PŘÍBĚHY NA SEDM SLOV

Barbora Nováková: Princeznu unesl drak, princ ji musí zachránit.

Lumír Kubátko: Spustil svůj nový telefon. Bohužel z okna.

Adéla Skopalová: Cesta kolem včelína skončila výletem do nemocnice.

Co je Mekkou Čechů? - napsali Hana Kotučová, Jarmila Meera Williams, Bohuna Kopřivová, Martin Paruch, Anna Vocelová, Jiří Wilson Němec a Marek Bucko

Mekka Čechů
Hana Kotučová

Rádio oznamuje: „Spotřeba piva v Čechách je 150 litrů na hlavu.“ Hned si to přepočítávám na půl litry a nechci věřit, že tak málo. Určitě to nepočítali podle Pepy od vedle.
Jedu se podívat do Mekky Čechů, plzeňského pivovaru, který nás proslavil po celém světě jako Pilsner Urquell.

Moje královna cestopisů - napsala Jarmila Meera Williams

V životě jsem mnoho knih nepřečetla. Vždycky jsem, asi podvědomě, upřednostňovala vlastní zážitek s jeho osobní hloubkou poznání. První kniha, kterou jsem ovšem ještě v raném dětství přečetla celou, byla ohromná velikostí i obsahem: Objevení Indie od Džaváharlála Néhrúa. Není to sice tak úplně cestopis. Ale objevila jsem díky ní svět, o jakém jsem neměla tušení - Indie se všemi souvislostmi a historií z nezápadního úhlu pohledu. Pochopila jsem, že nebyl jen starý Řím, že existuje pro jiné lidi úplně jiný pupek světa, než ten náš. Asi už vždycky zůstane mou nejdůležitější knihou a doporučuji ji všem vášnivým poznavačům světa. 

Ztratila se Aghata Christie - napsala Jarmila Meera Williams

Aghata nakonec přece vždycky prozradila, kdo byl vrah. Ale co spisovatelčin vlastní život? Co její vlastní tajemství? Údajná ztráta paměti a nikdy neprokázaná ztráta vlastní identity, která provázela její bouřlivý rozvod. Víc jak týden byla prohlášená za nezvěstnou a pátralo se po ni po celé Británii. Kdo by tušil, že na ni, úplně náhodou, narazím právě tady, v Puerto de la Cruz, na Kanárských ostrovech. 

Bombastické Staroměstské náměstí - napsala Jarmila Meera Williams

Je libo bombastické, máte bombastické! 

Nejstarší orloj. 

Nejznámější náměstí. 

Nejděsivější defenestrace s největším obratem v dějinách. 

Nejdražší svařák. 

Nejvíc turistů. 

Nejvyšší vánoční stromek. 

To všechno je Staroměstské náměstí. Esence všeho, co národ zažil, na jednom místě. 

Kutná Hora - napsala Hana Kotučová

V erbu hlava Turka, 
kterému klove oči krkavec

V rohu skelet havrana vydloubává oko v lebce. Kosti mě obklopují ze všech stran. Klenby, sloupy, oltář i lustry jsou z pozůstatků lidských těl. Jsem v kostnici v Kutné Hoře. 

Kolik mrtvých tady musí být? Zamrazí mě. Snažím se od smrti odpoutat a obdivovat detaily umění.

Kostnice Sedlec v Kutné Hoře - napsali Hana Hermanová, Jarmila Meera Williams, Michal Hejna, Jakub Hlaváček,

Memento mori, smrtelníku! Prach jsi prach a v prach se obrátíš. Leda, že kost z tvého žebra skončí jako rameno lustru v Kostnici a kluci ze třetí B., co jsou v Kutné Hoře na školním výletě, se budou sázet, kdo sebere odvahu a šáhne na tebe. Venku je vedro a továrna Philipa Morisse, tady uvnitř je vlhko a ticho a vládne pomíjivost.

Hana Hermanová

---

Zadání: 

Napište co nejpoutavější perex k Hančině cestopisné reportáži o sedlcké kostnici v Kutné Hoře.

Přelet mezi světy - napsala Jarmila Meera Williams

Je studené únorové ráno. Vzlétám nad Vídní a zanedlouho už vidím zasněžené vrcholky Alp. Naskýtá se mi letecký pohled na jih Evropy, jaký jsem dosud nezažila. Vlevo v minutě procházím oblíbené dovolenkové chorvatské destinace, Istrie. Vpravo pohled na Alpy, které jsem z jihu ještě neviděla. A to už letadlo přelétává napříč nad Itálií. 

Jsem v úžasu. Je jasné nebe bez mráčku. Dokonalá viditelnost.
Dole na zemi vidím údolí a nížiny. Najednou všechno získává svou vlastní logiku. Proč řeka teče právě tudy. Velikost okolí, ze kterého se do ní stéká voda.

Hádka o slepice - napsala Adéla Skopalová

Každý rok začátkem prázdnin chodím navštěvovat svoji babičku. Ani tenhle rok nebyl žádnou výjimkou. I když babička bydlí sama, nikdy se tak cítit nemusí, neboť ve vedlejších dvou domech bydlí naše další rodina. V tom menším žije moje teta spolu se dvěma sestřenicemi a hned vedle v tom větším bydlí strýc s tetou a jejich dětmi. Všechny jejich domy jsou propojené jednou velkou zahradou, která je rozdělena na čtyři menší části. Na zahradě chovají dva psy, kočky, papoušky a několik slepic.

Poprvé ve vysněné Británii - napsala Jarmila Meera Williams

„Krásné ráno, vážení cestující, a vstávámé!“ hlásí průvodkyně. „Za chvíli budeme na Victoria station - hlavní autobusové stanici Londýna.“ 

Jsou čtyři hodiny. Otevírám oči a krásné ráno si představuju určitě jinak. Ne po probdělé noci na tvrdém sedadle autobusu. Už se těším, jak se pořádně opláchnu a vyčistím zuby. Rozhlížím se, venku už svítá.
Ale bože, co se to tu děje? 

Londýnské ulice jak po náletu Luftwaffe. Všude na chodnících i v trávě rozházené kusy něčeho těžce specifikovatelného, papírků, kelímků, oblečení.

Včelka Andělka - napsala Jarmila Meera Williams

Nožičky chlupaté, prdelka špičatá... a byla na ni náležitě pyšná. 

Vždycky, když seděla na vyhřátém pařezu na kraji paloučku v lese se svými sestrami Brusinkou a Borůvkou, tvářila se náležitě důležitě. Špulila pusinku a rovnala si sukýnku. Byla si jistá, že má na starosti poklad z celých hor nejsladší. 

Ráda si užívala kratochvíle se svými sestřičkami cucáním maličkých borůvek, malin a brusinek a se zavřenýma očičkama zkoušely uhádnout, ze kterého jsou věnečku. A soutěžily, kdo že má plody nejsladší.
Andělka ovšem od svého dědy Peruna věděla tajemství nejcennější.