Proč tak kňučíš a dloubeš do mě?....
Nech toho, porád. Že bys chtěl ven? Za holkama? Tak šup, šup, jdeme.
.....
Venku je hezky, co říkáš?
......
„Já vím, otočíš se, koukneš na mě“. Sděluješ, že ses těšil. Jako bys reagoval: „Co Ty víš o holkách.“
....
„Jdeme tudyma, tak se necukej.“
.....
„Jsem páníček a chci jít tudyma“, snažím se rozkazovat. „Tudyma ne? A tedy na kterou stranu?“
.....
„Ty Tvoje oči. Vysvětluješ, a ani necekneš.“ A přidávám: „Jo chlape, v manželství je to jiný….“. „Tak pojď, jdeme na louku, možná tam budou holky.“
......
Zase ten pohled. „Říkáš mi, že nemám chodit tak pomalu?“ „Že by některá mohla mít potřebu? Vždyť už jdu.“ „Pomalu!!“ „ Nespěchej tolik!“
....
„Kruciš, kolikrát Ti mám vysvětlovat, že tak rychle nemáš pelášit.“ „Á, už chápu, máš vybráno.“ „Je hezká, štramanda, mě osobně se líbí taky“. „Chovej se slušně.“.
.....
„Á, už jdeš smutně za mnou a koukáš na mě. Teď jsem Ti dobrý co?? Princezna už odešla.“
...
„Neotravuj! Nikdo s Tebou běhat nebude. A neštěkej, nemá to cenu. A neskákej, nebo dostaneš nabančeno.“
....
„Krucipísek, už toho štěkání nech, rušíme ostatní. A jestli budeš na mě pořád vrčet, tak uvidíš.“
....
„Tak co, už ses vyštěkal, proběhl, zjistil jsi, že si nemrouskneš?“. „Tak pojď, jdeme domů. Neboj, něco vymyslíme“.
......
„Přece nebudeš pořád panic.“
