpaní ptáci a celá zvířata. Z ptáků jsem poznala sovu a bažanta. Pak ještě poznám vlka a lišku, ale některá jsem ani neuměla pojmenovat. Mezitím byly takové ty jako zámecké obrazy s loveckými výjevy. 

Vzduch byl prosycený vůní pečeného masa, ale vonělo tak nějak jinak než doma, tak nějak znepokojivě. Asi ta zvěřina. 

Parodie na akci - napsala Dagmar Kokešová

ŠPATNĚ:

Najednou se něco stalo a já jsem začal běžet, protože jsem utíkal, a někdo běžel za mnou, takže jsem běžel rychleji, a pak jsem zakopl, ale nespadl jsem úplně, a pak jsem běžel dál a pak jsem se otočil a nikdo tam nebyl, ale stejně jsem běžel, protože jsem měl pocit, že někdo za mnou je.

LÉPE:

Rozběhl jsem se. Štěrk pod nohama klouzal a někde za mnou praskla větev. Otočil jsem se. Tma. Nikdo. Jenže zvuk kroků neustával.

Parodie na drama u řeky Finke - napsal Martin Paruch

Pátek 16. 4. 2010
Je ráno. Slunce ještě nebylo úplně venku, ale už bylo světlo. Konečně. Noc stála za houby.
Nabalil jsem batoh: lehký spacák, 4,5 litru vody, tři jablka, chleba, sýr, nůž, zapalovač, vlněné triko s rukávem, bonbony a glukopur.
Rozloučil jsem se s dětmi a s Alicí. Řekl jsem jí, že se vrátím nejpozději zítra s pomocí. Snad jsem zněl přesvědčivě.
Přešel jsem řeku v místě brodu. Voda byla do půlky stehen, ale byla teplá.

Jeskyňářský háček - napsal Fido a upravil Martin

Ilustrační foto

Fídova verze:

Po měsíčním mudrování nad nabídkou kvalitní zimní drsné expedice od Bradka a Tomíka z Plániv, jsme odpoledne 10. prosince 2025 ve složení Merky, Heřik a Fido + 2 mikrovlnné trouby a jedna rychlovarná konvice vyrazili vstříc slovinskému Krasu. Konkrétně na základnu Jamarskeho družstva Sežana u vstupu do jamy Vilenica. Naplánovaný příjezd o půlnoci jsme dodrželi s minutovou přesností, očekáváni plánivskými nováčky Adamem, Tomášem a Čendou. Základna, tváříc se komfortně, leč bez topení dávala tušit dobrodružné nocování, což se mírně zlepšilo po příjezdu Bradka a Honzy Sirotka a jeho láhve slivovice.

Mravenec a slunce - napsal Honza Smrčka

Mravenec šel do světa. 

Šel za sluníčkem a věřil, že jej povede dobře. 

Vyrazil ráno a k večeru byl zpět.

Vezměte si z toho poučení, jaké chcete.

Nepovedené literární esence - napsala Dana Emingerová

SMUTNÉ
„Byl jsem smutný, hodně smutný, velmi smutný, a bylo to smutné.“

EROTICKÉ (jemně trapné 😄)
„Podíval jsem se na ni svým pohledem a ona se podívala na mě svým pohledem a mezi námi bylo napětí, které bylo napjaté, a věděli jsme, že se něco stane, a pak se to stalo.“

UMĚLECKÉ

„Čas je kruh, který není kruh, protože kruh je jen metafora kruhu, a já jsem v tom kruhu, ale nejsem, protože být znamená nebýt.“

Zadání:

Napište parodii na literární esence, aby se daly použít jako příklad špatného psaní pro letošní autorské čtení na Dobešce, které se ponese v duchu lekcí Arnošta Lustiga.

Smutné literární esence, které vyzní i jinak - napsala Anna Vocelová

Závěrečné titulky 
Smutné - povedené (vyvolává dojetí a slzy)
Kolíbá se v houpacím křesle a uslzenýma očima pozoruje mumraj kolem. Stěhováci jako mravenečci běhají sem tam a vynáší pečlivě zabalené krabice, pár obrazů, stojací lampu i její oblíbený fíkus. Modrá dodávka se systematicky plní. Za okny jemně mží.
Marie si v hlavě přehrává pětaosmdesátiletý film svého života, který se již chýlí k závěrečným titulkům.

Tam kdesi na kraji světa - napsal Marek Bucko

Nepovedená „smutná esence“

Ahmeda viděla svého snoubence Alího, jak šlápl na krtinu. Bohužel si neuvědomil, že na oné neúrodné náhorní plošině v Afghánistánu krtci nežijí a že je to bomba. 
„Aliii! Nééé!“ ozval se do ticha, které se rozlehlo krajem po výbuchu Ahmedin zoufalý výkřik. „Proč ty, proč tak hodný, milý a mírumilovný muž! Proč musí zemřít zemědělec, který jen chtěl žít v míru a uživit na skromném políčku svou milovanou rodinu!“ lkala Ahmeda zlomeným hlasem, zatímco se na její hlavu snášely kousky Alího uniformy, tělesných ostatků a nakonec z nebe spadl i samopal AK 47. Věděla, že kdyby kolem pasu neměl uvázaný i granátový pás, mohlo mu to jen urvat nohu. 

