Malířské plátno - napsal Bohumil Fiala

Rodiče koupili k narozeninám své nejmladší dceři malířské náčiní. Štětce, tempery a to nejkvalitnější plátno. Děvčátko nechápalo, jak drahý dárek dostalo. Bylo příliš malé, svět byl pro něj stále čistý a bez nálepek. Jako u všech dětí.

Postřehy z Loučeně - napsali Alexandra Safi Narwa, Nataša Richterová, Bohuna Kopřivová, Bohumil Fiala, Miak Křižková, Marek Bucko, Dana Emingerová, Lenka Prosecká

Loučeň 27. ledna 2024

Moji milí podivíni!

Mám ráda svoji skupinu anonymních spisovatelů. Oni mi určitě prominou to anonymní, i když už
mnozí z nich publikují. Ale myslím tím jejich hemingwayovství, čapkovství nebo markovství,
standovství, šimonovství, irenkonvství atakdále. Svoje psaní budou pro literární svět ještě asi chvíli cizelovat. A snad nám všem k tomu pomáhá společné podporování, spisovatelské šťourání, hledání nesouvislostí, ale hlavně naše trpělivosti psát a výdrž sedacích svalů vysedět dobrý text.

Přesnost je výsada králů - napsal Bohumil Fiala

Přijíždím k dědečkovi na chalupu. Již z dálky vidím jeho zachmuřelý obličej.
"Ahoj dědo," volím zastřený tón hlasu. Tuším, co bude následovat..
"Ahoj," odpovídá vážně, "přijel si o hodinu pozdě! Přesnost byla vždy výsada českých králů - to nevíš?" dodává.
"Vím! Nezlob se, ale nestihl jsem to a musel ještě..." chci pokračovat, ale ihned mě zastaví a říká záhadná slova, kterým nerozumím.
"Litera Scripta Manet, říkali staří latiníci." 

OD ATLANTIKU K PACIFIKU ZKRATKOU - napsal Bohumil Fiala

Knížka se jmenuje od Atlantiku k Pacifiku zkratkou; myslím, že bude dobré tenhle název trochu vysvětlit.
Začněme u cest námořníků do Asie. Ty po dlouhá staletí směřovaly zpravidla Atlantikem z Evropy kolem břehů Afriky. Po Kolumbově objevení Ameriky se začaly rodit myšlenky dostat se do Asie obeplutím jižních břehů nově objeveného světadílu a dostat se do Asie tudy. Úraz byl ale v tom, že to, jak jižní pobřeží Ameriky vypadá, kde přesně končí a kudy plavci poplují po obeplutí jižních břehů, netušil nikdo.
První komu se obeplout pobřeží jižní Ameriky podařilo, byl portugalský kapitán ve španělských službách Fernão de Magalhães. Byl to muž, jenž si v roce 1513 při boji v Maroku zranil koleno a od té doby kulhal. Když vyšlo najevo, že obchodoval s Maury, byl v květnu 1514 z portugalských státních služeb propuštěn. Odebral se tedy do Španělska. Tam za pomoci biskupa Juana de Fonseca nabídl své služby španělskému králi Carlosu V.

Ráno - napsal Bohumil Fiala

Je 2:29 ráno a já jdu z práce. 

Čekám na noční spoj a pozoruji Prahu. Slyším mnoho cizích řeči jen krásný český jazyk pouze kdesi v pozadí.
Otevřu svůj zápisník a napíši ve verších asociace, které mám před očima:
Za ty roky Praha, 

změnila se tolikrát - 

za těch mnoho let - 

ta okna by mohla vyprávět. 

Němí svědci všeho dění, 

dlouhé by to bylo vyprávění. 

A k Blanickým rytířům 

stále ve svých myslích upírám se 

- národe Český - v tvé víře nalezneš 

cestu ke znovuzrození a spáse.

CESTA VLAKEM OČIMA DIVADELNÍHO HERCE - NAPSAL BOHUMIL FIALA

Sedím za sklem, které se proměnilo v nepropustné zrcadlo. Lidé se ve vagónu střídají, jako herci v manéži. Měnící neustále kostými. A masky. Nad vším bdí neúprosné oko průvodčího, který se však nedá ničím zmást.
Vlaková souprava je přeplněná, ale dokonale anonymní. Nejlépe je na tom pasažér, který vystupuje poslední. Neustále se opakující vystoupení mu vykouzlilo úsměv na tváři. Už totiž ví - jako já - co se v zákulisí uhánějícího vlaku děje!

Na lovu lanýžů v Toskánsku - napsal Bohumil Fiala

Toskánsko je oblastí, které se proslavilo především jako rodiště italské renesance. Odkaz geniálního Michellangela, věhlasná galerie Uffizi ve Florenci, hudbou prosáklá půda, rodáka a patriota Toskánska, Andrea Bocceli. Nemohu opomenout ani na vinohrady obtěžkané hrozny, olivové háje, kopce poseté vlčími máky a na horizontu silueta opatství nebo zámku, zalitého paprsky slunce…Toto vše je Toskánsko! Moje putování však tentokrát mělo úplně jiný význam a cíl. A tím byl lov lanýžů, který je opředen mnoha legendami a mýty…

Zhruba na 43° severní šířky a 11° východní délky, v samém srdci Chianti se nachází „Casa Al Veneto“ – volně by se dalo přeložit – jako „Dům Větru“.