Sešlosti - napsal Matyáš Souček

Při slovech nejpodivnější člen naší rodiny si v první řadě ukážu na sebe. Občasná samomluva, tiky a jiné zlozvyky jsou jen viditelnou špičkou ledovce. Ale vlastní podivnosti dnes popisovat nechci, v některých jsem totiž výrazně předčen.
Párkrát do roka sejde se celá rodina z matčiny strany, zpravidla sama v období vánoc či června, kdy mnoho příbuzných slaví narozeniny. Původně jsem se na sešlosti těšil, ale s přibývajícími rohy jsem si uvědomil nevraživou atmosféru akcí. 

Ztráta - napsal Matyáš Souček

Netajím se tím, že jedna z mých nejoblíbenějších zálib je stavění plastikových modelů. Zde, na rozdíl od skutečného života, jsem opravdový puntičkář. Při každé stavbě se snažím překonat dokonalost předešlého.Od realistické zeminy na podvozku, přes nejtintěrnější detaily kabelů z drátků.
Jinak tomu nebylo ani před několika lety, kdy jsem si s velkou slávou koupil model legendárního tanku Tiger.

Po několika dnech stavby se však děje katastrofa. 

„Kde je…?!“

Reklamace - napsali Matyáš Souček, Simona Maňoušková a Vojtěch Polák

Ohnutá pacička

Dobrý den, potřebovala bych poslat do servisu brýle. Tady ta ohnutá pacička.
Ne, nespadly. No víte…já vám to teda řeknu. Mrcha!
Daniela…myslela jsem že je to nejlepší kmoška a ona mi přitom zahla s přítele. Chápete ještě v pondělí jsme, no víte co…
A v úterý se dozvím, že mi s nim, ta kurva zahejbá. A stará! Dvacet pět, o dva roky víc než mě! A když jí to vyčtu, ještě se do mě pustí. 

Pravidelná linka - napsal Matyáš Souček

„Dnes naposledy.“

Svírám chladný volant. Autobus číslo 331 jede po takřka prázdné silnici. Světlomety ze tmy vyzdvihují pro mě tak známou cestu. 

Tenhle úsek jezdím bezmála 20 let. Viděl jsem, jak vesnice rostou. Prázdné pole se zaplňují novými stavbami. Stromy u silnice jsou čím dál vyšší. Staré budovy pro změnu chátrají a objevují se nové. 

Vše se mění.

Tulák a Yorkšír - napsal Matyáš Souček

(Na motiv bajky Vlk a pes)

Malý toulavý pes hledal potravu. Několik dní již nejedl. Hlad ho nakonec zahnal až k popelnicím u jednoho z domů. Při pátrání ve smetí ho však vyrušil malý yorkšírský teriér. „Fuj, ty jíš odpadky?“
„Ano,“ odvětil tulák „…chceš snad také příteli?“
„Kdepak, v mém domě na mě čeká masíčko.“

Nejtemnější hodinka - napsal Matyáš Souček

Ten chlap je divnej. Obézní postava stojí u silnice a opírá se o hůlku. Na prví pohled zaujme opravdu stylové oblečení. V oblekách se moc nevyznám, ale za takovéhle kvádro musel dát pořádnej balík. Staromódnost tomu všemu dodává motýlek u krku a buřinka jak z černobílého filmu. Navíc pořád nervózně přežvykuje doutník.

Strašidla přeci neexistují - napsal Matyáš Souček

Něco je pod postýlkou! Natáhnu si peřinu až k očím. Skoro nedýchám, aby mě to, co pod postelí číhá, neslyšelo. Radši přivolám naše, ať to prověří. 

„Mamííí…“ křičím z plných plic, ale asi neslyší. Paráda, nejen že jsem se teď prozradil, ale už mám opravdu strach. Pokojík není už tak bezpečné místo jako za dne, vlastně nahání docela hrůzu. Všechno vrhá hrozivé stíny, které se drápou až k mým nohám. Rychle je proto skrčím. 

Němé siluety plyšáků a hraček mě obkličují.

Z okna sem svítí jen slabé měsíční světlo. 

Znavující slunce - napsal Matyáš Souček

Nasládlý těžký vzduch se mi hrne do plic. Krom onoho typického letního vánku cítím směsici vůně dřeva, vlhké půdy, mechu a pro mě, při vzpomínce na oteklý nos a slzami zalité oči nepříjemný pach travin a pylů. Dotěrné slunce pod korunami stromů ztrácí moc a kraluje zde příjemně chladný stín.
Sednu si na vlhký pařez. 

Obavy před ohavným hmyzem velice rychle přebije chtíč si chvilku odpočinout. Jak můj hlasitý dech ustává, začínám mnohem více vnímat zvuky o sebe narážejících větví a pomatený zpěv všemocného ptactva. Konečně chvíle klidu.

4:20 - napsal Matyáš Souček

„4:20…? Dřív jsi to uběhnul za 4:06.“
„4:20 je furt dobrý.“
„Ne, to teda není, usneš na vavřínech a pak tě předběhne každej blbec, co běhá stovku.“
„Na žádnejch vavřínech nechrápu, vim, jaká je konkurence, a vim, že 4:20 je dobrý.“
„Dobrý je za tři. Premianti běhaj na výbornou.“
„V tom případě je to pořád výborný. Ty bys v nejlepších letech byl za 4:20 vděčnej.“
„Já bych to v nejlepších letech běhal dokola jak rapl, dokud bych se nedostal pod čtyři. Takže se seber a běž znovu!“

Letní sezóna - napsal Matyáš Souček

„Jedem, jedem, jedem…!“ křičím do mikrofonu v budce. „Už to jede, už se to rozjíždí.“
Opírám se o malý pultík.
„Poslední možnost, přistupte k našemu řetízku!“
Z koutku vytáhnu nedopalek a zkušeně jej odcvrnknu na ulici, povytáhnu si tříčtvrtky a zpocené ruce otřu o tílko. Jdu kasírovat.
„70 korun, chlapče.“
„Já mám jen 100.“