„Ježišmarjá, to je dneska mlha jako mlíko, není vidět ani na krok, ale na obchůzku rajónu stejně jdu. Ale už jdu ňák dlouho…“
„HÚÚÚ HÚÚÚ, MUHU!!!!“
„Kdo to tu v tom mým rajónu tak řve?!“
„Já, Muhu! A kdo jsi ty?“
„Stamichman.“
„Kdo!? Mluv víc nahlas.“
„Stamichman, vládce Kralického Sněžníku!!!“
„Aha! Hodně jsem o tobě slyšela, ráda tě poznávám. Já jsem Muhu, vládkyně Jizerských hor. Poslouchej, Stamichmane, že ty ani nevíš, že existují i jiné hory, viď?“
„Ne.“
„A já jsem vládkyně nejen Jizerek, ale taky mlhy. Nauč se chodit v mlze a příště nezabloudíš.“
„Díky, Muhu! A můžu někdy zase přijít, abys mě naučila chodit v mlze?“
„To víš, že jo, Stami.“
„HÚÚÚ HÚÚÚ, MUHU!!!!“
„Kdo to tu v tom mým rajónu tak řve?!“
„Já, Muhu! A kdo jsi ty?“
„Stamichman.“
„Kdo!? Mluv víc nahlas.“
„Stamichman, vládce Kralického Sněžníku!!!“
„Aha! Hodně jsem o tobě slyšela, ráda tě poznávám. Já jsem Muhu, vládkyně Jizerských hor. Poslouchej, Stamichmane, že ty ani nevíš, že existují i jiné hory, viď?“
„Ne.“
„A já jsem vládkyně nejen Jizerek, ale taky mlhy. Nauč se chodit v mlze a příště nezabloudíš.“
„Díky, Muhu! A můžu někdy zase přijít, abys mě naučila chodit v mlze?“
„To víš, že jo, Stami.“