V klášteře - napsala Markéta Fuková

„Ctihodná Matko, naše společné tajemství trhá moji duši,“ v slzách pronesla schovanka Klára.
„Daly jsme slovo! Nemůžeš porušit přísahu.“
„Mlčení se rovná lži. A já dál nemohu nést její tíhu.“
„Tvoje pravda zničí náš klášter. Promluvíš-li, nenávratně pošpiníš pověst řádových sester i zdejších schovanek! Zakazuji ti promluvit.“
Klára se pod tvrdým pohledem Matky představené zachvěla a odmlčela se.
Nitrem vibrovala věta: „Dělej pouze toliko, čeho jsi povinna.“

Štípačky a rýmovačky - napsala Markéta Fuková

I. Štípačky

„Kurva, já se na to vyseru! Tady nemůže nic fungovat pořádně!“ zařval táta tak, že se mi roztřásly ruce, sevřelo hrdlo a s obavou čekala, co bude následovat.

Naštěstí jen jeho štípačky odletěly do blízkého mlází táhlým obloukem, který by posadil na zadek i Barboru Špotákovou.

Borůvka v lese - napsala Markéta Fuková

Jsem modrá! Moje tělo, duše i duch zhmotňují rozličné valéry temně modré. Jsem modrá a nechtěla bych být jiná.
„Konkrétně, pozitivně. Jinak ti to přání nebude fungovat!“ ozve se docela blízko dívčí hlas.
Jsem modrá a vše, čeho se dotknu, zůstane navždy modré.
Bum, bum, bum! Jemný, monotónní zvuk ruší moje modré myšlenky.
Něco mě zmáčklo. Je mi těsno. Jsem v plecháčku. Bojím se, že mě umačkají.
Mám strach! Kdyby mě zamrazily, mohla bych být koláč nebo borůvkový muffin.