Zobrazují se příspěvky se štítkemBabušáci. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBabušáci. Zobrazit všechny příspěvky

31. května 2023

Dvojčátka Brusinka a Borůvka na výletě do úlu - napsal Marek Bucko

Když jdou dvojčátka na procházku, 
vyvolají vždy otázku, 
pročpak si nejsou podobná.
Jak rukavice na provázku, 
jen jednu chytrou, tu druhou krásku
piha na nosíku náhodná,
vozí je v kočárku maminka s tátou, 
po cestě do kopce, která je nerovná.

2. srpna 2019

Stamichman a mamut - napsala Jana Bednářová

„Stámo, nevyskakuj si tady na mě! Jsem větší a silnější, jsem tu dýl a letos jsem navíc po abgrejdu. Koukni, jak mi to sluší,“ houkne obrovský mamut na Stamichmana.
„Hele, ty hromado samochvály a nových součástek mejd in čína, s dobou použitelnosti max dva roky! Já jsem horský duch – mýtický patron v českých zemích! Přečti si to na wikipédiji u strýčka Gůgla, ty abgrejdovaný pravěký vejtaho!“
„Stamichmane, ty jako patron českých zemí?! Se svým jménem zedníka? Jen si to, Stámo, rozeber: Sta = stavíš, mi = to jako mně, mamutovi, ty mane = muži. Pro mě tu jsi, pro mě jako ochránce i chráněnce hor tohoto kraje.

16. června 2019

Počítání oveček – napsal Miroslav Tichý

„Prstále, se mnou!“, halekal Stamichman jeskyní, kde zrovna jeho Bětka ukládala skřítky do pelechu a přikrývala je.
„Tak běž,“ pronesla Bětka trochu smutně, ale věděla, že aby byl Stamichman zítra čilý (jedou totiž na návštěvu k Rampušákovým do sousedních Orlických hor), musí s ním Prstála pustit.
Nosál, Ušál, Okál a Mlsál Prstálovi tuhle funkci záviděli. Počítat. Chtěli by to taky dělat, ale počítací krystal se uchytil zrovna na něm. Měli prostě pech. „Bětko, Bětko, kdy se vrátí?“ ptali se sborem, protože chtěli jít taky.

1. června 2019

Stamichman a štola – napsal Miroslav Tichý

Milý turisto.
Jsi-li lufťák, ušel jsi pár metrů od své škodovky či kii na leasing. Jsi-li turista, máš v nohách pár kilometrů. A jsi-li vandrák, už se tu potuluješ a motáš dny či možná týdny. Ať tak či tak, tvé kroky tě dovedly sem. Ke Stamichmanově štole.
Asi si říkáš, že to je stejná štola, jako jsi viděl mnohokrát předtím někde jinde. Ale to bys, milý turisto, nesměl být v kraji Stamichmanově, kde má všechno svůj příběh.
Stamichman vládnul svému pohoří rukou pevnou, spravedlivou a neomylnou. Rostlinám vláhu dával, zvířátkám šišky ze stromů sklepával, dobrým lidem přilepšoval a zlounům škodil. A zdálo se, že tomu tak bude napořád. Jenže ouha. Něco se pokazilo.

29. dubna 2019

Jak se Prstál vytahoval - napsal Yakeen


S Prstálem to jednu dobu bylo fakt k nevydržení. Asi všichni víte, že díky kouzelnému kameni měl mnohem větší sílu než ostatní Babušáci. To bylo v pořádku. On každej z Babušků byl v něčem lepší než ti druzí. Ale Prstál si jednu dobu, bůh ví proč, myslel, že být nejsilnější je úplně nejvíc!
Bylo to strašné! Chodil po Králickým Sněžníku s vystrčenou bradou a s rukama zkříženýma na prsou, takže to vypadalo jako by se na svět díval nosníma dírkama.
 Sem tam, jenom aby se předvedl, vytrhl borovici, někdy hodil balvanem do Polska a občas dokonce Stamichmanovi za zády dělal obličeje a říkal: „Pche!“
Když si ale Stamichman všimnul, že začal dokonce do ostatních Babušáků šťouchat a že se jim pošklebuje, měl toho dost. Sebral Prstálovi jeho kouzelný kámen, co mu dodával sílu, a schoval mu ho.

