28. dubna 2019

Metafory


Jeho chůze zní, jako když jednoruký píše na stroji. Hašlerka vypadá jako ... slza krávy Milky.
Podzimní vítr zní jako jarní, zimní a letní vítr.
Sebepoznání je jako trhání osmiček - bolestivý, ale důležitý.
Bolest zubů je jako hřebík v koleni.
Ranní slunce chutná jako medovník.
Hudba zněla těžce jako házení mokrých peřin z desátého patra.
Její hlas voní sladce jako levandulový polštáře.
(Josef Alb)

Ranní slunce chutná jako polibek, jako jemné pohlazení motýlími křídly.

Jeho chůze zní jako kradmé našlapování kočky.
Hašlerka vypadá jako černý ohlazený kamínek.
Podzimní vítr ve větvích zní jako symfonie ze snu.
Sebepoznání je krásná, dlouhá a místy obtížná cesta.
Bolest zubů je důmyslný způsob vymyšlený matkou přírodou, jak mučit člověka.
Noční bouřka je hořká jako černé kafe.
Pokaždé se mi při zvuku hromu rozbuší srdce.
Hudba zněla těžce jako kroky odsouzence vedeného na popraviště.
Přivonět si k benzínu je jako zamilovat se na celý život.
Její hlas voní jako čerstvě rozkvetlá růže s kapkou rosy.
(Romana Skalská)

Jeho chůze zní jako bubnové sólo hluchého.
Hašlerka vypadá jako bouřkový mrak, který se rozhodl vměsnat své bytí do krystalické formy.
Podzimní vítr zní, jako když se harfistka probírá starými strunami. (Nostalgicky a unaveně.)
Sebepoznání je jako blesk z čistého nebe, který musíme částici po částici nabít.
Bolest zubů je jako snažit se zapamatovat si skripta hodinu před zkouškou a mačkat si u toho citron do oka.
Ranní slunce chutná jako správně uvařené vajíčko na hniličku.
Noční bouřka je hořká jako úspěch, který nikdo neocení.
Hudba zněla těžce jako padnutí do postele po vyčerpávajícím dni.
Její hlas voní sladce jako fialky s mátou.
(Eliška Zvolánková)

Jeho chůze zní, jako klapot račích klepet.
Její chůze zní, jako klapot španělských kastanět.
Podzimní vítr zní jako dech spící mladé ženy.
(Martin Tomášek)

Jeho chůze zněla děsivě jako blížící se vrah.
Hašlerka vypadá jako temné moře.
Podzimní vítr zněl jako rozbouřené moře.
Sebepoznání je jako náročná cesta s dobrým koncem a novým začátkem.
Bolest zubů je jako škrábání nehty o tabuli.
Ranní slunce chutná jako nová láska.
Hudba zněla těžce jako kovářova kladivo.
Její hlas voní sladce jako med.
Noční bouřka je hořká jako černá káva.
Přivonět si k benzínu je jako závodní sen.
(Michal Malinovský)

Jeho chůze zní jako tanec divokých indiánů.
Hašlerky vypadají jedna jako druhá.
Podzimní vítr zní jako šepot utichajícího davu.
Sebepoznání je jako sklenice osvěžující limonády.
Bolest zubů je nepříjemná jako svěrací kazajka.
Ranní slunce voní jako prvomájová polibek.
Hudba zněla těžce jako armádní průvod.
Jají hlas voní sladce jako čerstvě natrhané květy.
Noční bouřka je osvěžující jako rozkvetlá louka.
Přivonět si k benzínu je jako vrátit se do dětství.
(Kateřina Hovádíková)

Jeho chůze zní jako ševelení vysoké trávy ve větru.
Hašlerka vypadá jako drahý kámen ve starém prstenu.
Podzimní vítr zní jako trhající se košile.
Noční bouřka je hořká jako lógr na dně kávového hrnku.
Bolest zubů je jako výlet do vesmíru ve svěrací kazajce.
Její dech voněl jako jarní odpoledne v mandloňovém sadu.
Hudba zněla těžce jako chůze sousedky vracející se z nákupu.
Ranní slunce chutnalo jako lžička nazlátlého medu.
Nadechnout se vůně benzínu je jako podívat se z vysokého srázu do propasti.
(Eva Hrubanová)

Žádné komentáře:

Okomentovat