Dobrý den. Chtěl bych tu popsat můj nejlepší zážitek, a to je samozřejmě svatba. Svatba s mou manželkou Jitkou. Tedy ona ještě nebyla moje manželka, v době, kdy jsme se měli brát, jsem samozřejmě neměl ještě žádnou manželku, protože kdybych měl, tak bych se nemohl oženit a mít tento nejlepší zážitek. Byl jsem na vojně a jednoho dne, když jsem jel na vycházku - tedy takhle - na vycházku se samozřejmě chodí, ale na vojně je vycházka jako ne vycházka, ale vycházka. Jako pryč prostě z kasáren, ale klidně se nemusí chodit pěšky, ale jakkoli. Tak jsem takto, jak už jsem řekl, jel na vycházku a potkal jsem svou přítelkyni Jitku. Potkal jsem ji protože jsem jel přímo za ní. Na vycházkách z vojny jsme spolu chodili do přírody, do lesa a dělali i jiné věci, protože máme mnoho společných zájmů.
Tehdy jsem tedy přijel opět na vycházku a Jitka mi řekla:
„Pamatuješ si, jak jsme na předminulé vycházce byli spolu v lese, šli jsme tam na houby a pozorovali přírodu a jak nerostly? Řekla.
Řekl jsem: „Ano pamatuji.“
Dále řekla: „A pamatuješ, jak jsme tedy řekli, že zkusíme nasbírat nějaké léčivé rostliny a ony tam žádné, vhodné ku sběru nerostly?“
Řekl jsem: „Ano pamatuji.“
Jitka dále řekla: „A pamatuješ, jak jsme litovali, že jsme alespoň nevzali do lesa s sebou psa mých rodičů, co se jmenuje Alík, protože jsme s ním mohli vymýšlet různá alotria, například mu házet míček, gumovou slepici, kus lana, klacek a jiné- v lese rostoucí předměty?“
Řekl jsem : „Ano, pamatuji.“
Poté řekla: „A pamatuješ, jak jsme se přes tuto všechnu nepřízeň osudu přesto nakonec pěkně, vkusně, přitom nenáročně a levně zabavili?“
Řekl jsem: „Ano, to si velmi dobře pamatuji!“
A Jitka řekla: „Tak jsem to nedostala.“
Pamatuji se jak jsem řekl: „Ale kurva!“ Pak jsem dostal facku a pak už si nic nepamatuji…
Proto jsem zažil svůj nejlepší zážitek, a to je svatba.
Řekl jsem: „Ano pamatuji.“
Dále řekla: „A pamatuješ, jak jsme tedy řekli, že zkusíme nasbírat nějaké léčivé rostliny a ony tam žádné, vhodné ku sběru nerostly?“
Řekl jsem: „Ano pamatuji.“
Jitka dále řekla: „A pamatuješ, jak jsme litovali, že jsme alespoň nevzali do lesa s sebou psa mých rodičů, co se jmenuje Alík, protože jsme s ním mohli vymýšlet různá alotria, například mu házet míček, gumovou slepici, kus lana, klacek a jiné- v lese rostoucí předměty?“
Řekl jsem : „Ano, pamatuji.“
Poté řekla: „A pamatuješ, jak jsme se přes tuto všechnu nepřízeň osudu přesto nakonec pěkně, vkusně, přitom nenáročně a levně zabavili?“
Řekl jsem: „Ano, to si velmi dobře pamatuji!“
A Jitka řekla: „Tak jsem to nedostala.“
Pamatuji se jak jsem řekl: „Ale kurva!“ Pak jsem dostal facku a pak už si nic nepamatuji…
Proto jsem zažil svůj nejlepší zážitek, a to je svatba.
Nevěsta měla šaty, dole hodně široké, směrem nahoru se zužovaly, asi po osmdesáti centimetrech byly nejužší, ale úplně úzké teda ne, to si nepředstavujte, to Jitku teda neznáte a pak se znovu rozšiřovaly, protože než jsem se vrátil z vojny a ještě než se všechno objednalo, tak už je to na ní vidět a na hlavě měla takovou hezkou čelenku zepředu a zezadu normálně vlasy, ale i tak to bylo u kadeřníka hrozně drahý a musela tam jet ještě ráno před obřadem a ty šaty se potom dost špatně oblékaly.
Já byl v tmavém a bolel mě žaludek, protože jsem večer předtím trávil s kamarády. Po obřadu jsme obědvali polévku a svíčkovou. Teta Marie říkala:
„Je to studené a tvrdý jak štolwerk to maso!“
„Strýc Josef nám přede všemi dal pět tisíc korun, což se nepředal, ale museli jsme být vděčni, zato ostatní dary a všech sedm šlehačů už bylo věcných. Potom kamarádi chtěli unést nevěstu, ale protože po naší včerejší večeří nikdo nemohl řídit, tak ji unesli jen na bar restaurace, kde se svatba konala a já zato musel utratit těch pět tisíc od strýce Josefa, k čemuž jím bylo řečeno: „To jste si za to měli koupit něco do domácnosti, kdybych to věděl, tak bych vám nasral!“ z čehož vyplývá, že zábava se slušně rozjela a nebýt toho, že Jitka si ty šaty z půjčovny pozvracela ranní těhotenskou nevolností, která toho dne přišla zákeřně až po moučníku, aby to bylo jó ekl a strýci Josefovi ve večerní rvačce vyrazili přední zuby, tak by to bylo úplně bez poskvrnky.
„Je to studené a tvrdý jak štolwerk to maso!“
„Strýc Josef nám přede všemi dal pět tisíc korun, což se nepředal, ale museli jsme být vděčni, zato ostatní dary a všech sedm šlehačů už bylo věcných. Potom kamarádi chtěli unést nevěstu, ale protože po naší včerejší večeří nikdo nemohl řídit, tak ji unesli jen na bar restaurace, kde se svatba konala a já zato musel utratit těch pět tisíc od strýce Josefa, k čemuž jím bylo řečeno: „To jste si za to měli koupit něco do domácnosti, kdybych to věděl, tak bych vám nasral!“ z čehož vyplývá, že zábava se slušně rozjela a nebýt toho, že Jitka si ty šaty z půjčovny pozvracela ranní těhotenskou nevolností, která toho dne přišla zákeřně až po moučníku, aby to bylo jó ekl a strýci Josefovi ve večerní rvačce vyrazili přední zuby, tak by to bylo úplně bez poskvrnky.
I takto je to ale můj nejlepší zážitek a píšu to proto, že jsem v práci dostal kurz tvůrčího psaní jako právě jeden ze svatebních darů a pracuji jako vedoucí úseku sanitarizace a očisty nástrojů v akciové společnosti první vysočinská živočišná a.s. a že tam poznatky v tomto kurzu využiji a taktéž tam, že se bude tato povídka líbit.