Jak Nosál nehledal a přece našel - napsala Satya V. Helusová

Neměl nic jiného na práci, a stejně i tohle na něj bylo moc. Chtěl být užitečný a chtěl pomáhat! Byl oddaný Stamichmanovi a miloval lesy i lidi Králického sněžníku. Byl vždycky tam, kde ho bylo potřeba, ale nedokázal být užitečný zrovna teď.
Měl totiž sedět u vchodu do jeskyně a hlídat. Jenom tohle. Prostě sedět a hlídat. Nic víc!
Ale když to byla taková nuda! Byl skvělý v hledání, měl tak dobrý čich, že si za ním i lišky chodily pro radu, když hledaly králičí noru! Dokázal hledat a najít cokoliv. Ale hledat a hlídat jsou sice podobná slova, ale úplně jiná práce.
Skřítek Nosál seděl už několik hodin před vchodem do jeskyně a čekal, jestli nepřivane nějaká zajímavá vůně. Přišla na něj dnes řada, a tak hlídal.

Jak Okál v noci bloudil - napsal Yakeen

Okálovi strašně slzely oči. A to byl průšvih! Oči totiž byly jeho jedinej smysl, kterej za něco stál. Byla noc a on bloudil po jeskyni a narážel hlavou do kamenů, co čouhaly ze stropu. Už dvakrát zakopnul o boty ostatních skřítků a jednou šlápnul dokonce do pekáče s buchtami, co tam někdo nechal ležet na zemi. 
Byla noc a on potřeboval jít do kadibudku, teda spíš kadiboudičky, co měli Babušáci za jeskyní v lese. Ale zrovna ho chytla zase ta strašná alergie. Měl oteklý i nos a nic necítil. To mu ale nevadilo. On už před tím měl čich mizernej.
Okál jako skřítek byl vlastně výborný jen na hledění do dálky. Na to byl kanón. To zas jó!

Mlsálův tmavomodrý svět

Stamichman vládne místním horám přísně, leč spravedlivě. Ve štole pod Sráznou horou žije se svou milou Bětkou a s pěti pomocníky, skřítky Babušáky. Každý z nich v sobě skrývá kouzelný kámen, díky němuž je jedinečný. Společníci to nejsou jen tak ledajací, ale jak už to tak u skřítků bývá, někdy dokážou i pěkně pozlobit. Jako se to jednoho horkého léta povedlo Mlsálovi.
 
Okál jednou takhle uprostřed prázdnin lelkoval před vchodem do Stamichmanovy štoly a svým bystrým zrakem pozoroval kamarády. Zdá se mi to nebo ne, pomyslel si skřítek, nezačíná nám ten filuta Mlsál nějak modrat?
Mlsál měl, jak už jeho jméno napovídá, jídlo rád.

30. června 2018

Proč se ve štole smí používat mobil - napsal Yakeen

„No, to ani náhodou!“ bránil se Pepík, když mu táta ve štole řekl, aby vytáhl mobil. „Vy jste si svoje telefony nechali s mámou na pokoji, Áňa si tamhle spokojeně cvrnká králičí bobky a já si to mám zase schytat za celou rodinu? To zrovna!“
Pepík neměl s používáním elektroniky v Dolní Moravě dobrou zkušenost. Ze začátku si myslel, že má jenom smůlu, ale pak mu to začalo být podezřelé. Když vytáhl prvně telefon, aby se kouknul, jestli kluci nepsali, jak dopadli ve fotbale, zakopnul o větev, o které by přísahal, že tam před tím nebyla.