Příběhy na sedm slov - napsali Jaroslav Vlach, Renata Koblicová, Markéta Valentová, Eliška Labutová

Jarda: Blok po ruce, kde je ale příběh?

Eliška: Občas stačí najít sebe, abych porozuměla světu.

Renata: Co neřekl, už neřekne. Stuha je krátká.

Jarda: Slovo metafora je také metafora, říká Borges.

Markéta: Zazvonil. Neotevřela. Dnes mu ještě odpuštěno není.

Eliška: Když hledám směr, najdu i cestu.

Konec - napsala Markéta Valentová

Nevím, koho mám proklínat víc – jestli sebe, nebo pana Tesárka, režiséra. Věděla jsem dopředu, že budu na ty jeho úžasný víkendový zkoušky chybět, a taky jsem ho včas informovala. Ústně, ale informovala. Byl naštvanej, že o tom nevěděl, ale to, že si to nezapamatoval, není můj problém. 

Prej, že si to na tom představení odsóluju, že nebudu sehraná s ostatníma.

Popis města očima holubů - napsala Markéta Valentová

Kroužím se svým gangem nad kvádrovitými lidskými výtvory. Ti srandovní panáčkové si myslí, jak nad tím vším mají perfektní kontrolu, a proto mě tolik baví je pořád prudit. Vždycky s partou oblítneme pár stavení, okem znalců zhodnotíme plastické klikyháky na omítkách a použité materiály a na základě toho vybereme jednu kostičku, kterou následně důkladně označkujeme. 

Samozřejmě si vybíráme kostky, které na místě stojí už hodně dlouho. Hlavně kolem řeky, v centru, jak tomu lidi říkají – a vůbec nejradši máme ty, ze kterých zrovna čerstvě sundali zelené plachty.