„Stámo, nevyskakuj si tady na mě! Jsem větší a silnější, jsem tu dýl a letos jsem navíc po abgrejdu. Koukni, jak mi to sluší,“ houkne obrovský mamut na Stamichmana.„Hele, ty hromado samochvály a nových součástek mejd in čína, s dobou použitelnosti max dva roky! Já jsem horský duch – mýtický patron v českých zemích! Přečti si to na wikipédiji u strýčka Gůgla, ty abgrejdovaný pravěký vejtaho!“
„Stamichmane, ty jako patron českých zemí?! Se svým jménem zedníka? Jen si to, Stámo, rozeber: Sta = stavíš, mi = to jako mně, mamutovi, ty mane = muži. Pro mě tu jsi, pro mě jako ochránce i chráněnce hor tohoto kraje.
Někteří tě nazývají Štamgastem; ano, jsi tady asi dlouho, ale já jsem tu dýl, Stámo.“
„Ne, já tu byl první a jsem důležitý, spolu se svými pomocníky Babušáky chráníme Králický Sněžník, jeho horu Sráznou, kde mám trvalé bydliště.“
„Tak mi, ty důležitej Stámo, řekni, jak ty a tvoji pomocníci pomáháte tomuto kraji?“
„Víš, mamute, jde nám to líp a líp, protože se tady objevila jedna rázná Pražanda, Dana se jmenuje. Po krátké seznamovačce se do mě zamilovala a přeje si, abych byl já i moji pomocníci slavní a hlavně prospěšní tomuto kraji. Vytvořila společně se svými ovečkami naučnou stezku, kde se lidé, od těch nejmladších až po ty dlouho mladé, dozvědí, jak se chovat na horách, jak je poznávat, milovat a chránit. To je přece zájem nás obou. Milej zlatej mamutí abgrejdo, byli u mě včera na návštěvě a musím ti říct, moc pěkně o nás mluvili, dokonce i o tobě! To je něco! Hele Máťo, pojď se přestat hádat. Vždyť je jedno, kdo z nás je tady dýl. Dobrých duchů, skřítků, mamutů i lidí se sem vejde, jak se říká hezky česky, hafo. Prostě habakuk. Pojď, zajdem na jedno od pramene, zvu tě! Třeba do hospody U mamuta.“