Ale není kouře bez ohně, a proto si přála, aby její zoufalý výkřik slyšeli až tam v dáli. Tam, kde imperialističtí štváči spřádají své plány na pokládání min a granátů. Tam, kde spřádají plány na vraždy obyčejných rolníků, jako byl i Ali. 

Byl to její hlas míru.

Zadání:

Napište parodii na špatné psaní smutného - úkol, kde trénujeme literární esence.

Parodie na dialog - napsala Dana Emingerová

„Ahoj,“ řekl jsem.
„Ahoj,“ řekla ona.
„Jak se máš?“ zeptal jsem se jí, protože jsem chtěl vědět, jak se má.
„Mám se dobře,“ odpověděla mi, že se má dobře.
„To jsem rád,“ řekl jsem, protože jsem byl šťastný.
„Ano,“ řekla.
„Tak ahoj,“ řekl jsem.
„Ahoj,“ řekla.

--------

„Přijde?“
„Nepřišel.“
„A přijde?“
„Když nepřišel, tak asi nepřijde.“

Nepovedená a povedená bajka aneb parodie pro Dobešku - napsala Dana Emingerová

Idylka (parodie)

Byla jednou jedna liška, která byla mazaná, a zajíc, který byl rychlý, a oni spolu žili v lese a jednou se potkali a řekli si, že by měli být hodní, a tak byli hodní a všechno dobře dopadlo.
Poučení: Máme být hodní.


Liška a zrdcadlo 

Liška našla v lese zrcadlo. Obdivovala se v něm tak dlouho, že si nevšimla lovce.
Poučení: Kdo se dívá jen na sebe, nevidí nebezpečí.

Krásný večer - napsal Marek Bucko

Jarmilka mě dnes vyzvedne v práci. Šéfová dovolila, že mohu odejít dřív, protože mě Jarmilka pozvala na romantickou večeři. Volala mi to do kanceláře. Myslím si, že to bude kvůli oslavě výročí naší svatby. Jsem moc rád, že si vzpomněla. Spousta chlapů v práci si stěžovalo, že jejich ženy na výročí zapomínají. Jarmilka tedy asi ne.
„Bárto!“ zavolá šéfová.
„Ano, paní vedoucí?!“
„Volají z recepce, čeká tam na vás žena. Pro dnešek– jak jsme se dohodli- můžete odejít. Pozor! Nemyslete si, že se to stane pravidlem. Ale když máte to výročí…“
Vyskočím radostí a zapištím. Vedoucí obrátí oči v sloup a zakroutí hlavou. V rychlosti si ještě srovnám věci na stole, utřu prach ze svatební fotografie, zaleju květinu a běžím na recepci. Jarmilka nervózně okopává pult proti vchodu a kouří.

Španělský ptáček - napsala Zdena Součková

Máme napsat popis nějakého jídla, ale aby to nebyl recept. No, tak nad tím nemusím dlouho přemýšlet, protože se zrovna vracím z oběda.
Španělský ptáček s rýží. Rýže je vůbec kapitola sama pro sebe, buďto rozvařená nebo nedovařená, dost problematická surovina. Dále teda nechápu, proč je ptáček zrovna španělský. Jako kdyby ve Španělsku měli nějaké zvláštní ptáky. To bych spíš brala „Moravský vrabec“, protože velikostí je to spíš vrabec než pořádný pták, aspoň u nás v práci 

v jídelně.

Parodie na nejlepší zážitek: Svatba - napsal Marek Bucko

Dobrý den. Chtěl bych tu popsat můj nejlepší zážitek, a to je samozřejmě svatba. Svatba s mou manželkou Jitkou. Tedy ona ještě nebyla moje manželka, v době, kdy jsme se měli brát, jsem samozřejmě neměl ještě žádnou manželku, protože kdybych měl, tak bych se nemohl oženit a mít tento nejlepší zážitek. Byl jsem na vojně a jednoho dne, když jsem jel na vycházku - tedy takhle - na vycházku se samozřejmě chodí, ale na vojně je vycházka jako ne vycházka, ale vycházka. Jako pryč prostě z kasáren, ale klidně se nemusí chodit pěšky, ale jakkoli. 

Jak nepsat můj nejzajímavější zážitek aneb Můj den v zoo - napsala Jasmin Carmel

Ráno jsem se vzbudila v 7:15, když mi zazvonil budík. Vstala jsem z postele a šla si do koupelny vyčistit zuby. Přemýšlela jsem, jestli se stihnu i osprchovat, ale pak jsem došla k názoru, že hodina a půl mi na to fakt nestačí. Takže budu muset jít ven s mastnou hlavou, pecka.
Tvl, to je fakt vopruz ale, vůbec, nějaká blbá zoo… to byl zas nápad tý krávy úči zase někam vyrazit…
No, co mi zbejvá, absenci ve škole mám fakt vobří, takže na školní akci prostě bejt musim. I když je to takovej vopruz…