Králíček, zajíček a zelí - napsal Luboš Klečka

Julie Opletalová

Králíček měl rozsáhlá pole, na kterých pěstoval hlávky zelí. Protože o zelí byl značný zájem a Králíček neměl konkurenci, diktoval si cenu. Prodával a bohatnul. Později mohl zaměstnávat další zvířátka, která zelí za něj prodávala.
Nedaleko se přistěhoval Zajíček, který si všimnul, že zelí od Králíčka je pro mnoho zvířátek drahé a nemohou si je už dovolit. Začal pěstovat zelí. Po sklizni hlávky očistil a nabídnul za nižší cenu, než Králíček. Navíc se příjemně usmíval, zvířátka ho měla ráda, protože si s nimi pěkně popovídal a poradil recepty na zpracování.
Zelí od Zajíčka začalo jít na odbyt, zvířátka kupovala zelí raději u něj.

Stoupání - napsal Luboš Klečka

“Bezva fotka” prohlásila snacha a prohlížela si naše fotoalbum z dovolené.

“Podobných fotek tam bude spousta” prohlásil jsem. A vzpomínal jsem na zvěčněný okamžik. Stáli jsme se Zuzkou bosí v písku, kola položená na pláži, mokří od potu. Popíjeli jsme výborné víno z plechových hrnečků a koukali na západ slunce. Krajina kolem nás zvýraznila a prodloužila stíny, písek zezlátl….

Konec dobrý, všechno dobré, praví naše přísloví. Ale to, co předcházelo, zůstane v mé paměti jako opravdu silný zážitek.

Na procházce - napsal Luboš Klečka

Proč tak kňučíš a dloubeš do mě?
....
Nech toho, porád. Že bys chtěl ven? Za holkama? Tak šup, šup, jdeme.
.....
Venku je hezky, co říkáš?
......
„Já vím, otočíš se, koukneš na mě“. Sděluješ, že ses těšil. Jako bys reagoval: „Co Ty víš o holkách.“
....
„Jdeme tudyma, tak se necukej.“
.....
„Jsem páníček a chci jít tudyma“, snažím se rozkazovat. „Tudyma ne? A tedy na kterou stranu?“