16. července 2022

Reklamace - napsali Matyáš Souček, Simona Maňoušková a Vojtěch Polák

Ohnutá pacička
Dobrý den, potřebovala bych poslat do servisu brýle. Tady ta ohnutá pacička.
Ne, nespadly. No víte…já vám to teda řeknu. Mrcha!
Daniela…myslela jsem že je to nejlepší kmoška a ona mi přitom zahla s přítele. Chápete ještě v pondělí jsme, no víte co…
A v úterý se dozvím, že mi s nim, ta kurva zahejbá. A stará! Dvacet pět, o dva roky víc než mě! A když jí to vyčtu, ještě se do mě pustí. 
No, sama vidíte, co mi udělala s brejlema! Ale povídám vám, měla jste vidět jí! Bože… jsem z toho celá rozrušená. Ani jsem nesnídala… Ježiši, dokonce blůzu mám naruby! Ještě tohle… No, to je trapas.
Matyáš Souček


Zadání:
Vymyslete si postavu, o které musíte vědět všechno. Vaše postava jde reklamovat brýle do optiky. Napište monolog – hovoří jen postava zákazníka (prodavače neslyšíme). Během hovoru musí na sebe během  prozradit:
Co ráno snídala, kde bydlí, co má v kapse, jaká je její nejoblíbenější píseň a kdy měla první či poslední sex. 


Předehra pak vázne
Dobrý den, kde stojíte? Aha Tady. Vidíte? Já už zase nevidím. Dala jste mi špatný dioptrie. Dneska ráno si nesu to černý kafe a chleba s máslem, že to položím na stůl a najednou bum a všechno na zemi. Tak to říkám Ivy, mé kamarádce sousedce z paneláku, a ona dobrá duše mi poradila, ať to jdu k vám reklamovat. Však já vidím hůř, jak můj manžel včera večer, co ani nenajde zip od mých šatů, pak ta předehra jen vázne. No, nemám pravdu?
Simona Maňousková



Nic nevidim
Tak poslouchej, ty jedna rozčesaná srando! Přišel jsem vám vrátit tyhlety vaše supr čupr vymástrovaný brejle s multifokálním, hyperdinamickým a kdoví ještě jakým sklem.
Proč? Tak ty se mě ještě ptáš proč, ty šašku? No, protože jsou úplně k hovnu! Vidíš ty hadry,
co mám na sobě? To je Bandi za deset klacků. To bláto, který mám až nad kolena, to tam mám proto, že jsem timahle binokulárema neviděl otevřenej kanál na cestě!
Celkově v nich vidím úplně kulový. Nevím co jsi mi to prodal, ale kámoš Pepan mi řekl, ať vás žaluju. Ale co já bych se s váma v mých čtyřiačtyřiceti letech tahal po soudech. To vás radši zbiju vlastnoručně.
Co to meleš, že jsou v pořádku? Poslyš, dneska ráno jsem svojí starou přemluvil, aby si na mě vylezla, a s vašima brejlema to bylo, jako kdybych si to rozdával s béžovým mrakem kouře! Chápeš já nic nevidím! Nevidím tebe, nevidím cestu… sakra práce já neviděl ani vajíčka, co jsem měl k snídani!
Vasil Janko