29. dubna 2019

Mlsálův tmavomodrý svět

Stamichman vládne místním horám přísně, leč spravedlivě. Ve štole pod Sráznou horou žije se svou milou Bětkou a s pěti pomocníky, skřítky Babušáky. Každý z nich v sobě skrývá kouzelný kámen, díky němuž je jedinečný. Společníci to nejsou jen tak ledajací, ale jak už to tak u skřítků bývá, někdy dokážou i pěkně pozlobit. Jako se to jednoho horkého léta povedlo Mlsálovi.
 
Okál jednou takhle uprostřed prázdnin lelkoval před vchodem do Stamichmanovy štoly a svým bystrým zrakem pozoroval kamarády. Zdá se mi to nebo ne, pomyslel si skřítek, nezačíná nám ten filuta Mlsál nějak modrat?
Mlsál měl, jak už jeho jméno napovídá, jídlo rád.
Výhodou skřítků je, že nemusí nakupovat v supermarketech nebo v lepším případě na farmářských trzích, chodit do restaurací nebo čekat, co dobrého Bětka ve svém velkém hrnci doma ve štole připraví. Skřítkové jsou tvorové přírodní, a tak si jedí, co je napadne. Šišky ze stromů i cvrčky na sluníčku do křupava opečené, klidně po vás ale dorazí i svačinku, kterou nedojíte cestou nahoru na Stezku v oblacích.
Mlsál miloval les a s ním všechny dobroty, které tam můžete nasbírat. Toho léta se lesy a paseky okolo Kralického Sněžníku modraly borůvkami a Mlsál – óóó, jak ten měl borůvky rád! S jídlem roste chuť a Mlsál sbíral a mlsal a sbíral a mlsal a tak pořád dokolečka. Mizel na celé dlouhé dny a prošvihnul tak spoustu důležitých událostí.
Jako třeba když tenkrát Stamichman zapomněl svou hromovou hůl cestou k sousedům na Maly Snieznik, tu pak hledala půlka polesí a byl to Nosál, který ji nakonec úspěšně vyčenichal . Nebyl ani u toho, když Prstál strkal prst, kam neměl, a ostatní skřítci mu byli okamžitě nablízku s pomocí. Oni jsou to kluci rozpustilí a prostopášní, když však jde do tuhého, třeba o kámoše v nesnázích, drží pospolu.
 To pěkné pravidlo onoho léta přestalo platit pro Mlsála.
Mlsný skřítek rejdil celé dny a večery po pasekách a plundroval, co se dalo. Borůvky mu lezly už i ušima a pořád neměl dost. A při tom všem najednou začínal mít ten lehce modravý nádech, kterého si kromě Okála povšimla už i Bětka, a to zrovna ve chvíli, kdy se chystala ve svém velkém hrnci vařit své vyhlášené borůvkové knedlíky.
"Mlsále, jsi celej modrej, mazej se umýt! Ušále, nedělej, že neslyšíš! Skočte mi kluci do lesa pro pár džbánků borůvek! Stamichmane, dones prosím čerstvý tvaroh zezdola od Tvarožních jam!" Stamichman měl Bětku i borůvkové knedlíky rád, a tak se s tvarohem, natěšen na tu dobrotu, vrátil cobydup, horší už to bylo s borůvkami. Skřítkové přišli smutní z lesa s prázdnou. Nikde nic, keříky otrhané, paseky pošlapané.
A nastal zvláštní jev – kdo by čekal, že na tomto místě Mlsál zčervenal, protože se styděl za to, co během léta prováděl, ten se spletl. Onen nešťastník totiž celý kompletně zmodral. Nezbylo mu, než se přiznat a ve své nové barevné podobě čekat celý dlouhý rok, než místní lesy opět začnou plodit ty krásné, kulaté, tmavomodré plody.
Mlsál nelenil a na paseky celé léto opět neúnavně vyrážel. Něco však bylo jinak. Přizval k tomu i své kámoše, ostatní skřítky. Po lesích se činili společně , šlo jim to pěkně od ruky a jak tak pěkně pospolu sbírali, Mlsál ztrácel svou temně modrou barvu, bledl a bledl a pomalu se tak vrátil ke své původní podobě.
Borůvek měli hoši přehršel, Bětka už je s nimi téměř vyháněla a oni je začali nosit též do místních hospod a restaurací. A tak je tomu dodnes.
A vy, milé děti, až v létě vyrazíte s rodiči pod Kralický Sněžník do lesa na borůvky, nezapomeňte se podívat po Mlsálovi a jeho parťácích. Třeba tam zrovna sbírají borůvky do koláčů nebo do sladkých knedlíků, na kterých si vy budete pochutnávat při obědě po návratu z výletu.

Žádné komentáře:

Okomentovat