„Daly jsme slovo! Nemůžeš porušit přísahu.“
„Mlčení se rovná lži. A já dál nemohu nést její tíhu.“
„Tvoje pravda zničí náš klášter. Promluvíš-li, nenávratně pošpiníš pověst řádových sester i zdejších schovanek! Zakazuji ti promluvit.“
Klára se pod tvrdým pohledem Matky představené zachvěla a odmlčela se.
Nitrem vibrovala věta: „Dělej pouze toliko, čeho jsi povinna.“
Po půlnoci se s malým uzlíčkem schovaným pod dlouhým pláštěm, vyplížila z ložnice. Proklouzla kaplí do klášterní zahrady. Prošla kolem kopečku čerstvě vykopané hlíny.
Další jámu v dlouhé řadě už připravili.
Uzlík pod pláštěm se pohnul a zavrněl. Klára ho pevněji sevřela v náručí a proběhla vrátky na cestu za klášterem.
