Ortoped a léčitel - napsaly Dana Valehrachová a Jana Brabcová

V čekárně na úřadě stojí v dlouhé frontě ortoped a léčitel. Před nimi do dveří kanceláře právě vstoupil kulhající muž, který byl na řadě. 

Ortoped: Ten je zralý na operaci, podívejte na ten pohyb v pánvi. Celé to začíná v koleni, a když se to neléčí, začnou bolet kyčle a nakonec vyhřezne ploténka. Je vidět, že kašle na své zdraví a u doktora už pěkně dlouho nebyl.

Léčitel: Pokud ovšem alopatické medicíně věří. Špatné koleno signalizuje neochotu vykročit ve svém životě kupředu. Možná by se měl obrátit spíš na celostního doktora nebo léčitele.

Magie vody - napsala Dana Valehrachová

Byl to takový tradiční zimní den na chalupě. Celý den jsem činorodě běhala mezi zahradou a domem a řešila spory mých malých dcer, které ten den zvláště výživně otravovala tajemná bytost jménem ONAMI a domem i zahradou se neustále neslo: „Mamiii, ona mi sebrala panenku, mamiii, ona mi roztrhala obrázek, mamiii ona mi…"
No prostě byl to takový ten den, od kterého nic moc neočekáváte, snad jen poklidné večerní posezení před televizí se sklenkou vína. Nakonec to stejně většinou dopadne tak, že usnete už u televizních zpráv, sklenku červeného upustíte ve spánku na koberec a poté, co tu katastrofu zlikvidujete, usoudíte, že bude lepší jít do postele.

Tak dneska naposled - napsala Dana Valehrachová

Zabočuji do ulice, kterou jsem procházela třicet let při své cestě do práce. Míjím ten dům, kde majitel nechal po opravě omítky úmyslně prosvítat stařičký neúplný nápis „otraviny“ s malůvkou rozesmátého prodavače z 30. let. Pak dvojici stromů obestavěných nízkým zábradlím, na kterém jsem sedávala ve svých kuřáckých dobách. Ještě pár kroků a stojím před starými vraty, jsou dvoukřídlá, klika je vyleštěná tisíci doteky zaměstnanců i návštěvníků našeho úřadu. 

Vcházím do budovy a do nosu mě udeří známý pach, směsice vůně leštidla na podlahu, starého papíru a kávy. 

Přede mnou se otevírá vestibul s mramorovým obložením a trochu nepatřičně trčícími moderními světly. 

Nezamířím k výtahu, který v tom starém interiéru působí dost rušivě, protože je celý ocelový a skleněný, ale vydám se po zaprášeném schodišti a vychutnávám si každý známý detail zvýrazněný slunečními paprsky linoucími se z okna na odpočívadle. 

Zřízenec - napsala Pepa

„Dobrý den, paní, poslali mě pro vás, za chvíli pojedeme na sál,“ říká zřízenec mezi dveřmi.
Snad máme všechno, hlavně zdravotní kartu . Pane jo, ta je pěkně nacpaná!“
„Hodně operací,“ poznamenám krátce. Nemám chuť se bavit. Roky chodím o berlích. Můj život se zúžil na bolest, trápení, očekávání…
Jenomže tenhle zřízenec je krásnej kluk. Evidentně sportovec. Ptám se ho, odkud je. „Z Jeseníků paní, znáte to tam?“
„Jo, znám.“ 

Jmenuji několik míst a očividně získávám jeho důvěru.