Panic - napsala Emma Šponarová

Jakub byl poloviční Němec menšího vzrůstu, jehož hlavu, byť mu bylo pouhých 25, trápilo začínající plešatění. Dle svého posudku byl nudný, laxní... a co je nejhorší panic. 

Tento mladý muž se objevil jako mnozí další ve spárech korporátního světa. Což v jeho případě znamenalo, že by měl ze své kanceláře, nebo spíše kamrlíku, vytahovat paty přibližně pětkrát za den. Ale Jakub je nevytahuje jenom pětkrát, to ne. 

Analytik prodeje si možná až mockrát za den chodí do místnosti s kopírkou pro kancelářské potřeby. 

Mirka telefonuje kamarádce - napsala Emma Šponarová

Čau Laďko, prosimtě já mám takovej problém. 

No, včera sem byla u Libora a... no, zase no. 

Tyčoveče, ten to do mě bušil. Ještě pustil rádio Blaník a hráli Žít jako kaskadér a ja ti povidám já sem jako ten kaskadér fakt byla. 

No, to je jedno... ale prosimtě von prostě udělal k snídani nějakej smaženej lanšmíd nebo co a se z toho teď dost zesírám. Nemáš tady na to něco? 

Já a můj instinkt - napsala Emma Šponarová

Musíš mě poslouchat.
Když ty se mi vždycky ozýváš v dost jemnejch náznacích.
To neni pravda, Maruno.
Je.
Takže když tě bolelo břicho a začala si se potit...to nic neznamenalo? To jsem se prostě rozhodl, protože jsem se nudil, ti udělat takhle blbě?
To s tou situací vůbec nesouviselo.

Vždycky, když tenhle člověk vstoupí do místnosti, tak ti do oběhu pošlu fyzickej diskomfort.

Díky, ale to od tebe fakt nepotřebuju.
Ty se teď snažíš maximálně dementovat mojí funkci. Přitom víš, že se mě nezbavíš. Jak bys taky mohla, vždyť já ti mám zachraňovat život!!!
Jako před mým šéfem?
Jo.
Já ti už fakt nerozumím.

Rozhovor ve vlaku - napsaly Alena Kunovská, Eliška Labutová a Emma Šponarová

Ve vlaku spolu v kupé sedí dělník, ekologická aktivistka a muž s kufříkem.
Muž s kufříkem vystoupí.

D: V tom kufříku určitě byly prachy a koks.
Ž: No ten kufřík byl z krokodýlí kůže, viděl jste?
D: Mně je jedno, z čeho byl kufřík. Určitě v něčem jede. Ten jeho úlisnej pohled.
Ž: Na mě se usmíval.
D: No jasně, že se na tebe usmíval. Jak sis dávala nahoru tašku, tak ti čuměl na prdel.
Ž: A co mi tykáte?
D: Ty jsi nějaká citlivka. Proč ti vadí krokodýlí kůže?
Ž: Je to nehumánní, krokodýli jsou ohrožení a chránění. Vy jste ekologický ignorant.
D: Náhodou, já mám IG vysoké.
Ž: No a já už na vás zvysoka kašlu.

Esence pocitů - napsaly Alena Kunovská, Emma Šponarová, Jitka Tomkins, Gabriela Vyhnánková, Zuzana Hrušková a Edita Dvořáková

Erotické

Shodím župan a jdu po chodbě nahá, protože proč ne. Přála bych si mít chodbu plnou zrcadel a minimálně půl kilometru dlouhou, abych na sebe mohla koukat, jak jsem po sexu pěkná. 

Dojdu do sprchy, a než se sebe smyju stopy noci, natáhnu si paži k obličeji, nos zabořím hluboko do vnitřního lokte a nasávám jeho vůni. Já vím, že ji ještě mám v peřinách. Ale člověčina na člověčině mě vrací zpátky ze všeho nejlíp.

Emma Šponarová

Hladíš mě po tváři a líbáš můj krk, stejně jako motýl dosedá na květinu, se kterou jsou pro sebe stvoření. Vpíjíš se do mě, jako ten okřídlený krasavec, který hltavě saje z darů země lahodný nektar, co mu dává život a jeho životu smysl. 

Dvě těla v objetí, dvě duše ve spojení. Dva jsou jeden, jen když zůstávají dva, ale ani jeden bez druhého nemůže být.

Edita Dvořáková  

Metafory - napsaly Eliška Labutová a Emma Šponarová

Eliška: Ztráta panenství je jako rozkvět jarní pivoňky, která se těší na další sluneční paprsky.

Emma: Ztráta panenství je jako jet na tobogánu bez vody.

Eliška: Spoutala ho svým kouzlem jako bludička mámící pocestné na paloučku u lesa.

Emma: První polibek chutná, jako když se v červnu připicnu při západu slunce.

Eliška: Cesta v noci za úplňku svítí jako moje oči, když vidí Tebe.

V Alzheimer centru - napsala Emma Šponarová

"Jak je v práci?" zeptal se dědeček Kačky už potřetí za poslední hodinu.
"Ale jo dobrý, furt to samý," odpověděla Kačka zvýšeným hlasem, protože ji sestřička při poslední návštěvě vynadala, že "ee na tyhle lidi v rozkladu přece nesmí křičet!!"
"Dědo, já už budu muset jít. Za půl hoďky mi jede vlak."

Pokoj - napsala Emma Šponarová

Host - pokoj - slova - sex - cigarety na balkóně - dveře - nezvaný host...
Rychlost, při které se někdy moji zvaní hosti mění v hosty nezvané je občas až pozorohudná. Byt, ve kterém si pronajímám pokoj, je vesměs skladiště nevkusu. Buď to může být zaslepeností mojí spolubydlící, nebo její potřeba zaplnit místo po odstěhovaných dcerách. 

Protože se chci vyhnout otázkám mých zvaných, později nezvaných, hostů... otázkám typu: "Proč na stěně visí keramický ryby?" nebo "To ty jsi si sem dala mrtě pavích per do obřích váz?"