29. října 2026

Císařova kletba - napsala Ema Zděradičková

Donald Trump nesnášel opouštění svého pohodlného Bílého domu. 
Nesnášel opouštění Ameriky. 
Nesnášel opouštění bubliny fanatických následovatelů, kterým tak pracně vymyl mozek. 
A ze všeho nejvíc nesnášel návštěvy Evropy. 
Tolik let mu trvalo si vybudovat pečlivou image trvdě pracujícího podnikatele žijícího si svůj americký sen a návštěvy do Evropy mu vždy připomněly, jak strašný systém takzvaná „land of freedom“ má. 
47. prezident Spojených států amerických nebyl hloupý. Ano, byl to idiot, ale uvědomělý. A to spočívalo i v tom, že si uvědomoval, jak moc ho Evropa soudila.
Stařecká demence mu sice zhoršovala uvažování, které i tak stejně za moc nestálo. Návštěva nějaké zbylé země po Jugoslávii, něco jako Českoslovesnko, byla opravdu poslední věc, co si teď Donald Trump přál dělat. 
Je tady zbytečně moc velký počet zemí, myslím, že z některé z nich pochází moje žena… nebo to byla ta první? Kterou jsem bez náhrobního kamene pohřbil na golfovém hřišti? Tolik zbytečných zemí… proč nemůžou být jako Afrika a být jen jedna velká země, pomyslel si Donald Trump zatímco dorazil před velkou středověkou katedrálu a místní biskup mu slavnostně tiskl ruku. 
Katedrála vevnitř byla pro něj asi stejně zajímavá, jako potřeby nižších společenských tříd a přesto k redaktorům utrousil: „It‘s beautiful really… I’ve never seen seen sucha beauty… truly never ever…“ 
Zeshora na něj shlížely uřízlé sochy po ramena, nevěděl, jak se jim správně říká, něco jako blusty. Náhle však prezidenta polil studený pot. 
Horší, než tehdy, co zjistil, že volební právo mají i ženy a černoši. Z ničeho nic ho píchlo u srdce takovou silo, že padl na kolena. Ochranka ho okamžitě obklíčila a začala ho zasypávat jednou otázkou za druhou. 
„Mr president please state your state, confirm your heart rate is…“ 
Oranžový ksicht s kravatou je však nevnímal. Bolest už nebyla jen u srdce, byla všude, cítil ji v každém vlase, každém nervu, každém konečku prstu. Byla tak nesnesitelná, že se jeho zpocené kačeří rty nezmohly na slova a prasečí očka jen vyděšeně hleděla vzhůru. Nahoru do očí busty nějakého krále, která v ten moment sklonila hlavu a nadzvedla obočí jako by říkala: „A máš to.“ 
Ještě předtím, než Donald Trump naposledy zavřel své upocené oči, dokázal využít svého nejvyššího dosaženého vzdělání a přečíst nápis pod bustou „Karel IV.“.