14. ledna 2021

Dopis Martinovi k vydání knihy DUŠI NESPOUTÁŠ - napsala Bohuna Kopřivová

Milý Martine,
zdraví Tě a píše Ti Tvoje „skoro-spolužačka“ Bohuna. Chodím také na kurzy tvůrčího psaní k Daně. Jsem moc ráda, že jsem takového člověka potkala, přesně jako ty. Samozřejmě jsem si s chutí, dokonce dvakrát, přečetla tvou knížku, ke které Ti gratuluji. Právě ode dneška je i na pultech knihkupectví.
Je dobře, že se Ti splnil alespoň tento sen, když to máš v životě mnohem obtížnější než my ostatní. Je skvělé, že máš takového koníčka, ale to víš, musíme se učit stále, dělá to i Dana.
Dobře už to znáš, že naše kurzy jsou hodně založeny i na zpětných vazbách, a je to opravdu účinné. Člověk sám své chyby často nevidí, i kdyby to četl mnohokrát, a čtenář, pro kterého je psaní určeno, se v tom často nevyzná. Neví toho o psaném tolik, co ví autor, kterému je vše jasné. Proto jsem se také rozhodla Ti, kromě gratulace, napsat i svůj dojem z knížky, přestože vím, že vše už prošlo i rukama Dany, která ti své připomínky okamžitě sdělovala a při psaní tě vedla.
Máš úžasné nápady, jak se např. vtěluješ do různých věcí a popisuješ jejich pocity. Je taky skvělé, že máš jasný cíl stát se spisovatelem, ale bude to jistě ještě hodně náročné. A to, že chceš svými knihami dokázat lidem, že i člověk na vozíku může žít hodnotněji, to je nádherná idea a moc ti přeju, aby se cíl splnil.
Tvá prvotina je zajímavá i tím, že je proložená dialogy s Danou. Pro mne to byla další učebnice psaní, kdy jsem si znova připomněla chyby, které dělá asi každý začátečník, mne i tebe nevyjímaje.
Tvůj úvod do knížky mě opravdu zaujal, napsal jsi, co je potřebné, aby čtenář o Tobě věděl. Dana tě krásně opravila a vážím si jejího taktu, jak ti napíše, co si myslí... I když to není zrovna lichotivé, člověk to pochopí a uzná.
Jsem ráda, že už i já někdy vidím to, co Dana. Příkladem je třeba Píseň smrti, jejíž začátek je sice zvláštní, ale čtivý. Konec mi naopak připadal už dost chaotický a zkazilo mi to celkový dojem z povídky. A na další stránce se dozvím, že Dana to chce „utnout“ přesně v tom místě, co jsem myslela i já. Měla jsem z toho radost, že jsem se už něco málo naučila.
Mám ráda staré věci, a tak mi byla velmi blízká povídka Staré hodiny. Taky se na podobné dívám a přemýšlím. Krásně jsi to popsal. 
 V některých povídkách však převažuje pesimismus. Jistě je to tím, že jsi stále dost smutný (letadlo se zřítí do oceánu, auto přejede vlak ...), ale to dokážu pochopit. Naopak z povídky 50 odstínů šedi na vozíku jde na mě strach. Daně nakonec u tohoto příspěvku ocenila otevřenost a upřímnost, s jakou jsi jej napsal, ale mně se zrovna tahle povídka nelíbí. Věřím, že ses vypsal ze svých niterných pocitů, je to jistě dobře, ale mě z toho mrazí. Slova „i tohle jsem já“ jsou sice jistě pravdivá, ale nejsou podle mě  určená pro každého. Věřím, že chceš mnoho věcí zažít, ale takhle realizovat své představy je pro mě za hranou. Já bych se Tě bála. 
Nechci Ti brát iluze, ale ani lhát. Najít si zdravou partnerku bude asi zázrak. Ale i ty se dějí. Jen tě chci uchránit dalšího zklamání, i když chápu tvoji touhu. Znepokojuje mě však, jak ze svého trápení obviňuješ nevinné dívky, které také mají svůj život a své sny... 
Nevím, jestli si uvědomuješ, jak moc ti Dana pomáhá. Nejen se psaním, ale taky radami pro život. Teď promiň. Chceš se zařadit mezi, jak říkáš „normální lidi“, ale nechováš se tak. Existují základy chování dospělých lidí, které Ty však nerespektuješ. To posílání zpráv v noci a narušování soukromí je prostě nehoráznost. Dana má asi svatozář. V tomto případě se chováš opravdu strašně sobecky.
Nikdo z nás se nemůžeme vžít do tvých pocitů. Jsi velice inteligentní a samozřejmě máš všechny touhy a přání jako my ostatní. Mnoho lidí si stěžuje jak teď v době koronaviru jim chybí společnost. Ty máš vlastně takovéto období stále. Je skvělé, že máš „své psaní“, které ti umožňuje vžít se do jiných lidí, míst, problémů i radostí. Moc ti přeji, abys našel i svého asistenta, což také nebude lehké. I placení asistenti mají svůj život a nemůžeš čekat od nich takovou oddanost, jakou má Tvoje maminka.
Věřím, že jsi „Muž plný touhy“, jak se příhodně jmenuje tvoje poslední povídka. Je smutná a dojemná, ale pokud chceš něco zvrátit, nesmíš se jen litovat.
Vím, že si myslíš, že já mám všechno, tak co ti radím. Máš pravdu, ale lidi si získá každý člověk stejně, ať je na vozíku či nikoli. Snaž se rozdávat víc radosti. Věřím, že se to díky Tvému psaní podaří. Upřímně Ti přeju úspěch, ale nesmíš na vše tak pospíchat. Já jsem stejně nedočkavá jako ty, a tak ti rozumím, ale vím, že to není dobré. Co má přijít, se stane, ale musíme jít tomu hezkému trochu naproti.
Moc Ti přeju splnění všech přání i naprosto osobních a jako „kolegyně začátečnice“ i mnoho dalších krásných a čtivých knih, aby se staly bestsellery naší literatury.
Moc tě zdraví Bohuna