Letos, stejně jako loni a vlastně i pár dalších let nazpátek, se scházíme v restauraci GÓL u stadionu Sigmy Olomouc. A na mě je, abych setkání zorganizoval. Spojení mám už roky v mobilu, a tak není nic jednoduššího, než zavolat a objednat stůl. Jenže ouha! Číslo je němé. Lehce jsem znervózněl a využil googlovací možnosti. Snadné. Restaurace Gól, á, jasně, proto mlčí, mají jiné číslo. To si hned ukládám a volám: „Dobrý den, dovolal jsem se dobře do restaurace Gól?“
„Samozřejmě,“ odpovídá milý ženský hlas.
„Rád bych u vás objednal stůl pro dvanáct osob na čtvrtek 16. června na dvě odpoledne. Může být?“
„Ovšem, takže, šestnáctého ve dvě, dvanáct lidí a na jaké jméno?“
A hotovo. Jak je to dneska snadné. Teď ještě obvolat spolužáky a potvrdit, že dohodnuté místo a čas platí.
O týden později, přesně 16. června o čtvrt na dvě sedám do auta, tedy jako spolujezdec, řídí manželka, a vyjíždíme směr Olomouc. Za dvacet minut budeme tam. Sotva jsme vyjeli, zvoní mi mobil. Zdena: „Ahoj, Jirko. Tak kde jste?“
„Ahoj, Zdeni, máme přece čas. Ještě není ani půl a sraz je na dvě.“
„Já vím. Jenomže já stojím tady venku před Gólem a je zavřeno.“
„To není možné. Vždyť jsem to před týdnem domlouval na dnešek na dvě. Třeba teprve otevřou. No, to je jedno. Vydrž, budu tam za pár minut.!“
Na nic nečekám a hned volám do Gólu.
„Dobrý den. Prosím vás já mám u vás na dnešek na dvě objednaný stůl pro dvanáct lidí. Platí to?“
„Samozřejmě.“
„No já jen proto, že mi kolegyně volala, že stojí před restaurací a je zavřeno.“
„To se musela splést. Je otevřeno a pár lidí od vás už tady dokonce je.“
„To je nějaké divné. Prosím vás a jste restaurace Gól?“
„Ano.“
„A jste Gól v Olomouci u stadionu Sigmy?“
„No to ne. My jsme Gól v Brně Bystrci. Kousek od ZOO a od přehrady.“
„Tak to jsem pěkně zvoral. Prosím vás já tedy tu rezervaci ruším, já myslel, že objednávám stůl v Olomouci.“
„No, ale od vás už tu někdo je a dokonce už i papá.“
Dumat nad touto záhadnou informaci už jsem neměl nervy.
„To je fakt omyl. Zrušte to. Děkuji a na shledanou.“
U olomouckého Gólu se mezitím začala scházet naše třída. Skutečně až na místě se potvrdilo, že restaurace je zavřená a to tak, že docela a už delší dobu. Zkrachovala, či co. A já si jen vygooglil informaci, že telefon do Gólu patří Brnu a já to prve nepostřehl v domnění, že prostě když Gól, tak ten náš.
Naštěstí Olomouc netrpí nedostatkem jiných občerstvovacích zařízení a tak, až jsme byli všichni pohromadě, jsme se vydali do jiné hospody.
Až když už jsme pohodlně seděli a povídali, přišla se smíchem řeč na ten můj dnešní trapas. Největší záhadou ovšem bylo, kdo to tedy u mnou objednaného stolu v Brně už papal a byl od nás, když jsme všichni pohromadě v Olomouci.
