Rodiče koupili k narozeninám své nejmladší dceři malířské náčiní. Štětce, tempery a to nejkvalitnější plátno. Děvčátko nechápalo, jak drahý dárek dostalo. Bylo příliš malé, svět byl pro něj stále čistý a bez nálepek. Jako u všech dětí.
Malovala v každé volné chvíli a pestrobarevnými kresbami se snažila projevit rodičům svou lásku.
Proto teď měla z dárku obrovskou radost. Rozmíchala barvy a začala jimi pokrývat běloskvoucí plátno. Radost holčičky však netrvala dlouho, vystřídal ji šok!
Matka spatřila dcerku, jak "něco čmárá", a začala na ni křičet: „Nech to být! Okamžitě všechno polož, copak si dárku nevážíš!?!“
Pak přiskočila a uhodila děvčátko, které se rozplakalo a schovalo v koutě.
Matka se nemohla uklidnit, vyčítala manželovi pořád dokola, že tak drahý dárek koupil:
„Říkala jsem ti jasně, že plátno je zbytečně drahé a tady to máš…!“ křičela na manžela.
Po chvíli se otec zvedl z křesla, aby se podíval na "zničené" plátno.
V jeho očích se zaleskly slzy. Na platně uviděl namalované srdce, které zářilo všemi barvami!
Uchopil plátno do rukou a obrátil se k ženě: „Ne, platno není zničené. Avšak my si tak krásné srdce vůbec nezasloužíme.“
Poučení: Pokud jsi necitlivý k čisté dětské duši, zaplatíš vždy svou daň!
