Rozhovor ve vlaku - napsaly Alena Kunovská, Eliška Labutová a Emma Šponarová

Ve vlaku spolu v kupé sedí dělník, ekologická aktivistka a muž s kufříkem.
Muž s kufříkem vystoupí.

D: V tom kufříku určitě byly prachy a koks.
Ž: No ten kufřík byl z krokodýlí kůže, viděl jste?
D: Mně je jedno, z čeho byl kufřík. Určitě v něčem jede. Ten jeho úlisnej pohled.
Ž: Na mě se usmíval.
D: No jasně, že se na tebe usmíval. Jak sis dávala nahoru tašku, tak ti čuměl na prdel.
Ž: A co mi tykáte?
D: Ty jsi nějaká citlivka. Proč ti vadí krokodýlí kůže?
Ž: Je to nehumánní, krokodýli jsou ohrožení a chránění. Vy jste ekologický ignorant.
D: Náhodou, já mám IG vysoké.
Ž: No a já už na vás zvysoka kašlu.

Metafory - napsaly Eliška Labutová a Emma Šponarová

Eliška: Ztráta panenství je jako rozkvět jarní pivoňky, která se těší na další sluneční paprsky.

Emma: Ztráta panenství je jako jet na tobogánu bez vody.

Eliška: Spoutala ho svým kouzlem jako bludička mámící pocestné na paloučku u lesa.

Emma: První polibek chutná, jako když se v červnu připicnu při západu slunce.

Eliška: Cesta v noci za úplňku svítí jako moje oči, když vidí Tebe.

Příběhy na sedm slov - napsali Jaroslav Vlach, Renata Koblicová, Markéta Valentová, Eliška Labutová

Jarda: Blok po ruce, kde je ale příběh?

Eliška: Občas stačí najít sebe, abych porozuměla světu.

Renata: Co neřekl, už neřekne. Stuha je krátká.

Jarda: Slovo metafora je také metafora, říká Borges.

Markéta: Zazvonil. Neotevřela. Dnes mu ještě odpuštěno není.

Eliška: Když hledám směr, najdu i cestu.

napsala Eliška Labutová

Ocitla jsem se na kulovém ochoze Vítězného sloupu. Tyčí se nad Berlínem ve výšce 70ti m výškou.
“To je ale krása. Co říkáš, Eli?” ptá se mě kamarádka Elvire s úžasem v očích.
“Hmm, krásné. Moc krásné.” odpovídám a cítím, jak se mi dělá sucho v puse. “Nemyslela jsem si, že to je tak vysoko,” dodala jsem tiše, ale Elvire jakoby byla ohromena chodem tohoto velkoměsta, jehož výhledy a zvuky nás obklopovaly ze všech stran.