Štípačky a rýmovačky - napsala Markéta Fuková

I. Štípačky

„Kurva, já se na to vyseru! Tady nemůže nic fungovat pořádně!“ zařval táta tak, že se mi roztřásly ruce, sevřelo hrdlo a s obavou čekala, co bude následovat.

Naštěstí jen jeho štípačky odletěly do blízkého mlází táhlým obloukem, který by posadil na zadek i Barboru Špotákovou. 

Zadání:

Napište minipříběh, kde vkusně použijete sprostá slova.

II. Rýmovačky

„Chceš žvejkačku?“ zeptala se mě tříletá neteř Laura. S napětím očekávála jedinou možnou odpověď.
„Chci žvejkačku,“ reagovala jsem a čekala, co přijde. Že nedostanu Pedro mi bylo jasné.
„Tak si prdni do sáčku!“ vyletělo z ní okamžitě a imperativ plynule přešel do rozpustilého smíchu.
„Kdo tě to naučil?“ ptám se.

„Tari,“ odpověděla, a protože tím přerušila vlnu svého veselí, zopakovala:  „Chceš žvejkačku?“

„Moc ráda si dám žvejkačku,“ a věděla jsem, co bude následovat.
Mrňata sprostá slova baví. Vstoupit do jejich světa je zábavnější a dobrodružnější, než kárání, a tak jsem přispěla do našeho rozhovoru svojí oblíbenou rýmovačkou: „Hovno, prdel, kamení, to je naše znamení.“
Lauru říkanka nadchla. 

Já jen doufám, že mi švagrová Lauru někdy znovu půjčí.





Zadání:
Napište text, v němž použijete sprostá slova tak, aby to bylo trefné, nikoliv nevkusné